Jersey Boys

Clint musí mít u Warner Bros opravdu vemi dobrý vztahy, když mu v dnešní době zafinancují, příběh o hudebnících v takovéhle stopáži. Nutno říct, že ta stopáž má svůj význam, protože první půlka mě trošku nudila, působila na mě odosobnělé, krapet zmatečně a laciné v tom smyslu, že i v exteriérových záběrech jsou často jen čtyři hlavní hrdinové a nikdo další. Jenže postupně jsem začal cítit, jak se pomalu, ale jistě příběh ve mě zabydluje a osud i kariréra těch kluků mě přestával být lhostejný. Herce až na Christophera jsem viděl ve větších rolí poprvé a musím je za jejich výkony zachválit. Pokud jde o režiii, tak vyčítky jsem ze sebe už dostal, ale Clinta musím i pochválit za práci s divákem, protože na konci jsem měl pocit, že jsem byl na chvíli součástí mikrosvěta tý klučíčí skupiny a navodit u mě tenhle pocit není rozhodně nic lehkýho, často jsem ho míval u filmů pod kterejma jsou podepsaný Martin Scorsese, Sergio Leone či Robert DeNiro ( Příbeh z Bronxu ) a to je po čertech dobrá společnost. (09.11.2014)

Přijde mi, jako by poslední dobou při vyslovení věty "Clint Eastwood režíruje nový film!" každý hned automaticky předpokládal, že to bude další filmový mezník a masterpiece. Přijde mi, jako by si to myslel i samotný Eastwood, který očividně usnul na vavřínech své vlastní dokonalosti, na něž ho dostali jeho starší snímky. Nicméně i zarytí "opakovači" této fráze by si měli uvědomit, že pokud se Eastwood znovu umělecky "nenastartuje", nic ho na jeho hroutícím se piedestalu neudrží. Jersey Boys je v rámci životopisných filmů jen standard s neúměrně dlouhou stopáží který sice neurazí, nicméně za pár dní zapomenete, o co že tam vlastně šlo a proč. Avšak musím uznat, že práce s kamerou a s kompozicí barev je úžasně vybroušená a spolu s chytlavými písničkami i navozující tu správnou atmosféru. (04.11.2014)

Ačkoli o téhle kapele slyším prvně a všehovšudy jsem z doslechu poznal pouze jednu jedinou písničku, ocenit musím tu parádní dobovou atmosféru a pevnou konzervativní režii Clinta Eastwooda. Hudebně velmi fajn, John Lloyd Young je jako Frankie Valli výbornej - jak hereckým projevem, tak hlasem. Ale jinak mi kluci nepřišli ani trochu sympatičtí a k srdci mi nepřirostli ani v průběhu filmu. To je asi i dáno dobou a prostředím, ve kterém jejich předobrazy vyrostly. Koneckonců, on to Tommy DeVito v úvodu sám řekl. "Z téhle čtvrti se dostaneš pouze třemi způsoby: přidáš se k armádě a možná tě zabijí. Přidáš se k gangu a to možná nepřežiješ taky. Nebo se staneš slavným." A kluci, protože měli talent a asi i pevnou vůli, si zvolili tu třetí možnost. (07.04.2023)

V průběhu dospívání nasbírali tihle hoši z New Jersey několik škraloupů, provázeli je neustálé třenice a neshody, změny názvu, ale i řada nápadů, ostré lokty a cit pro to napsat a složit hit. A že jich v případě téhle vokální partičky nebylo zrovna málo (Sherry, Big Girls Don't Cry (známe z Hříšného tance), Walk Like a Man, Rag Doll nebo Can't Take My Eyes off You (známe z 10 důvodů, proč tě nenávidím). Bez známých herců a velkých gest natočila stále vitální legenda Clint Eastwood další ze svých vyzrálých filmů podle skutečné události. Jeho výhodou je, že jeho neokrasný styl se jen těžko okouká, jeho filmy podobného ražení působí pokaždé velmi silně. Zdaleka to není jeho nejlepší zářez, trpělivější diváky si však najde. Navíc si myslím, že v jeho věku, ať točí, na co stačí, ať se nepouští do žádných experimentů, ať si po svém plní své sny, které jsou vzpomínkou na jeho bohatou kariéru (což tohle zastavení coby částečná hudební rekapitulace jeho mládí může splňovat). Všímá si postav, jejich vztahů, pečlivě buduje atmosféru, aniž by se omezil na show kostymérů, vizážistů nebo exhibujícího kameramana. Pokračuje v jednoduchém stylu svícení, střihu, postavení kamery, strohém ztvárnění dramatických scén. Když přivřu obě oči, funguje to. Stejně jako Frankieho vysoká fistule s tříoktávovým rozsahem. Čtyři také „hlavně“ proto, že něco takového Eastwood ve svých čtyřiaosmdesáti letech ukočíruje. (08.11.2014)

Občas, i když všechno předem hraje ideálně do karet, ozve se na scéně jakási disharmonie, kterou nezachrání ani obhvězdičkovaný tvůrce, mladý herecký výkvět z Boardwalk Empire či dokonce příjemné, divácky vděčné téma. Clint mi dal jasně najevo, že bych měl cítit úctu k tomu chlapovi se srandovním hláskem, o kterém jsem doteď nikdy neslyšel, ale jde mi to dost těžko, když každou chvíli někdo uhodí na velmi falešný tón. Jersey Boys je po všech stránkách standard, co přes svou rozlehlost (a místy lehké muzikálové prvky) nudí jen málokdy, ovšem nezaujatý "konzument" se neubrání dojmu, že mistr tentokrát jede jen na půl plynu. Škoda. 3* (15.10.2014)