Mama

Jen houšť, chtělo by se zvolat! Jenže otázkou zůstává, s kým bych potom chodil do kina? Páju jsem po filmu našel smotanou pod sedačkou v prázdném kelímku od ledové kávy a Jirka se objevil o řadu výš, kde týden starým rohlíkem neúnavně mlátil dvě puberťačky, které si spletly kino s dámským klubem na Frekvenci 1. Vážně, děcka, nechoďte nám na horory, když ještě nosíte plenky. Začíná jaro, tak vyrazte s rodiči třeba na kolotoče. Pak vám ještě všem můžu říct, že se docela bojím dalšího setkání s mojí mámou... Nebylo to to nejlepší, u čeho jsem se kdy bál, ale dovolte, abych si tu veřejně obhájil svoje čtyři růžence. Atmosféra - efekty - hudba - holčičky - Jessica. To je dohromady sice pět, ale Jess bych si s dovolením nechal pro sebe. No, a teď jdu zavolat mámě, abychom si ujasnili náš vztah. (26.03.2013)

Na čtyři pětiny stopáže budu za devět měsíců jistě s klidem vzpomínat jako na ukázku toho nejlepšího, co se letos v rámci hororového žánru urodilo. Pomalu budovaná atmosféra, znepokojující momenty, dobří herci. Je to přibližně na úrovni loňského Sinistra, takže spokojenost veliká. O to větší je škoda závěru, který po emoční stránce dost možná fungoval na papíře (takovéhle vcelku dojemné zakončení by mohlo mít něco do sebe), ale na plátně prostě nefunguje. Může za to tuna zbytečného CGI, kdy digitální není jenom bubák (má fakt divnej ksicht, což v tomto případě nemyslím jako pozitivum), ale imho i všechno okolo (skála) - a pokud ne, tak to tak alespoň vypadá. Jak říkám, je to fakt škoda, ale ani ta závěrečná desetiminutovka pořád není tak strašná, aby zcela vygumovala předchozí hodinku a kus veskrze příjemného strašení. (23.03.2013)

Nezbývá než uznale smeknout, protože Španělé se opět výrazně vytáhli a ještě více zatopili hollywwodské konkurenci, jejíž produkce kvalitních hororů v posledních letech značně stagnuje. Mama mě totiž opět dokázala přesvědčit o tom, jak je horor krásný a jedinečný žánr, když se ho chopí nějaký schopný tvůrce. Andres Muschietti odvádí opravdu skvělou práci, od prvních sekund se mu daří navodit velmi nepříjemnou atmosféru a při některých scénách mě zamrazilo tolik, jako už dlouho u žádného jiného snímku. Duchařiny sice moc nemusím, ale tady jsem byl po celou dobu napnutý jak struna od kytary a skutečně mi záleželo na tom, aby všichni hrdinové vyvázli živí a duševně zdraví. Velkou zásluhu lze připočíst i hercům, kteří jsou velmi sympatičtí a uvěřitelní. Škoda závěru, který to už celé hodně přepískl, ale tady s tím příběhem asi nic moc udělat nešlo. Jako celku dávám filmu 4*, ale kdybych měl ignorovat příběh a ohodnotit pouze zpracování a výsledný divácký efekt, bylo by to jasných 5*.. :) (13.03.2013)

Zručne natočený horor ako je z produkcie Guilerma del Tora už zvykom a aj dej je vcelku rozsiahly na to že sa jedná o film z mini kraťasu (čo našťastie nie je vôbec poznať). Herci vynikajúci, pár prekvapení nechýba a výborná jedna scénka hrajúcich sa detí s Mamou. Škoda trošku slabšieho zobrazenia strašidla ktoré sa dostane k plnej paráde v závere. (05.03.2013)

Jak si pročítám zdejší komentáře, zjišťuji, že jsem jeden z mála, komu se líbil závěr na útesu. Z mého pohledu to bylo ale právě finále, které z Mamy udělalo více než nadprůměrný horor, jímž byla do té doby. Jessica Chastain výborná, z holčiček šel zpočátku mnohem větší strach než z jejich digitální mrtvé vychovatelky, Nikolaj Coster-Waldau byl ovšem úplně zbytečný. Nejlepší scéna? Nejspíše ta, v níž si Lilly hrála v pokoji, zatímco ostatní se procházeli po chodbě. (03.10.2015)