84. Annual Academy Awards

Co vám na to mám říct? Já se s triem moderujících bambulů nesetkal poprvé, čímž mi odpadá desetiřádkový průjem zaměřený na kritiku toho, že večer zasvětili přesýpacím hodinám nebo bradavce Jennifer Lopez. Je zajímavé, že v přenosu to údajně nikoho z vás nezajímalo, ale tady to asi naopak zajímá všechny nebo co... No nic, věnujme se Oscarové noci. Billy Crystal ji po dvou slabších ročnících navrátil důstojnost, eleganci a šmrnc, navíc všechno zvládl sám a bez trapných scének ve stylu Svěceného s Bernatským. Díky loňským výsledkům se jako předávající na pódiu střídalo jedno eso za druhým, a z vítězů se většině podařilo ustát proslov bez toho, aniž bych usnul. Je pravda, že hlavně zpočátku to všechno letělo tak, jak po divadle létali cirkusáci ze Soleil, především když specialista na rozlepování obálek už cestou ze zákulisí (tedy Tom Hanks) vyhlásil během prvních dvou minut dvě důležité kategorie. Na druhou stranu - i tak přenos trval čtyři hodiny. K dobru budiž tomuto ročníku i samotné výsledky. Ocenění The Artist prý není progresivní cesta, ale akademie tu přeci není proto, aby určovala budoucnost (to je práce režisérů), nýbrž aby hodnotila přítomnost. A vzhledem k umělecky uvadající době, ve kterém žijeme, se mi zatraceně líbí, že téměř všechny hlavní kategorie vyhrál klasický černobílý němý film. Plešouna si navíc odnesly veličiny jako Plummer a Streep, a tak jedinou kontroverzi u mě vyvolávají Mupeti a Děti moje. Vybrat za celý rok jen dvě usmrkané písničky z animáků je výsměch, a scénář Děckám v takové konkurenci? Ale jděte... To jsou však jen dvě malé kaňky, které hravě stírá celkový slavnostní dojem. A celkový dojem naštěstí rozmáznul i ty dvě slepice sedící za mnou, co za celý večer nezavřely zobák. (28.02.2012)

Billy Crystal jede od začátku do konce s nadhledem, komediální vstupy zůstávají překvapivě naprosto vyrovnané a tributes i letos spolehlivě dojímají. Čtyřiaosmdesátý ročník byl z těch, co jsem viděl, určitě nejlepší a díky optimistické náladě v publiku i na jevišti jsem přál úspěch i nadšeným tvůrcům The Artist, přestože k mým jednoznačným favoritům nepatřili. Nejvyšší hodnocení tak utíká nakonec hlavně kvůli absenci nějakého dechberoucího čísla typu tančícího Hugha Jackmana, na které už se nějakou chvíli čeká. Jinak ale mezi nejrůznějšími předáváními jednoznačná špička. (28.02.2012)

Zaprděná show, u níž jsou jasně patrné producentské kotrmelce a strach z případného fiaska á la loňský rok. Jenže osobně je mi snaha o alespoň nějakou progresi mnohem sympatičtější než přímočará sázka na jistotu v podobě tradičně příjemného Billyho Crystala, jehož humor nezklame, ale v roce 2012 už zkrátka působí poněkud mdle a napodeváté i dosti ohraně. Show samotná potom tratila dost na absenci živé reprodukce písniček a vícero představení, jež by narušily stereotyp "předání ceny + Billyho vtip + předání cen". Zabití Muppetů a Cohenova Diktátora (k čemu byl celý mediální humbuk?) už je jenom dokladem, že scenáristé, resp. producenti neumí, anebo spíš nechtějí dostatečně improvizovat a sunout Oscary skutečně směrem k dynamičnosti a oživení zájmu ze strany mladšího publika. Uvidíme, co přijde za rok, ale to už asi sáhnu přímo po záznamu, abych mohl používat rychloposuv. (27.02.2012)

Toto bol môj prvý priamy prenos. Doteraz som nesledoval ani jeden, takže so staršími ročníkmi ho nemôžem porovnávať. Najprv prišlo zopár rozhovorov na červenom koberci a to bolo možno až príliš zdĺhavé. Pokiaľ ide o odovzdávanie, to si myslím prebehlo dôstojne, vtipy sa raz vydarili, inokedy nie, bolo vidieť, že pre Billyho Crystala to už nie je nič nové (jeho 9-te moderovanie). Pokiaľ ide o výsledky som nadmieru spokojný. Filmu The Artist som veľmi držal palce a som rád, že si ceny s Hugom rozdelil tak ako si ich rozdelil (Hugo - technické ceny, Artist - hlavné kategórie). Výhrady môžem mať len k spomínanému českému komentáru. Pozeral som to na HBO a asi naposledy. Teším sa na budúci ročník. (29.02.2012)

Každý rok si na konci února v 6 ráno řeknu: "Že já radši nešla spát, příště na to kašlu." Ale každý další rok stejně sedím u počítáče a civím na to, jak se Hollywood plácá po zádech. Letos tomu nebylo jinak. No díky bohu za Billyho Crystala, který je pořád stejně okouzlující. Předávání sice bylo lepší než fiasko z minulého roku, ale na to, že stopáž měla přes tři hodiny, to bylo strašně rychlé. Sestřihy oslavující kinematografii byly zapomenutelné, vystoupení Cirque de Soleil zbytečné. Tři uvaděči se ale vyšvihli - Emma Stone, Chris Rock, RDJ. Prosím, nechte jednoho z nich uvádět příští Oscary. Překvapeních, co se týče cen, se moc nekonalo. Hype projednou opět zvítězil a Artist z nějakého důvodu posbíral plno cen. Ale dva úžasné momenty se přece jen našly. Když Oscara vyhrál Plummer a Streep, měla jsem konečně pocit, že jsem svědkem historického okamžiku. (27.02.2012)