Equalizer

Zhlédnuto v kině. Upřímně? Když jsem na tomhle filmu byl v kině s kámošem, tak jsme oba po skončení byli spokojeni, dokonce jsme se shodli, že vhodnější název pro tenhle film by byl "Denzel Washington kráčí ve slow motion a vypadá přitom cool", ale že ani to nám nevadilo. Zkrátka spokojenost. Jenže teď, když tenhle film hodnotím pár týdnů tomu, už si nemůžu vybavit nějakou silnější scénu, nebo lepší hlášku. Tohle ale není problém Denzela, nýbrž režiséra, protože čím víc se snažím vzpomenout na nějaké konkrétní scény, tím víc si uvědomuju, že tenhle film je neskutečně rutinní práce. Když jsem si pak prošel režisérovu filmografii, tak mi přišlo, jako by se od snímku Training Day hledal (světlou výjimku tvoří film Olympus Has Fallen) a já jako fanoušek akčního žánru můžu doufat, že se brzy najde a naservíruje nám nějakou tu akci s pořádným příběhem, jak bylo jeho zvykem. 60 %. (27.11.2014)

Od nynějška si dvakrát rozmyslím, než jako obvykle agresivně vypičuju bobra v Obi, i když mě pro třicítky vruty pošle do stavebnin na druhou stranu toho jejich posraného hangáru místo do spojovacího materiálu hned vedle pokladen. Podle tohoto se totiž může docela dobře stát, že ten tlustý, upocený a špatně proškolený kokot nebude jen nějaká běžná socka z pracáku, co ze zoufalství bouchá za minimální mzdu. Ne, on to totiž klidně může být penzionovaný elitní vrah z Bisky, co se kariérně našel jako permanentní zaměstnanec měsíce v oddělení řeziva, jenž ve volných chvílích čte přeceňované sračky od Hemingveje, rád dlouze existenciálně filosofuje a je sveřepým ochráncem slabších, utlačovaných, vdov, sirotků a ukrajinských štětek. Takový týpek, dokonale trénovaný ve střelbě hřebíky a zacházení s kompletním sortimentem mechanického ručního nářadí, by mě pak za hrubost klidně mohl na sto metrů ukřižovat až v zahradním nábytku, umlátit gumovým kladívkem nebo opíchat lištovými rohy na plovoucí podlahy. Ač se jednalo o hloupou, unylou, patetickou a mnohdy až směšnou hovadinu určenou pro totální debily, poučil jsem se a už raději nikdy Nataše jednu nepřimrdám před jakýmkoliv hobby marketem, abych náhodou neměl druhý den v patách podobně reálného „Zabijáka z Hornbachu“! (14.12.2014)

Denzelovi Washingtonovi podobné úlohy jednoducho veľmi sedia. Superhrdinu bez kostýmu mu bez problémov uveríte, s pokojom a inteligentným pohľadom rozloží celú ruskú armádu či skôr mafiu a nikoho ani nenapadne spochybňovať, či na to tento herec zväčša charakterných rolí so šiestimi krížikmi na krku vlastne má. Stačí jeden Denzelov tichý prísny pohľad a všetkým je to už jasné. Režisér Antoine Fuqua trafil priamo do čierneho (bez urážky) a podľa solídnych reakcií kritiky i publika by mohlo prísť aj k druhému dielu. Nemyslím si, že je to dobrý nápad, pretože aj tento film mal veľa hluchých a nudných miesta, skôr by som ocenil, ak by tvorcovia ostali pri samostatnom príbehu. (12.02.2015)

Něco mezi Muž v ohni a Mé druhé já, přičemž - jak už to tak u kopií bývá - je Equalizer horší. Zpomalovačky jsou k smíchu, příběh buď netuší, o čem chce vyprávět, nebo se snaží za každou cenu překvapit (každopádně působí nesourodě), záporák to s blazeovaností přehání a nebýt v hlavní roli Denzel, člověk by mu tu touhu po zlepšení světa nevěřil. Nemluvě o tom, že je hrdina až příliš nadčlověk, než aby se o něj byť na okamžik mohl divák skutečně bát (kam se chce dostat a ke komu, tam se prostě dostane, logika/nelogika). Nenudí to, je třeba ocenit nekompromisní styl a ve finálním fightu mezi regály geniální song Zacka Hemsyho, ve výsledku je to ale pořád JEN odvar z toho, co už jsme viděli jinde a lépe. (25.09.2014)

„I'm everyone - and no one. Everywhere - nowhere. Call me... Clockman.“ Komiksový hrdina se stopkami, co decentní pivní cejchou a kostýmem obsluhy hobby marketu maskuje své dovednosti (klidně bych se ho bez okolků zeptal, kde mají hmoždinky).. Fuqua, snad i inspirován stejnojmenným seriálem z 80.let, zvolil hlavně zpočátku rozvážnější, dalo by se říci až staromilské tempo a bylo to ku prospěchu věci. Polemika nad provařenými klišé, nadužíváním detailů či teatrálními zpomalovačkami může být na místě, jenže děduška Denzel je neskutečný válec, kterému tu klidnou sílu a noblesní nadhled bez problému věříte. Když si v restauraci porovnává s úhlavním nepřítelem délku přirození ve stylu Mannova Heat nebo když posunuje po stole skleněné lebky jako karty smrti, nedá vám to nesmát se pod vousy. Apropo, když už byl Equalizer na konci tak v ráži, mohl zaskočit za Vladimírem Vladimirovičem a udělat to tak, aby i na kanále Rossija 24 uvedli, že ve své kremelské koupelně uklouzl na mýdle.. (13.10.2014)