Chlapectví

Točit něco 12 let a před dvanácti lety si říct, že to bude točit dvanáct let, to chce kurva koule. A Richard Linklater je evidentně má. Hladce oholen a připraven na to, abychom jeho nejnovější projekt následně zhodnotili. No a já nemůžu jinak, než dát plný počet. Tohle je prostě síla. Sice mi režisér nijak výrazně neukazuje růst toho kluka, spíše to prolíná naprosto přirozenou formou, ale ve výsledku mi to vůbec nevadí. K tomu klukovi jsem si za dvě a půl hodiny udělal totální sympatie. Prožíval si život se vším všudy. S radostmi i s pády. Do toho jeho rozvedení rodiče Patricia Arquette a Ethan Hawke předváděli naprosto boží výkony. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na Masona, kterého hraje Ellar Colltrane. Podstatný je ale to, že během těch dvou a půl hodin mi ten kluk úplně vyrostl před očima. Od kluka, co se bál cokoliv říct v kluka, co má svoje názory a nebojí se je dál rozvíjet. Závěrečná scéna na pláži byla hodně silná. Život nám utíká pod rukama, nesmíme si nechat uniknout ty příležitosti, které ho dělají tak krásným. (18.10.2014)

V prvom rade by som chcel nalákať všetkých na toto dielo informáciou, že tento film bol natáčaný viac ako 12 rokov (zámerne) a preto tu všetci herci skutočne zostarli. Najviac to vidno na mladom Ellarovi Coltraneovi. A to je skutočne zaujímavý element, ktorý tu pravdepodobne doposiaľ nemal obdoby. Preto by som bol rád, keby som sa dočkal takých filmov čoraz viac a viac a niektoré by mohli byť natáčané aj viac ako 20 rokov. Áno, je tu však problém s financiami, výplatou za hranie a tiež by niektorí herci mohli v skutočnosti nečakane umrieť. O to viac je to ale zaujímavý nápad. Práve Chlapčenstvo upozorňuje na to, že najdôležitejšie momenty sa odohrávajú náhodne a neplánovane. Boyhood je tak ten zážitok, na ktorý určite nezabudnete, bez ohľadu na to, či okamihy prežívate, alebo okamihy prežijú vás. (01.06.2019)

"Look at the stars, look how they shine for you, and everything you do, yeah, they were all yellow." [==] Je zábavné sledovat, jak každého v dětském věku a následném dospívání formuje něco jiného. Pro někoho, kdo vyrůstal v 90. letech a dospěl na přelomu nového tisíciletí, bylo strašně cool předříkávat dialogy z Pulp Fiction nebo Forresta Gumpa, bylo pro něj určující vidět filmy i mnohdy "starší" (O psu, který ukončil válku, Stůj při mně), které se do televize dostaly až za mnohem delší dobu, než je tomu nyní. Tedy pro Masona bylo asi zásadní vidět Temného rytíře, Avatar nebo zažít jako dítě šílenství kolem Harryho Pottera a zpětně na ně vzpomínat jako na filmy svého dětství. Pro někoho jiného, kdo už mezitím dospěl, jen jako na kvalitní filmy, které byly natočeny (mimo HP) někdy před 5 a více lety (sám jsem si musel dohledat, jaké kvalitní počiny vznikly v letech 2008-9). Jinými slovy pro dospívajícího jedince, jenž vnímá svět okolo sebe mnohem intenzivněji a tok času se pro něho jeví jako zpomalený, je důležitý "každy prd", kdežto pro dospělého člověka jde jen o dalších 12 měsíců (pokud neplánoval svatbu, potomka či něco podstatného), kdy byl povětšinou v práci, v lepším případě měl letní dovolenou u moře a zimní na horách - prostě klasický životní stereotyp. Samozřejmě, každý to tak nějak vnitřně ví, když to ale pak vidí na vlasní oči a trochu nad tím přemýšlí, je tím přinejmenším překvapen. (17.08.2014)

Snímek unikátní a výjimečný opravdu jen způsobem, jakým byl natáčen. Vše, co je v něm za více jak 160 minut zobrazeno, už je jednak okoukané (a není to tím, že bychom to v dospívání sami prožili) a jednak součástí příběhu, který bez výrazného poselství těžkopádně propluje kolem diváka a nezanechá jedinou byť jen trochu výraznější emocionální stopu. Smekám před Linklaterem, že se do něčeho takového vůbec pustil, ale k titulu "filmová událost" schází Chlapectví tolik podstatných věcí, zajímavějším vývojem hlavní postavy počínaje a alespoň jedním překvapivým "životním" zvratem konče, že mám sto chutí mluvit o promrhaném potenciálu i tvůrčím čase. Mé myšlenky jakoby v závěru shrnula plačící Patricia Arquette slovy: Zkrátka jsem čekala něco víc... 70% (11.10.2014)

Něco na způsob Heleny Třeštíkové a jejích časosběrných filmů. Richard se toho ujal velmi dobře a mně se hlavně líbilo, že nikdo netlačil na pilu, ale všechno bylo tak přirozené jako sám život. Rošťárny, přátelství, první lásky, ale i zklamání, smutek, snad vůbec nic nevynechali. Možná to měl v některých ohledech Mason těžší, protože jeho dětstvím prošlo víc otců, než bývá normálně zvykem. Je to zajímavé, že tak inteligentní žena jako Masonova maminka se nepoučila a opakovaně si brala za muže ty, kteří jako náhradní otcové silně selhali. Ale faktem je, že i naše statistiky ukazují na to, že přesně tak to bývá. V každém případě obdivuji Masona, že svým chlapectvím prošel bez úhony i se svojí sestrou. A ty vousy na konci :-) Díky celému štábu a všem hercům, kteří se tohoto projektu zúčastnili, protože já osobně jsem byla maximálně spokojená a ani minutu z těch 165 jsem se nenudila. Tleskám ! (16.12.2014)