Velká nádhera

Nevím proč, ale tenhle film na mě působí mrtvě, neživotně. Přitom já ulítávám na metafilmech, které se obracejí do minulosti a historie kinematografie, když mi přijdou povedené. Navíc Fellinoho mám moc rád a Dolce Vita od něj úplně nejradši. Ale tohle je jenom zastydlá, řemeslně slušná z nouze ctnost, co se mi snaží vetřít do přízně líbivými obrázky. Fakt že ne, po hodině už to jenom nudí. Navíc se Sorrentino, stejně jako v minulém Tady to musí být, snaží dát velmi okázale "návod na život", což mi přišlo svou polopatičností až trapné. (A Fellini to nikdy nedělal - vůbec si, a můžete to nazvat mojí namyšleností, myslím, že Sorrentino Felliniho moc nepochopil. Fellini nebyl artový kýčař, co záměrně natahuje filmy a utápí se v jejich sebou nabízené kráse.) (30.12.2013)

La Dolce vita 2013, jen je všechno rychlejší, extrémnější a člověka už dnes nešokuje ani performerka s červeným ohambím, která si rozbíjí hlavu o zeď. Zatímco ale Marčelo pomalu upadá a nevšímá si, jak se mu vše sype pod rukama, bonviván Jep si je prázdnoty dobře vědom a povýšil ji na svou životní filozofii. Chudoba se žije, o chudobě není třeba mluvit. On si ale vybral druhou stranu a přestože by možná mohl být šťastný, kdyby se svou družkou u televize popíjel červené, on půjde spát až za svítání. Přestože jsou opuletní večírky většinou trapné a bizardní, sem tam mezi nimi ona nádhera života probleskne. Nádhera života ze života, bohužel z toho našeho. Zdravím všechny své kavárenské povaleče, třeba se taky časem propracujem k apartmánům naproti kolosea. Alespoň, že my ještě nejsme staří a třeba se dokopem k něčemu většímu než akademicko-intelektuálním rozhovorům... V tomhle jsem zatím Marčelo, tak snad ještě na pláži slyším. (07.11.2013)

Epizódky z života rímskej smotánky, ktoré sú samé o sebe filmárskym glamourom. Obrazový klienot, abstraktný nielen vizuálne, ale i obsahovo. Na jeden raz sa to vstrebať nedá, to množstvo myšlienok a reflexií vyžaduje opätovné zhliadnutia. A aj keby ste ich opätovne stále všetky nepobrali, zostanete atmosférou a eleganciou filmu omámený. Súhra kamery a strihu, nad ktorou zostáva rozum stáť. Sorrentino je mimozemšťan. Úvodná diskopárty Veľkej nádhery schováva celého Veľkého Gatsbyho do vačku. (05.07.2013)

Neskutečná energie, skvostná kamera - velká nádhera! U nové generace La dolce vita jsou orgie out, stárne s větší grácií a trvalý úpadek rozhání vírem skupinového tance na mondénních večírcích - a Koloseum dál tiše zírá... Hlava mi jde kolem, oči přecházejí, v uších hučí - světský klokot i duchovní očista, ryzá současnost i šepot věků, velkoměstský šum svistu i spořádanost přírody, euforie a náhlé ztišení - ten film s vámi bezostyšně manipuluje, stejně, jako život se svým uživatelem Jepem, i jemu na velkou nádheru padá stín nicoty a smrti, a ani návrat k čistotě vzpomínek nezastaví setrvačnost bytí, které už nemá sílu měnit... Zmatenost mého komentáře je odrazem frenetičnosti snímku, je čistě pocitový, nejde popsat, dá se jen vnímat - přesně, jak pravila performerka v interview: "Jsem umělec, nevysvětlím ti ani hovno" (11.01.2014)

Škoda, že my jsme letos v únoru takový Řím nezažili, všude narváno turisty a řvoucími smradlavými prskolety, i ta Tibera byla rozvodněná... ____Během natáčení se polámalo půl tuctu nájezdových kamerových jeřábů. Jeden nájezd stíhá druhá, kamera je vskutku úžasná a předhání se s hudbou o prvenství při rozkladu díla. Jenomže děj neexistuje a dialogy jsou uspávající a nicneříkající. Pokud u vás nemá Fellini dveře otevřené, je dost možné, že ani další experimentátor neuspěje, a jaký je La Grande bellezza skvostný reprezentant Sorrentinovy tvorby! Ještě nikdy nebyla italština ve filmu libozvučnější, a ještě nikdy jsem tak dlouho u filmu nespal. Užijte si to, kdož chcete, ale Oscara za zahraniční film prosím ne! Ještě tak vypátrat, jak se jmenovala kráska u majáku... (15.12.2013)