Chlapectví

(1001) Intelektuál ve mě by asi měl být nadšený z toho konceptu. A to je, ne že není. Divák ve mě byl ovšem trochu unavený z toho, že mnohem víc čeká na záblesky "opravdovosti" (ať už si pod tím slovem člověk představí cokoli), než že by sledoval autorskou výpověď. Na druhou stranu jsem ráda, že se film vyhýbá zobrazování takových těch "životních milníků" a že zůstává antiklimaktický (je tohle slovo správně?), to je sympatická tvůrčí volba. Paradoxně jsem měla u filmu nejvíc pocit, že se mi nedostává dost času pro napojení na atmosféru a pochopení jednotlivých situací. Líbil se mi obraz prvního kamaráda z dětství, který při stěhování jede kolem auta na kole a mává na rozloučenou, ale ten záběr je tak rychlý, že než stihnu brečet, je pryč. Což je ale vlastně asi pointa filmu, čas běží docela rychle, vlastně strašně moc rychle, a od člověka to vyžaduje velkou vnímavost, soustředěnost a píli, pokud chce nějaký moment pozastavit a udržet v paměti. A nakonec se stejně nejspíš rozplyne a naše vzpomínka bude obsahovat jenom tu snahu zapamatovat si ho. (Jak říká básnířka Kateřina Rudčenková: "Snažím se zapamatovat si každý pohyb,/až si nakonec dokážu vzpomenout/jen na to, že jsem si chtěla vše zapamatovat." A když už jsem u toho, tak jsem si vzpomněla i na další úryvek z její poezie: "Proč jsou všechny pocity tak přesné/Proč jsou všechny pocity tak nepřesné.") Ale navzdory takovému poetickému okénku bych Linklaterovi stejně ráda vyčetla jeho volbu dělat mnoho krátkých záběrů místo menšího množství delších. Dobrovodná hudba mě iritovala svou nezajímavostí, Ethanova píseň o dětičkách mě opařila svou výmluvností (eloquence - skvělé slovo). (08.02.2015)

Svým způsobem opravdu jedinečný film, který toho o dospívání a mysli mladého kluka řekne více, než kdejaký psycholog. Neopakovatelný styl natáčení se navíc Linklaterovi totálně vyplatil a k hlavním postavám má divák díky jejich stárnutí přeci jen o něco blíže, než normálně. Jen škoda trochu přemrštěné stopáže a pár větších časových skoků, ale jsem si jist, že i to si napodruhé sedne mnohem víc.90% (01.08.2014)

Film je zajímavý jeho zákulisím. Už proto je to dobrý film. Ale ve filmu není žádný zvrat ani náznak děje. Je to prostě sledování 12 let jednoho chlapce který může natočit každý o sobě. Ale ten film se točil 12 let a místo snadného přeobsazovaní se furt točí s těmi samými herci. Už proto si film zaslouží uznání. (31.08.2016)

Snímok plný úvah a návodov pre dospievajúceho jedinca, ktorý sa vďaka vplyvu rodičov či okolia učí vzorovo prežívať svoju mladosť. No a keď budem podrobnejší a hlavne precíznejší v popise "Boyhood", tak ide o drámu bez dramat, ktorej samotné hodnotenie je minimálne o 30% premrštené vďaka originálnemu spracovaniu. Musím uznať že nápad je to skutočne skvostný, no čo tá neuveriteľná, takmer žalostná nuda? Normálne som zabil takmer tri hodiny svojho života počúvaním neustálych múdier, ktoré sú pre mladých v danom veku hlavného hrdinu asi tak zmysluplné, ako hádzanie hrachu o stenu. Vo vlastných očiach, pred samým sebou, absolútnym hrdinom za dopozeranie do úplného konca. Konca sveta. (19.12.2014)

Boyhood je hodnoverny, bez tragickych zvratov, zo zivota a detailne vykresluje kazdodenne problemy chlapcenskeho zivotneho obdobia. A zabera to! Linklater to vie ako nikto iny, navyse si rozrobi robotu na 12 rokov:) Niekto moze frflat, ze nuda, mne sa pacilo hlavne caro tohto obdobia, navyse ocenujem systematickost, aka tu este nebola a samozrejme reziserske remeslo. (05.05.2015)