Láska všemi deseti

Francouzům se jednou začas podaří trefit se mi do vkusu. Pro retrokomedie mám totiž děsnou slabost a francouzština je příjemným osvěžením po tunách anglicky mluvících filmů. Populaire je milá záležitost, která překvapí zejména netypickou soutěžní disciplínou. Cvakání na stroji, barevné nehty a soutěživé ženy - celému ansámblu ale vládne Romain Duris. I když je tu taky za klamače srdcí (a zejména toho svého), jeho šarm funguje a mezi ním a Déborah chemie uspokojivě pracuje. Pochvalu zaslouží úvodní titulky a vynikající hudba. Populaire je předvídatelná komedie, ale která není? Za mě velká spokojenost a dost možná ke mě poputuje i DVD. (24.02.2013)

Tak vůbec to nebylo na motivy Pygmalionu, že? Ale jinak příjemná a sympatická romantická komedie, fajn herci a tak. Nikdo "vůbec nečekal" nic z toho, co se tam stalo, ale i tak to byla dobrá podívaná a oddechovka s řadou vtipných okamžiků. Nejlepší postava byl ale stejně ten Američan - kamarád Louise. Ale jinak obdiv... takhle rychle psát technikou kroužícího orla, to je úctyhodné. Většina lidí píšící tímto stylem opravdu krouží nad tou dnes už klávesnicí:) (29.07.2013)

Spoustu klišé, spoustu patosu, spoustu psacích strojů a hlavně spoustu krásně fungující chemie v retro romantické komedii, na kterou se mně ale moc hezky dívalo. Rozkošná Deborah a Romain Duris byli moc roztomilý pár a já se občas přistihla jak se blahem tetelím. Celé je to zabalené do skvělé muziky, takže u mě je to dnes jasná lepší čtyřka. (05.07.2013)

A to som si po celý čas s obdivom opakoval ako sa svelo dokážu Francúzi vyhýbať schematickým klišé - ale čím viac sa blížil záver, tým narastala aj moja obava, že napokon na konci príde tzv. tsunami-klišé, a bohužiaľ aj prišlo :( Inak mi celý film prišiel príjemný, mierne ironický humor, milé situácie, a to všetko na podklade neľútostných súťaží v písaní na písacích strojoch. Téma síce podivná, ale svojim spôsobom aj komická. Len škoda, že to počiatočné nadšenie sa ku koncu vytratilo tou zbytočnou klišé tendenciou. Toto by som čakal od amerických romantických filmov, rozhodne nie od francúzskych. Škoda! (14.01.2014)

Hlavním trumfem filmu je jeho nálada: slunečná, optimistická a především líbezně milá. Bručounský šéf trénuje svoji nešikovnou sekretářku na světovou šampionku v rychlopsaní v časech, kdy být sekretářkou bylo děsně cool, v kancelářích se kouřilo jak z továrního komína a ženy i muži chodili krásně a elegantně upravení. Většina postav snímku je děsně fajn a i záporné charaktery jsou nepříjemné jen trošičku nebo na krátký čas. Obvykle se k sobě lidé chovají vlídně a s laskavostí. Film tedy nepřekypuje bouřlivými emocemi, ale spíš nenápadnými gesty, která emoce vyjeví. Například scéna, kdy si šéf vybere z houfu zájemkyň tu zdánlivě nejvíce neohrabanou. Ale nedá se přehlédnout, že i když není předpisově oblečená jako sekretářka, tak jí to v letních šatech moc sluší. Když demonstruje svou rychlost při psaní na stroji dvěma prsty, a ke konci kulometného psaní se jí rozpustí vlasy a spadne ramínko šatů, je to evidentně pojaté jako scéna ženského vyvrcholení. Žádný div, že si šéf vybere právě ji. Nebo moment, kdy jí šéf řekne: „Aspoň něco tě nebudu muset učit.“ V tom je přece schovaný háček v podobě žárlivosti na neznámého soka. ___ Slečna sama je také zajímavý charakter. Přestože je vzhledem i chováním jasná naivka z venkova, tak úplně naivní není. A v žádném případě není nějaká submisivní myška. Dokáže se pěkně hlasitě ozvat a sebevědomě za sebe i svou lásku bojovat. SHRNUTÍ: Romantika u psacího stroje. (31.10.2018)