Děs v opeře

Argento si zvolil prostředí opery,je to takový uzavřený svět jen pro opravdové milovníky a znalce tohoto žánru.Toto místo je už tak poměrně tajemné až démonické,jako i sama Verdiho hudba,která dokáže v lidech probudit hluboce zasuté vášně,ale taky touhy a naděje.Tak i stravující pocit odplaty.Bolest a utrpení ještě víc rozdmýchá vzrůstající vlnu zloby a krutosti,která svou nezdolnou bestialitou přetrvá až do nezvratného konce."Strhující dílo...Dario"! (13.04.2009)

Opera je umelecká forma, ktorá v sebe spája dramatické divadelné predstavenie s inštrumentálnym hudobným doprovodom. Herci svoje texty spievajú. Opera vznikla koncom šestnásteho storočia v Taliansku. Preto je celkom prirodzené, že kultový taliansky režisér Dario Argento využil operné prostredie pre jeden zo svojich autorských filmov. Ja ako starý punk rocker len ťažko plne ocením zložité árie Giuseppe Verdiho, ale ako seriózny obdivovateľ talianskej giallo horrorovej filmovej tvorby som bol so snímkom "Teror v opere" veľmi spokojný. **** (10.03.2016)

Velmi slušný Argento. Jak se u gialla sluší a patří, dočkáme se tajemného zabijáka a jeho krvavých mordů. Vraždí se dost, není tu sice takového množství gore, přesto je provedeno špičkově a bez pocitu samoúčelnosti. Větší pozornost však na sebe strhává samotný vrah, o jehož identitě a pohnutkách neznáme vůbec nic. Jeho jednání trochu připomíná hrdinčina pomateného fanouška, který jí nutí být svědkem všeho toho brutálního řádění a to velmi účinným způsobem: jehlami na očních víčkách. I díky tomu, že se tu vraždí celkem často, není místo pro sáhodlouhou nudu - tedy až na dialogy, které smrdí papírem. Velkým pozitivem je kamera, jelikož se dočkáme několika opravdu parádních kamerových hrátek (vystřelená kulka skrze klíčovou dírku). Více v mé recenzi zde. (26.07.2010)

Poprvé se mi to líbilo hodně, ale s odstupem souhlasím s JohnnymD - Opera, stejně jako před ní Tenebre a Phenomena, má daleko do audiovizuálních hodů a atmosféry Argentových majstrštyků Suspirie, Profondo Rosso a Inferna. A bez toho zůstává jen naivní scénář ještě shazovaný anglickým dabingem. Vypíchnul bych jen zpomalenou scénu zastřelení oběti skrz kukátko ve dveřích, která je podobně epesní jako závěrečná autonehoda ve Čtyřech mouchách na šedém sametu. A zkomplikovanou vraždu kostymérky, která zase upomene na Hitchcockovu Zběsilost, kde měl vrah podobný problém s ozdobným špendlíkem zapomenutým na těle oběti. (16.11.2011)

Subjektivní potřeba, srovnat Argenta s Fulcim je neodbytná. Oba mají rádi krev a přitom úplně jinak. Argento dává přednost „decentnějšímu“ a méně samoúčelnému likvidování lidí, ale zároveň o to více pěstuje zabijákovu vynalézavost (špendlíky na lepící pásce). Bohužel zabijákův „kult“ není dostatečně vygradovaný díky neuvěřitelně tristnímu scénáři, který nejenom, že v podstatě nic neřekne, ale zároveň na sebe vrší jednu nelogickou scénu za druhou, které pak v kontextu s formou působí až trapně. Kamerová ekvilibristika démonických rozměrů je režisérovým hlavním trumfem, ale v případě tohoto filmu je poněkud zbytečná (avšak ne samoúčelná). Při zpětném ohlédnutí tak zřejmě nejvíce zaujmou vzpomínky na jednotlivé vraždy, k nimž hraje perfektní metalový doprovod, který scénu svým způsobem přitvrdí a zároveň odlehčí. Jako celek však Děs v opeře postrádá minimální kapičku napětí, protože jeho i ten nejmenší zárodek je zabit příšernými herci, které do filmu přivál zřejmě potulný spolek ochotníků. A přesto ten film má „něco“ do sebe, co mě nutí nejít s hodnocením níž (10.01.2006)