Chlapectví

|| Scenár: Richard Linklater | Hudba: - | Distribúcia: IFC Films | Rozpočet: 4 milióny $ | Tržby: 44,4 milióna $ | Ocenenia: Oscar - 1 výhra: vr Patricia Arquette. 5 nominácií: Film, vr Ethan Hawke, Réžia, Scenár, Strih. Golden Globes - 3 výhry: Dráma, Réžia, vr Patricia Arquette. 2 nominácie: vr Ethan Hawke, Scenár. Spolu: 149 výhier a 120 nominácií || Skoro trojhodinový maratón bez poriadnej hudby, ktorý tasí svoje najsilnejšie remeselné eso vo forme dĺžky natáčania filmu počítajúc v rokoch. Predstavitelia sa nemenia, len ich vek, čo je naozaj raritov vo filmoch. Organizačne to musel byť celkom oriešok, a tiež pre samotných hercov. Každopádne si myslím, že inak je ten film dosť obyčajným reflektovaním každodenného života a jeho fáz, v ktorých mi chýbali nejaké silnejšie momenty a akcenty. Možno sa tvorcovia snažili o čo najreálnejšie stvárnenie, a nie o to, aby napísali časuvzdorné drama. Boyhood nie je o príbehu, ale o novom prístupu k natáčaniu, ktorý je pre mňa zaujímavý len na jedno videnie. 70% | FullHD, THX, EN DTS | (24.02.2015)

Vau, no zatiaľ teda jasný favorit filmového festivalu Cinematik 2014. Žiadne hluché miesta, žiadne natiahnuté pasáže. Boyhood je jasným príkladom toho, že v jednoduchosti je krása. Naozaj sa nejedná o žiaden geniálne premyslený, zložitý, filozofický príbeh o živote, naopak, len bežné dospievanie mladého chalana, natáčané dlhých 12 rokov (ale iba 45 natáčacích dní). Po dlhých troch mesiacoch dávam nejakému filmu bez váhania plný počet hviezd. P.S. som skutočne rád, že z Linklaterovho snímku srší pozitívna atmosféra a nesnažil sa z Chlapčenstva urobiť nejaký dramatický doják (vôbec nechápem pomovu túžbu aby sa hlavná postava oduševnene zamilovala alebo jej zomrel niekto blízky.. wtf). P.S.S. 166 minút? Really?! Tomu sa vôbec nechce veriť! (13.09.2014)

Dvanáct let natáčený film o životě jednoho obyčejného kluka se nezaměřuje na zlomové okamžiky, ale naopak jen na drobné epizody, které se důležitých momentů pouze dotýkají. Některé segmenty jsou pak i zcela „nedůležité“ pasáže, drobné rozhovory o ničem. Možná v tom tkví největší síla a největší slabina filmu, kdy si dovedu představit, že pro některé diváky bude Boyhood naprosto nesledovatelný. Zatímco trilogie „Before...“ byla ohraničená dvěma postavami a setkáváním po letech, zde se postavy objevují a mizí takřka bez vysvětlování, protože se ocitáme vždy v „náhodných“ okamžicích Masona života. Navíc univerzální milostný příběh je nahrazen ještě univerzálnějším (a o to víc problematickým) procesem stárnutí. Ukazování banality a všednosti života je ale ve své jednoduchosti alespoň pro mě naprosto fascinující. Netýká se to jen při sledování fyzické proměny, ale hlavně proměny názorů a postojů, k čemuž dochází vždy velmi nenásilně. Plynutí času zprostředkovává i skvěle vybraná hudba (diegetická i nediegetická) a občasné zmíňky o důležitých událostech posledních několika let (Harry Potter, Obama). Boyhood je zřejmě první časosběrný fikční film, ale rozhodně to není nějaký podivný experiment. Vše nějakou záhadou funguje, a to včetně takřka tříhodinové stopáže. Každopádně je to spíše festivalová věc a v běžné kinodistribuci si to moc představit nedokážu. (21.02.2014)

(1001) Intelektuál ve mě by asi měl být nadšený z toho konceptu. A to je, ne že není. Divák ve mě byl ovšem trochu unavený z toho, že mnohem víc čeká na záblesky "opravdovosti" (ať už si pod tím slovem člověk představí cokoli), než že by sledoval autorskou výpověď. Na druhou stranu jsem ráda, že se film vyhýbá zobrazování takových těch "životních milníků" a že zůstává antiklimaktický (je tohle slovo správně?), to je sympatická tvůrčí volba. Paradoxně jsem měla u filmu nejvíc pocit, že se mi nedostává dost času pro napojení na atmosféru a pochopení jednotlivých situací. Líbil se mi obraz prvního kamaráda z dětství, který při stěhování jede kolem auta na kole a mává na rozloučenou, ale ten záběr je tak rychlý, že než stihnu brečet, je pryč. Což je ale vlastně asi pointa filmu, čas běží docela rychle, vlastně strašně moc rychle, a od člověka to vyžaduje velkou vnímavost, soustředěnost a píli, pokud chce nějaký moment pozastavit a udržet v paměti. A nakonec se stejně nejspíš rozplyne a naše vzpomínka bude obsahovat jenom tu snahu zapamatovat si ho. (Jak říká básnířka Kateřina Rudčenková: "Snažím se zapamatovat si každý pohyb,/až si nakonec dokážu vzpomenout/jen na to, že jsem si chtěla vše zapamatovat." A když už jsem u toho, tak jsem si vzpomněla i na další úryvek z její poezie: "Proč jsou všechny pocity tak přesné/Proč jsou všechny pocity tak nepřesné.") Ale navzdory takovému poetickému okénku bych Linklaterovi stejně ráda vyčetla jeho volbu dělat mnoho krátkých záběrů místo menšího množství delších. Dobrovodná hudba mě iritovala svou nezajímavostí, Ethanova píseň o dětičkách mě opařila svou výmluvností (eloquence - skvělé slovo). (08.02.2015)

Super, bavilo ma to, do plneho poctu mi tu chybalo len o trosku viac dramatickych scen. Vobec by som nebol proti, ak by reziser natocil dalsich 12 rokov, teda od Masonovej 18-tky az do 30-tky. Bolo by to mile prekvapenie a jedinecne, nikdy nikto predtym nic take nenatocil. Skoda len, ze v tomto filme nevpisoval reziser aspon datumy, o kolko mesiacov alebo rokov sa ta ktora scena odohravala, bolo to vidiet len na jeho zmene ucesu, zmeny prostredia a tak, ale datumy by som vzdy privital, bolo by to o to zaujimavejsie, ale inac super napad. 160 minut mi ubehlo velmi rychlo. (03.12.2014)