Journey into the Depth of the Student's Soul
Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (více)Obsahy(1)
Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)
(více)Recenze (487)
Snímky dobové a snímky dáta staršieho niesu mi proti srsti. Práve naopak. vidím v nich základ všetkého, na čom stojí kinematografia dnešná. Ale nie všetko jest základ pevný a večný. Naivnosť sálajúca z filmu tohoto sťaby žeravé plamene, kazí príjemný dojem a otázka sa kladie, v čom to taká výnimočnosť nachádza sa? ()
Je to sice jen o rok mladší jako Mnichovský levingston, ale při sledování jsem si připadal jako na gymplu...sice jsme nemuseli nosit obleky, péra neměly páčky, učitel už neměl zdaleka takovou autoritu a dostat čtyřku z Národního obrození byl hrdinský skutek, ale dost věcí ze studentského života je prostě nadčasových. Ted už se pod lavicí listuje těžšími kalibry, než je "rodokaps". ()
"Kozinova věta zní: Lomikare, Lomikare, zvu tě na boží súd ... hin se hukáže." Studenti zkrátka byli, jsou a budou hrozná verbež, takže zakopnout ve škole o srandu není vůbec žádné umění. Každý tak má vzpomínky na nějakou tu lotrovinu a proto septimánům rozumí. Mne tedy pobavil přísný učitelský sbor, Kulíkova francouzština, šejk Peterka, prchající Mazánek i nevědomě zkoušený profesor Matulka, ale párkrát jsem přitom zakopnul o nějakou tu přestávku v zábavě, což mi může dosvědčit i Žlutý ďábel po dvaceti letech. ()
Komedie ze studentského prostředí vždycky bavily. Snad je to tím, že v těch telecích letech jsme dělali nejednu vylomeninu a každý měl ve třídě svého casanovu, sportovce, krásku, šprťáka, nemehlo i propadlíka... Ve spojení s prvními láskami, přátelstvím i sem tam strachu, to když kantor namátkou vyvolával k tabuli to prostě v každém zůstane. Cesta do hlubin študákovi duše, není jen o studentech, ale i profesorech. Dílko je to vtipné, hřejivě lidské se skvělým Plachtou, Marvanem, Peškem... Dávám připíchnuté 4 motýly. * * * * ()
Nepřímé pokračování Školy, základu života se rovněž inspirovalo zápisky profesora Jaroslava Žáka, některé role v něm hrají stejní herci, opět nechybí pamětihodné momenty („Jaktože prcháte sám? Prchat se musí hromadně.“) a je to opět příjemný způsob jak zavzpomínat na školní léta. Pro všechny bývalé či současné študáky je to „must see“ záležitost. 80% Zajímavé komentáře: Eddard, dobytek ()
Galerie (14)
Zajímavosti (31)
- Vzhľadom k tomu, že Žákovi pražskí kolegovia nezniesli jeho úspechy ako literáta, odsťahoval sa radšej do východočeskej Jaroměře a s kamarátmi z Prahy udržiaval aspoň korešpondenčná styky a veľkolepé pijatyky po jaroměřských krčmách, kde bol obľúbeným štangastom. Listy medzi režisérom Fričom a spisovateľom Žákom vydal Národný filmový archív v knihe "Ej, Bogatyr makovice obrazotvorče..." (Raccoon.city)
- Veľkého motýľa, ktorého profesor prírodopisu Matulka (Jindřich Plachta) ukazuje septimánom a tvrdí, že je to najväčší indický motýľ, sa volá Archaeoattacus edwardsii, alebo Edwardova atlasová moľa. Je to moľa patriaca do čeľade Saturniidae a podčeľade Saturniinae. Tento druh prvýkrát opísal Francis Buchanan White v roku 1859. Ide o jeden z najväčších druhov motýľa na svete a najväčšieho ázijského nočného motýľa s rozpätím krídel až 25 centimetrov. Tento druh sa vyskytuje v Himalájach (India a Nepál), Vietname, Mjanmarsku, Bhutáne, Malajzii a na Borneu. (Raccoon.city)
- Scenárista Jan Kaplan prezradil ako to bolo s rodokapsom "Žlutý ďábel", ktorý číta septimán Antonín Peterka (R. A. Strejka) pod lavicou. Ide skutočne o reálny rodokaps, ale s názvom "Nečekané dobrodružství" od anglickej autorky Dorothy MacLeish, ktorá požívala umelecké meno Dorothy Black. Keby chceli použiť tento originál, museli by platiť nemalú čiastku autorke, proti čomu bola filmová spoločnosť Elektafilm, ktorá film financovala, a tak vymysleli malý podvod, čo by ich nestál nič. Prelepili polovicu spodnej úvodnej stránky rodokapsu "Nečekané dobrodružství" obrázkom, ktorý vytvorili grafici arabského bojovníka na ťave s názvom Žlutý ďábel a dokonca pridali aj autora, ktorého môžeme vidieť pri jednom detailnom zábere, kde je napísané Pierre Mac Larquey, čo bol v skutočnosti francúzsky herec Pierre Larquey, ale pridali tam vlastne iba ekvivalent mena režiséra Mac (Martin "Mac" Frič), aby neboli znovu problémy so zneužitím autorského mena. Scenárista Jan Kaplan ďalej prezradil, že takto upravený román mal ešte aj poradové číslo 191, čo bolo číslo románu "Nečekané dobrodružství". Ale to už neriešili, nakoľko dúfali, že diváci si toho vôbec nevšimnú. A ešte jeden nedostatok si nevšimli, a to, že prelepený obrázok bol krátky a v jednom detailnom zábere vidno pôvodnú originálnu spodnú lištu, kde je napísaný text: "V Obsahu Román: Nečekané dobrodružství D.Black." (Raccoon.city)
Reklama