Báječný hotel Marigold

Aneb kterak chtějí noblesní britští důchodci odpočívat v exotické zemi a kterak si tvůrci představují laskavou komedii. Bohužel mám jiný názor – jak na to, kde strávit stáří, tak i na to, co si pod pojmem laskavá představit. Samozřejmě jsme svědky také pokusů do proklouznutí do dalších žánrů, takže se ocitneme i v dramatičtějších vodách o smutném údělu stáří. Nakonec sklouzneme k očekávatelné schematičnosti a nikterak originálnímu vyprávění. Leccos naštěstí zachrání výkony současné britské herecké smetánky, ač moc nechápu, proč chtějí na stará kolena okusit něco exotického, když z nich žádnou touhu divák necítí. Navrch nemám rád Judi Dench. (01.08.2015)

Indie je sice naprosto plakátová, zápletka vykonstruovaná, film plný očividných klišé a happyend tak hollywoodský, jak jen je to v britském filmu možné, ovšem John Madden nastavil ve svém snímku tak skvěle fungující chemii a anglický humor je tak suchý, že mě to víceméně odzbrojilo a celé dvě hodiny jsem se více než dobře bavil... (13.12.2014)

The Best Exotic Marigold Hotel možná nic nového nepřináší, je nicméně tak vyspělý po všech stránkách, že mu to s radostí odpustím. Britové zkrátka umí točit komedie, jejichž hlavní hrdinové se pohybují v důchodovém věku tak, že ze zkušených herců udělají jednu z předností filmu, že celý film působí uvěřitelným a vyzrálým dojmem. (Schválně zkuste porovnat s českými filmy poslední doby, kde se postavy podobného věku často chovají tak, jako by se chtěly vrátit do pubertálních let.) A vzhledem k neskrývaně pozitivnímu naladění, na kterém je celý film založený, mi tentokrát ani nevadí, že každá postava ještě před závěrečnými titulky projeví nějaké ty kladné stránky nebo že jistá verze happyendu je v tomto případě stejně nevyhnutelná jako neurotický hlavní hrdina pro filmy Woodyho Allena. Poznámka: Jakožto fanouška Kennetha Branagha mě potěšilo, že podle toho, co tvrdila autorka původní knihy v sekci Q&A po promítání, to byl právě on, kdo jako první přišel s nápadem tento film natočit a kdo do tohoto fimu přitáhl část hereckého obsazení včetně Judi Dench ještě před tím, než sám musel z projektu kvůli jiným povinnostem vycouvat. (03.03.2012)

John Madden dobré angažoval starších hercov do vcelku zaujímavého príbehu, ktorý niekedy však pripomínal nemecký seriál o dôchodcoch a mdlých vzťahoch medzi ľuďmi, ktoré medzi nimi "prekvitajú" (Plameň lásky od Rosamunde Pilcher) no našťastie prišli aj momenty, ktoré mali lepšiu dynamiku ako spomínaný seriál a pridala sa ja rafinovaná vtipnosť. Nie najlepšie bolo podané spojenie všetkých postáv do jedného kruhu, ktoré prišlo podľa mňa dosť skoro, skôr by som prijal postupne a komplikovanejšie prepojenie . Zvolenie exotickej Indie bolo spestrením, keď sa stala centrom spojenia osudov týchto starších postáv. Film hovorí a poukazuje na veľa veci ako rozmanitý život starých ľudí, vykreslenie Indického štýlu života a tak mravčia mnoho družnosť ostáva bez zmyslu pre detaily a navyše ta práca bola dosť pomalá čo malo za následok pretiahnutú minutáž filmu. 50% (01.10.2012)

Lehkým stylem napsaná příručka, jak komunikovat se starými lidmi a Indy – pro ty, kdo své prarodiče deset let neviděli, v Indii nikdy nebyli a nic na tom nehodlají měnit. Madden bez jakýchkoliv okolků staví celý film na britských hercích první třídy (kteří ovšem věkově patří do univerzity třetího věku). Dává jim dostatek prostoru, aby se vypovídali o svých prvních láskách a posledních přáních. Jelikož dámy a pánové vskutku mají nač vzpomínat, mluví dlouze a často. Aby nás jejich dojímavé, vědomím nedlouhé budoucnosti prostoupené výpovědi náhodou nepřivedly k myšlence, že život je děvka (která ovšem víc bere, než dává), jsou vážná slova prokládána dynamičtější indickou milostnou linií a humornými scénkami na téma sex v pozdním věku. Lechtivý humor pozbývá na nepatřičnosti (a tedy na vtipnosti) ve světle filmů jako Sedmé nebe – to je dnes představa geronto-sexu ještě stále tak výstřední? Bohužel se mi nepodařilo rozluštit, jaký význam, kromě exotických lokací, mělo situování děje právě do Indie. Někteří z účastníků zájezdu mohou pamatovat zlaté časy britského impéria, kolonialistická minulost však ve filmu není nijak rozváděna, nanejvýš implicitně na postavě Maggie Smith, která se z nerudné rasistky jako zázrakem mění v celku vlídnou paní. Producentovi zřejmě přišla Indie jako vhodná lokace. Od Anglie odlišná dost, aby byl nevyhnutelný střet kultur nápadný, současně spojována s filozofií, ze které se západní člověk může hodně naučit. Netuším ale, proč by se něco radikálně nového měli učit lidé, jež již byli životem poučeni dosyta. Žádný z nich přitom nevypadá na dobrodružný „zážitkový“ typ a neboť do hotelu zřejmě (snad s jednou výjimkou) nepřijeli zemřít, nepůsobí jejich touha okusit na stará kolena něco exotického ani trochu věrohodně. Dobrými pocity zahalený a hřejivými barvami prosvětlený film zcela postrádá autentický odér stáří, smrti a indických ulic, zato na sto honů zapáchá scenáristickým kalkulem a tou nejprostší režisérskou rutinou. Je pěkné mít Nighyho, Denchovou a Wilkinsono pohromadě, přesto si raději pustím film, kde hrají sami a který netrvá čtyři hodiny psychického času. 60% (18.04.2012)