Phil Spector

Místy ubíjející nuda. Film má 85 minut. A i z tak malé stopáže bych označil větší polovinu za hodně nudnou. Pokud někomu stačí celý film spekulovat nad tím jestli Phil vraždil nebo si ta ženská strčila revolver do pusy sama tak si tady pošmákne. Nic jiného se tady totiž neřeší. Co naplat že Pacino hraje jako z partesu, když scénář nenabízí vlastně nic. 45% (25.07.2016)

Nový (nebo relativně nový) film, při jehož sledování by mě od začátku do konce napadalo, jak bezvýhradně skvělý herec je Al Pacino a jaká je radost ho sledovat, tady dlouho nebyl. Naposledy snad v roce 2010, kdy vznikl Doktor Smrt. Možná je to náhoda, že oba filmy vyrobila HBO, možná ne. Každopádně platí, že i ve Philu Spectorovi se Pacino našel, předvádí něco neskutečného a opět má k ruce perfektní spoluhráče s Helen Mirren v čele. Scénář pomocí důmyslně napsaných monologů i dialogů nechává diváka celou dobu balancovat na pochybách stejně jako Spectorovu obhájkyni, aby mu v závěru nic nevysvětlil a nechal ho, ať se rozhodne sám, jestli má důvodné podezření, nebo ne, a čemu vlastně věří (nebo věřit chce). (13.09.2017)

Ve většině případů se stává, že se zvučná jména vzájemně sčítají a násobí, a pak vzniká velmi silné hodnocení. V případě Phila Spectora se Al Pacino, Barry Levinson, David Mamet a Helen Mirren vzájemně odečtli a zbyla z toho jedna hvězdička za paruky Al Pacina a směšné výstupy Jeffrey Tambora (ten je pro mě zkrátka směšný kdykoli od účinkování v Entourages). Naprosto nechápu, co nám tímhle chtěl David Mamet sdělit. Jeho divadelní hry uznávám, ale Phil Spector se opravdu nepovedl. (28.12.2014)

Al Pacino v nepovedeném filmu? Ano i takové věci se dějí. Navíc, když si tvůrci nechají mezi prsty proklouznout život takové persóny a vyseknou jen nezáživný fragment z jeho konce, nezavání to jen nízkým rozpočtem, ale i neschopností scénaristů přijít s chytrým dějem plným barvitých dialogů. Což se kupříkladu v samotném závěru projeví tak, že snímek žádný zavěr nemá a celou dobu se mluví vyloženě o hovně. (22.05.2014)

Mnoho slov na úkor činů... A tohle mělo znamenat co? Drobná epizoda ze života Phila Spectora, která mu k jeho smůle zkrátila životní hýření. Byla by z toho výtečná rozhlasová hra, poněvadž se tam stále mluví a dohaduje. Obraz stěží představuje přidanou hodnotu, vše se odehrává v šedivých prostorech a nudné náhražce excentrického sídla. „Zachovalá“ advokátka Helen Mirren a značně chátrající Spector Ala Pacina nepěkně analogizují herecké kariéry těchto velikánů. Je to o zanikajících časech a nepřejícnosti okolí. Jistý náběh na provokativní tematizaci presumpce viny (= společnost/porota Spectora a priori nesnáší, a proto si na něm při první příležitosti vybije zlost) nepřesáhne banální zmínky o honech na čarodějnice a vyznívá do ztracena. Vůbec například nepřipouští opačný výklad, o který se též hraje – zda by mohl Spector pro své zásluhy požívat určitých výhod a proč tomu společnost brání. Tvůrci nezapřou fanouškovství, když do dialogů uměle připisují historky z hudební branže. Občas zazní dialog, který jako kdyby ušel konečnému sestřihu, neboť se k dané postavě vůbec nehodí. Nicméně nejhorší překvapení přichází v samotném závěru, který není. Snad v důsledku náhlého snížení finančních prostředků, každopádně křiklavější utnutí jsem dlouho neviděl. Bylo by možné argumentovat, že televizní produkce nemůže suplovat vysokorozpočtový snímek. Jenže doba se někam posunula. Ten nevkusný plakát trefně pojmenovává hlavní problém – návrat kamsi o dvě dekády zpět ve filmovém vyjádření, lhostejno zda televizního. Doufám, že Spectorovi zásluhy jednou převezme někdo svědomitější. (MFFKV 2013) (01.12.2013)