Na dřeň

Nezralý otec bez bytu, práce i peněz dostane do péče malého syna, ke kterému necítí žádné pouto. Cestou stopem za příbuznými se živí odpadky a krádežemi, na místě pak prošlými jogurty, které nosí chlapcova teta z práce. Přesunem na jih se šedý obraz i věcná nálada mírně projasní, muž si najde práci vyhazovače v nočním klubu a tam potká zbitou návštěvnici, vystupující ve vodním parku s kosatkami. Pouťová show je skvěle nasnímaná od hýřivých barev roztleskávaček k záběrům pod hladinou, které se z velebného ticha velmi rychle přenesou do kalné krve a probuzení v bílé nemocniční nicotě. (06.06.2020)

,,JESTLI V TOM CHCEŠ POKRAČOVAT, TAK JEDINĚ JAKO DOSPĚLÍ LIDÉ. NARÁŽÍM NA OHLEDUPLNOST. VÍŠ, CO TO JE. SE MNOU JSI VŽDYCKY OHLEDUPLNÝ. JESTLI V TOM BUDEME POKRAČOVAT, TAK NE JAKO BARBAŘI“..... /// Stéphanie je milá holka, která si po události s kosatkou nemusí stříhat nehty na nohách. Ali zase našláplej nadsamec, ale trochu mu to hapruje jako rodičovi. Uvádějící úvod, kterak a jak a co … a čekám, že se to konečně rozjede. Jo, když se člověk tak sám plazí po bytě, život dostává jinej rozměr. No a dál? Tak vám nevím. Příběh ze života 2 lidí, každej je svým způsobem postiženej, celkem fajn se na to (jednou) kouká, ale myslím, že to v mejch očí nezachrání ani hodně toho sexu ani rvaček. Nedotknutelní byli vtipný, Skafandr a motýl neskutečně uvěřitelný a lidský, ale tohle? Jako že život je zvláštní? Von jen ten příběh Aliho by stačil na vobyčejnej film a bohužel ani přítomnost Stéphanie z něj nedělá něco vyjimečnýho. Možná to náročnější publikum, který vocení život v tragédii s důrazem na dojemnej závěr…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fascinujou mě nohy (tak proč?... jo takhle..) . 2.) Moje holka je Robocop. 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,Radka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (01.12.2012)

tak nějak přirozeně plynoucí drama o zvláštním vztahu beznohé Stéphanie a trochu jednoduššího Aliho, na které se vlastně hodně příjemně kouká.. jediné, co bych vytkl, je nedostatek silnějších emocí, které jsem při takovém námětu automaticky očekával.. a závěrem musím ještě každopádně vyzdvihnout přesvědčivý výkon Marion Cotillard, která je navíc neuvěřitelně krásná a sexy i bez nohou.. spokojené 4* (29.11.2012)

Poeticky laděná romance okořeněná sociálním dramatem v civilním podání. Neomalený a lehkovážný rváč ji nejprve označil za děvku, tehdy byl však atraktivní brunety a sebevědomé cvičitelky kosatek poprvé a nikoliv naposled zachráncem. Starý „bezstarostný“ život je však rázem nenávratně pryč, začíná (často egoistický) boj do morku kostí. Pro ni i pro něho. Ve světě, ve kterém není prostor pro slabošská gesta a kde nevyřčené city můžou pořádně mrzet. Škoda jen, že příliš nepřilneme ani k jednomu z nich. Vyrovnávání se s jejím těžkým traumatem jde až překvapivě rychle, jeho emocionálně dezorientovaná poloha zase nikdy moc diváka neosloví. Uhrát vše zarputilostí nadsamce (Matthias Schoenaerts je přesto velmi dobrý) ne vždycky jde a funguje, hrdá Marion Cottilard sama v soukolí bolesti sice předloží několik povinných (s ohledem na téma) silnějších hereckých poloh, ale i její postava není pro diváka nějak emočně vítanou vzpruhou. Dvě utýrané duše ale nakonec ke spokojenosti přeci jen stačí, i když platí to, co u režisérova předchozího Proroka. Technicky, herecky i tematicky nadprůměrné, bohužel však bez vnitřního náboje (pár scén živočišného sexu ještě živelné drama nedělá). (28.04.2013)

Když už se na něco musím soustředit dvě hodiny, tak chci, aby mně to bylo málo, těchto francouzských 120 minut však nemohu nazvat jinak, než trápením bez poznámek pod čarou s vysvětlivkami, proč jen několik jasných chvil připomínalo, že Marion Cotillard není imaginární a Matthias Schoenaerts možná dochodil i základku, ale kdo si potrpí na spojení nekomunikativních typů s primitivními a vystačí si s monotónní pozorovačkou (neplést si s prožitkem) pohledů do slunce, pěstních soubojů a rychlého sexu, je to celé jeho, já už nebudu... (26.04.2013)