Sigur Rós - Inni
Obsahy(1)
První živé album skupiny Sigur Rós a zároveň druhý hudební film (první byl Heima). Dohromady 75 minut dlouhý film a 105 minut dlouhé dvojité živé album, které zachycuje koncerty posledního turné v listopadu 2008. Jde o naprostý opak snímku Heima, který byl otevřený a široký. Inni je silně komorní a uzavřený, ukazující čistou a nespoutanou sílu islandských hudebníků. Pro fanoušky alternativní muziky naprostá nutnost. (atomn)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Možná to bude znít někomu zvláštně, ale líbilo se mi to víc než Heima - tedy u Heimy jsem neměl husí kůži, u Inni jo. Rozmazaná černobílá, doprovázená božskou hudbou, 9 písní na 75 minut, tedy více než 8 minut na jednu, navíc oba moje milované opusy E-bow a Poppladgid hned po sobě... Skvělé!! ()
Již rozervanější a temnější než Heima. Černobílý experimentální koncept vizuální složky s důrazem na detail a opomíjení celku souzní s impresionistickým post-rockem tohoto ojedinělého islandského bandu. ~ Jak zmiňuje jeden z uživatelů, zatímco Heima byla extrovertním vyjádřením blízkosti k přírodě a světu, podáním ruky lidem, Inni je spíše vyobrazením introvertní duše kapely a míří pod povrch, pod kůži, dovnitř… Inni je kupa nahromaděné energie a emocí, jež jako gejzír tryskají z niter členů skupiny do publika, opět k lidem... ()
[KVIFF 2012] Originální záznam jednoho vystoupení, který kapelu v hlavách posluchačů neodmyslitelně spjatou s islandskou přírodou vysvobozuje z jejího zajetí. Zrnitý černobílý obraz sleduje hlavně nenápadné detaily jako nohu šlapající na pedál kopáku, podivnou "šálu" jednoho ze členů a další minoritní věci, čímž ale odhaluje mnohem víc, než obyčejný koncertní záznam. Ten navíc oživují jemněhumorné prostřihy do minulosti kapely (třeba hned úvodní otázka na genezi tvorby a následné mlčení v rádiu NPR je kouzelná) a z Inni se tak stává materiál, který lze díky minimálnímu a minimalistickému dění na plátně dokoukat, aniž by se člověk v průběhu začal trochu nudit, což je jeden z největších problémů koncertních DVD - nepřenositelnost atmosféry pouhým audiovizuálním záznamem. Inni je ale hlavně vizuálním doprovodem skladeb a trochu pochybuji, že by mohlo fungovat i u někoho jiného, než u fans skupiny. Proto bylo ve Varech hloupé, že projekce byla trochu potichu, tedy málo zvukově, a tím pádem i celkově, intenzivní. ()
Porovnávat Inni s Heimou nemá smysl. Heima především ukazuje krásy Islandu. Inni je daleko minimalističtější, tajuplnější, celý černobílý a zahleděný jen na konkrétní postavy kapely, které si ve tmě brnkají ty nejúžasnější melodie široko daleko. Je nádhera se k jejich hudbě opět vracet a zaposlouchat se do těch tónů. Nicméně u tohodle filmu bych to považoval spíše za umění. Heima pro mě přesto měla daleko větší vypovídací hodnotu. I tak ale krása...Vždyť kdekoliv se objeví Sigur Rós, tam je o nejúžasnější hudební zážitek zaděláno. ()
Pre mňa určite v porovnaní s Heimou veľké sklamanie. Napriek krátkej stopáži som sa veľmi nudil, pohľad mi blúdil kade-tade a nemohol sa udržať na chaotickej spleti starofilmárskeho pôsobenia dokumentu, ktorá rýchlym striedaním čiernej a bielej farby kazila viac môj zrak, než prvé diely Pokémona. Minimálne o 2 stupne horšie, než Heima, ničím neprekvapilo, no možno to bude aj tým, že keď som pozeral Heimu, nepoznal som skladby Sigur Rós, teraz už som ich mal ako-tak napočúvaných a takýto vizuál mi k tomu treba nebolo. Plus tie archívne zábery fakt nič moc. Žiadna výpovedná hodnota pre mňa. ()
Galerie (2)
Photo © Cinema Purgatorio
Reklama