Nedotknutelní

prosim vas, budte taki laskavi, a kto poznate Omara osobne, poslite mi ho domov. A ked nie jeho, tak apon scenaristov, lebo ak by ma dokazali takto rozosmiat kazdy den, tak som ochotna zit v ako polygamistka. Dakujem velmi pekne, koniec hlasenia. PS: Lepsiu komedialnu dramu, ktora ma srdce a na nic sa nehra, som od Crazy Stupid Love nevidela. A je mi jedno, ze si ludia myslia, ze tento film nepatri do prvej 200 najlepsich filmov, ja si myslim, ze tam nepatri 150 filmov, ktore tam su. Takze asi tak. (01.03.2013)

V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... (20.04.2012)

Na kontrastech povah a prostředí postavená komedie, která víceméně jenom přemýšlí nad tím, že by byla i sociálním dramatem. Hraje se vyloženě na jistotu. Zápletka je pravidelně oživována drobnými konflikty, přílišnému zpomalení a tedy nudě a s ní souvisejícímu divákovu přemýšlení brání také montážní sekvence. Jen občas se komediální odlehčování situace vymkne kontrole (klipově sestříhaná taneční scéna) a dochází k narušení příjemného dlení na povrchu reklamně neškodných obrázků. Lék na krize všech typů je to i tak bezkonkurenční. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy (06.06.2012)

Boromejka z lapáku zvyšuje nápadnost půvabů buržoazie. Podtext lidskosti a ústřední záměr vymítat sebelítost bezprostřední živelností jsou nedotknutelné, leč subjektivní „handicapy“ nelze opomenout. Na sociální drama se klouže po povrchu, či stoupá směrem k utopii jako paraglide nadnášený termickým proudem vzduchu, většina vtipných scén na téma konfrontace zdravý člověk - kvadruplegik je předvídatelná bez ohledu na divácké limity korektnosti a co je nejhorší, latexové rukavice místo cévky, či plen jsou jakýmsi znakem učesanosti, která stříká voňavý filmový parfém na jinak zcela „nearistokratickou“ realitu. S hodnocením „nejlepší evropský film posledního desetiletí“ bych tak byl velmi opatrný.. P.S.: Státem těžce zkoušenému českému invalidovi maximálně zbývá, aby si od výfuku svého Maserati Quattroporte dovedl gumovou hadicí zplodiny do interiéru vozu a ukončil to. No jo, to by vlastně nešlo. Modely autíček od firmy Bburago zplodiny nevylučují.. (31.12.2013)

60% - Příjemný a laskavý film s výbornými hereckými výkony. Ale... Kolik jsem ale už takových filmů viděl? Tenhle navíc přichází s minimem nápadů, které by z něj učinily něco víc, než jen mix dobře fungujících klišé z filmů jako Řidič slečny Daisy, Bucket List, Řek Zorba a vůbec všech filmů o dobrých lidech z nižších vrstev, které těm bohatším přiblíží život a postaví je "nohama na zem". K tomu se mi nelíbila hudba, střih a celková narativní stavba, kde není jediná dějová linie vedlejších postav logicky uchopitelná. Sympatická recyklace emotivních dojáků minulosti s trochou dobrého ofensivního humoru a mezi řádky matně čitelného poselství o legalizaci trávy ;o) Zdejší vysoké hodnocení nemohu podpořit. (30.05.2013)