Mama

Dopředu říkám, že původní tříminutový film byl o notný kus napínavější. Na třech minutách ovšem stačil slušný a hlavně dobře zrealizovaný nápad. Film oproti tomu musí mít příběh. A tam začíná problém. Stejně jako původní tříminutovka vypadá film velmi dobře vizuálně (až na ten digitální útes na konci) a třeba Annabelin sen "jak to bylo" je vyloženě lahůdka. Ty dvě holky jsou taky výborné a skvěle hrají. U toho ale nějak výčet pozitiv dochází. Největší nedostatek je psychologický vývoj postav, který není moc logický. Během filmu jsem měl dojem, jako kdyby do něj byly některé scény zařazeny v jiném pořadí, než jak by měly být (nebo někdo přeházel stránky ve scénáři). Annabel je celou dobu těžce nesympatická kráva a její náhlé citové vzplanutí je asi tak věrohodné jako politické sliby upřímnosti. Ona byla de facto během filmu jediná, které jsem nějaký ten nepěkný konec přál. Proti tomu Jaime Lannister, totiž Lucas, vypadá docela sympaticky, jenže nejdřív půlku filmu proleží v kómatu, pak bloudí noc a den a ještě noc po lese a pak „velké“ finále prospí, aniž by ho jakkoli ovlivnil. Facka scénáři za takovou amatéřinu. Co se týče dalších postav, tak psycholog si svůj konec přivodí díky klasické hororové demenci "půjdu do strašidelné chatrče v noci sám a jen s baterkou co nesvítí". Paní Podolski sice nepůsobila příliš mile, na druhou stranu to oproti Annabel pořád vlastně byla kladná postava a myslela to dobře. Navíc nemám rád, když jsou filmové postavy zjevně dopředu odsouzené k nepěkné smrti jen proto, že jaksi stojí hlavním karakterům v cestě. No a pak mi nějak ušel celý smysl snažení titulní bubáčice. Když chtěla skočit z toho útesu i s holkama, proč to neudělala celých těch pět let. Nejlépe a nejvěrohodněji napsané jsou tak nakonec ty holky. Ještě bych dodal, že filmu trochu ubližuje to, že nenechává divákovi si něco domýšlet, od začátku je všechno otevřené a prakticky nic v něm nepřekvapí. Co s tim? 55 % a škoda nevyužitého potenciálu. A teď promiňte, už mě volá mamá. (22.03.2013)

Režijně vlastně velmi dobrá a místy hodně atmosférická podívaná, u které se občas i příjemně leknete. Jenže to už dneska vážně nikdo neumí napsat výborný nepředvídatelný hororový scénář? Zde se totiž zpočátku slušný námět v průběhu čím dál více rozplizává. Čím více vidíme titulní Mamu, tím více je to stupidnější. O přiblblém závěru radši ani nemluvím. Režie to ale stále drží v mírném nadprůměru a Jessica Chastain to také bez problémů utáhne. Takže až na ten scénář vlastně docela fajn.60% (15.03.2013)

Výrazne lepšie než predchádzajúca Torrova produkcia Nebojte sa tmy. Funkčný zimomriavkový gejzír, hoci pozliepaný zo všetkého možného (strašiak je pohybovo a dizajnovo kópiou duchov z Nenávisti). Ohraná formulka ďalšieho sťahovania sa do domu, kde straší, sa dá filmu vďaka perfektne fungujúcemu napätiu a ľakačkám odpustiť. A tiež vďaka Jessice, ktorá tomu dodáva punc vyššej produkčnej ligy. Finále na útese ignorujte. (29.03.2013)

Dobrá atmosféra a napínavé momenty se solidními lekačkami, tím se film bezpochyby může pyšnit. To možná může stačit nějakýmu svátečnímu hororovýmu divákovi, ale ten kdo už nějaký ten horor viděl přece jenom očekává něco víc. Z mýho pohledu tomu nejvíc ubližuje jednak příběh, který bohužel nemá čím překvapit, jednak Mama, která je zpracováná dosti divně. Navíc ten konec byl prostě trapáckej. 60% (08.04.2013)

Teprva když uvěříte v démony, budete připraveni začít s nimi bojovat... Mama je výkřik v tichu a ticho ve výkřiku, pohádka s del Torovsky výtvarnou démonologií, psychologická i fyzická. Andres Muschietti hraje od počátku riskantní partii, novošpanelská hororová vlna už má natolik charakteristický rukopis, že se pomalu začíná, stejně jako asijské duchařiny, opakovat ve výrazu. Máma má vždycky pravdu a je tak trochu lapená v temnotě, pomalu odkrývá svůj příběh, aby se minutu po minutě zdála být nepřemožitelným zlem. A za oponou toho všeho, nutně empatický příběh o síle pouta mezi dítětem a matkou, mezi sestrami. Jo, konfrontovat dítě s temnotou je sázka na jistotu, která vyjde tehdy, pokud je dítě autentické, pokud příliš nehraje, nepřehrává. Megan Charpentier, ale především nepochopitelně uvěřitelná Isabelle Nélisse , jsou samy sobě příběhem. Vizuálně působivý obal, nápaditá hra s dlouhým, ikonově poskládaným záběrem, kdy si váš zrak najde přesně to, co chtějí, aby našel, skvěle padnoucí hudba Fernanda Velázqueze. Ne, Mama není dokonalá, atmosféra je v závěru možná až příliš artová, přesto je lidská, svrchovaně somatická. A to je u moderního hororu, teda aspoň pro mě, sakra dobře! Mateřsky nekonzumních [final rate: 75%] (27.07.2013)