Chlapectví

Vpravdě rodinný film. Povinnost pro všechna děcka, aby viděla, co je čeká a nemine a že s dospělými to lehké nemá nikdo, stejně jako to dospělí nemají lehké s nimi. Povinnost ovšem i pro veškeré dospělé jako připomínka, že nebyli jiní a že to s nimi děcka nemají lehké, stejně jako to oni nemají lehké s nimi. Prostě po dvanáct let trvající zachycení jedné rodiny "jak jde čas"; žádné velké drama, žádné tlačení na pilu. Naopak to stojí na práci s atmosférou civilní každodennosti bez důrazu na dramatičnost, aniž by to bylo byť jen na moment během bezmála tří hodin fádní, nudné či rutinní. Jde o radosti a strasti běžného kluka; nic více a nic méně. Pravdou ovšem je, že závěrečná středoškolská fáze je možná až příliš standardní, stejně jako že kvůli šíři záběru nejsou některá témata/linie dotažena a ano, Mason nemusel být v pubertě až takový Dušín, ale... Ale i tak upřímně doufám, že stejně jako v případě „Před tím a oním" se Linklater k Masonovým osudům bude s železnou dvanáctiletou pravidelností vracet. (15.07.2014)

Dvanáct let života v útržcích. Linklater má úžásnou schopnost napsat film, jehož scény zobrazují bežné, nevýznamné okamžiky života, a přesto z nich divák vycítí to důležité. Scény, které na sebe nenavazují, a vy přesto máte přehled i o tom, co se odehrálo v mezičase. Navíc díky inteligentnímu a nesmírně originálnímu konceptu Chlapectví uteče rychleji než řada filmů s mnohem kratší stopáží. Proč tedy jen čtyři hvězdy? Asi proto, že onen okamžik, kdy bych si řekla, že tohle je jeden z nejlepších filmů roku, u mě však nenastal. Netuším proč. Vím ale, že svou letošní Velkou nádheru zatím hledám. (09.07.2014)

Režisér se s herci scházel každý rok po dvanáct let vždy na jeden týden natáčení. Tento u celovečerního filmu unikátní časosběrný postup dává filmu něco zcela jedinečného – možnost autenticky zachytit proměnu jedince. Chlapectví je však scenáristickou fikcí, která ale působí velmi nenuceně. Trochu paradoxní je, že si Linklater nenapsal více dramatičtějších scén, za čímž může být snaha působit maximálně pravdivě, dokumentárně. Mason tak prožívá klasické fáze každého puberťáka, ve kterých si asi každý najde něco svého, což je asi jedním z faktorů, proč má film tolik pozitivní kritiky. Zažívá první lásku, rozvod svých rodičů, nové partnery matky, stěhování, střední školu a objevení zcela nové dimenze skrze nástup na vysokou školu. Chlapectví je příjemný film s minimem hluchých míst, velice přesvědčivou Patricií Arquette, mladými neherci, ale nezapomínejme, že jde o velice promyšlený snímek, který zabral stovky hodin práce a jistě i opakování scén, aby vše působilo přirozeně a hladce. Dojímaní nad „příběhem, který napsal sám život“ tedy není na místě. Ovšem kvůli pocitu, že jste za tři hodiny spoluprožili 12 let života úplně cizího člověka, aniž byste si připadali ošizeni o nějakou část, film rozhodně stojí za vidění. [49. MFF KV] (28.05.2021)

,,JAKO BY KAŽDÝ UVÍZL V MEZIPROSTORU…" /// Tak za prvý – obdivuju Richarda Linklatera. Ta jeho schopnost vyprávět 2 a 3/4 hodiny vo hovně a zaujmout tolik lidí… Kecám, není to vo hovně. Prostě jen tak plyne život několika postav. A pak obdivuju sebe – že jsem to dal. Prostě VYPRÁVĚNÍ protkaný drobnejma vztahama v rodině (i mimo). Prožijeme spolu celkem dlouhou část života a dozvíme se (o nich) hodně. Já spíš čekám na pointu… A že dávám 3*, má na svědomí závěrečná ½ hodinka, ve který dospějí dospělí a připomíná mi to něco co znám (buď v klidu, já ještě nedospěl…prej teda…). Takže se nedá říct, že bych nic necítil. Jenže… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na výjimečný filmy (proto nečtu tyhle stupidní komentáře!). 2.) Jsem kluk a chtěl bych, aby o mým životě někdo natočil film. 3.) Thx za titule ,,Domm“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.09.2014)

Film, který jsem si podvědomě vždy přál vidět. Tvůrčí trpělivost a schopnost zachytit v životě přesně ty prchavé okamžiky, které nás formují dále, přinesly dost možná nejvypočítavější snímek v dějinách, ale zároveň si nedovedu představit, že by to šlo natočit byť o kousíček lépe. Být filmovým teoretikem, analyzuju to do nekonečna, takhle to chci vidět ještě aspoň třikrát. (27.07.2014)