Chlapectví

Film, který jsem si podvědomě vždy přál vidět. Tvůrčí trpělivost a schopnost zachytit v životě přesně ty prchavé okamžiky, které nás formují dále, přinesly dost možná nejvypočítavější snímek v dějinách, ale zároveň si nedovedu představit, že by to šlo natočit byť o kousíček lépe. Být filmovým teoretikem, analyzuju to do nekonečna, takhle to chci vidět ještě aspoň třikrát. (27.07.2014)

Poměrně jednoduché, i tak nesmírně silné, plynulé a komplexní. Nezávislý filmař Richard Linklater přichází s dalším originálním kouskem, ostatně jeho dokonalá setkávací trilogie Před.. je konverzační romantickou vlnou tsunami par excellence. Dvanáct let točené Chlapectví je časosběrným pohlazením po duši, je trpělivé, osobní a netriviální. Jeden kluk z Texasu, jeho sestra, matka a otec, který s nimi nebydlí. A matčin první násilnický partner, druhý, klukova první láska, druhá. Zklamání, naděje, pády, stěhování, nové školy, noví lidé. Vše přirozené a přesvědčivé, protože herci a tvůrci se každoročně vždy na pár dní sešli před kamerou a přidali několik desítek minut do nevšedního projektu, ve kterém se sahá po tom podstatném. Trpělivá časosběrná metoda není žádnou novinkou, tedy pokud jsme u dokumentu, v případě hraného filmu je to jiná káva. Herci jsou výteční, od neznámého Ellara Coltranea, režisérovy dcery Lorelei nebo jeho oblíbence Ethana Hawkeho (jejich osmá spolupráce!!). Jen na Patricii Arquette jsem si docela dlouho zvykal. A asi ani nezvykl. Diváka kupředu tlačí zvědavost, kam se hrdinové dostanou (roztomilý kluk, puberta, emoepizoda, zrání a smysluplné plány do budoucna). Silnější vzruchy a emoce chybí, to ano, i tak film získává sympatie z obyčejných momentů. Těším se tak na další „linklaterovinu“. (20.09.2014)

Režisér se s herci scházel každý rok po dvanáct let vždy na jeden týden natáčení. Tento u celovečerního filmu unikátní časosběrný postup dává filmu něco zcela jedinečného – možnost autenticky zachytit proměnu jedince. Chlapectví je však scenáristickou fikcí, která ale působí velmi nenuceně. Trochu paradoxní je, že si Linklater nenapsal více dramatičtějších scén, za čímž může být snaha působit maximálně pravdivě, dokumentárně. Mason tak prožívá klasické fáze každého puberťáka, ve kterých si asi každý najde něco svého, což je asi jedním z faktorů, proč má film tolik pozitivní kritiky. Zažívá první lásku, rozvod svých rodičů, nové partnery matky, stěhování, střední školu a objevení zcela nové dimenze skrze nástup na vysokou školu. Chlapectví je příjemný film s minimem hluchých míst, velice přesvědčivou Patricií Arquette, mladými neherci, ale nezapomínejme, že jde o velice promyšlený snímek, který zabral stovky hodin práce a jistě i opakování scén, aby vše působilo přirozeně a hladce. Dojímaní nad „příběhem, který napsal sám život“ tedy není na místě. Ovšem kvůli pocitu, že jste za tři hodiny spoluprožili 12 let života úplně cizího člověka, aniž byste si připadali ošizeni o nějakou část, film rozhodně stojí za vidění. [49. MFF KV] (28.05.2021)

Životný príbeh bez jediného momentu, kvôli ktorému by trebalo ho sfilmovať. Všetky tie životné čriepky sme už videli inde, kde boli prísadou vyššieho scénáristického cieľu. Alebo ich prežívame doma, takže sú tým posledným, čo chceme vidieť v kine. Môže byť vôbec šťastný človek s takto banálnym životom bez pádov a vrcholov, keď nepoznal bolesť zo straty najbližšej osoby či pocit absolútneho zamilovania sa? Celý čas som čakal, ako Linklater zamieša postavám karty osudu - keď už 12 rokov tvorí ultimátny "film zo života". A ono nič. Mimochodom, trilógiu Before Sunrise/Sunset/Midnight, ktorá sa uvedomelo a zároveň hravo koncentruje na konkrétnu tému a niekam sa v jej podaní vyvíja, zbožňujem. (23.07.2014)

,,JAKO BY KAŽDÝ UVÍZL V MEZIPROSTORU…" /// Tak za prvý – obdivuju Richarda Linklatera. Ta jeho schopnost vyprávět 2 a 3/4 hodiny vo hovně a zaujmout tolik lidí… Kecám, není to vo hovně. Prostě jen tak plyne život několika postav. A pak obdivuju sebe – že jsem to dal. Prostě VYPRÁVĚNÍ protkaný drobnejma vztahama v rodině (i mimo). Prožijeme spolu celkem dlouhou část života a dozvíme se (o nich) hodně. Já spíš čekám na pointu… A že dávám 3*, má na svědomí závěrečná ½ hodinka, ve který dospějí dospělí a připomíná mi to něco co znám (buď v klidu, já ještě nedospěl…prej teda…). Takže se nedá říct, že bych nic necítil. Jenže… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na výjimečný filmy (proto nečtu tyhle stupidní komentáře!). 2.) Jsem kluk a chtěl bych, aby o mým životě někdo natočil film. 3.) Thx za titule ,,Domm“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.09.2014)