Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary
Režie:
Nick MorrisVOD (2)
Obsahy(1)
Dvacet tisíc diváků v hledišti, desítky hvězd na jevišti. Oslava 25. výročí londýnské premiéry. Výročí premiér úspěšných světových muzikálů provází většinou velký koncert. V případě Londýna se obvykle odehrává ve slavné Royal Albert Hall. U Les Miserables neboli Bídníků producent Cameron Mackintosh velmi dlouho váhal, kde koncert k 25. výročí londýnské premiéry uspořádat, a jak ho pojmout. Mnozí měli v tu dobu ještě v dobré paměti velmi povedenou akci k 10. výročí, kde se mimo jiné představili Valjeanové ze všech jazykových mutací – a že jich nebylo málo! Kromě japonštiny či norštiny tu pochopitelně zazněla také čeština. Mackintoshovi bylo jasné, že čtvrtstoletí je třeba oslavit jinak a ve větším formátu. Vznikla myšlenka zaplnit obrovitou londýnskou arénu O2. Na hlavní představení plné hvězd (koncertů proběhlo více, ale právě jen tento měl unikátní obsazení) byla hala čítající dvacet tisíc míst zcela vyprodaná. Účinkující vystupovali sice v kostýmech, ale před mikrofony, scény byly postaveny pouze v náznacích, ale o to více se pracovalo s osvětlením. Obsazení bylo vskutku fenomenální: z Broadwaye přijel afroamerický inspektor Javert – Norm Lewis, ale také Nick Jonas (ano, člen populární chlapecké skupiny Jonas Brothers), který sice již odrostl své někdejší roli Gavroche, ale zde se stal na jeden večer Mariem. Jako Eponine se představila Samantha Barks, která později stejnou roli získala i ve filmovém zpracování muzikálu. Překvapením bylo obsazení známého britského komika Matta Lucase (Malá Velká Británie) do role Thénadiéra. Lucas se ovšem projevil nejen jako znamenitý herec, ale i jako obstojný zpěvák. Kanaďan íránského původu, charismatický Ramin Karimloo, zde zpíval Enjolrase, ale v tu dobu už na divadelních prknech běžně hrál i Valjeana. Fantine si zazpívala filipínská hvězda Lea Salonga (ta nedávno navštívila i Prahu), která byla kdysi na Broadwayi skvělou Eponine. Hlavní role pak otevřela netušené možnosti opernímu tenoristovi jménem Alfie Boe, kterého do té doby znali jen skalní příznivci opery. Boe už měl za sebou úspěchy v broadwayském provedení Bohémy a zpíval hlavní role v londýnských operních domech, ale hvězdu z něj udělalo právě toto představení. Jeho provedení slavné árie Bring Him Home zvedlo ze židlí celou arénu a následující desetiminutové ovace (z nichž v záznamu pochopitelně uvidíme jen sotva minutu) mu navždy změnily život. Na závěr se pak na pódiu sešli čtyři nejvýznamnější představitelé Valjeana – kromě Boea to byli Colm Wilkinson (první londýnský Valjean, pro nějž byly některé árie psány), a dále John Owen-Jones a Simon Bowman, aby společně zazpívali Bring Him Home, a po jedinečném provedení sborové scény One Day More (v níž účinkovali téměř všichni herci a zpěváci, kteří byli na premiéře před 25 lety) následoval proslov Camerona Mackintoshe a autorů hudby a libreta. Koncert je pozoruhodný v mnoha směrech – především ale v množství pozitivní energie a čisté radosti, které daleko přesahují dokonalou profesionalitu, a které divák může vnímat doslova v každém okamžiku. (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Niečo prenádherné - povedal by som dokonca, že je to môj najobľúbenejší muzikál celkovo za čo patrí obrovská vďaka jeho tvorcom (Claude-Michel Schönberg, Alain Boublil a Herbert Kretzmer), a samozrejme aj Victorovi Hugovi, ktorý Bedárov napísal. Muzikálová adaptácia je naozaj krásna, dojemná a v mnohých smeroch srdcervúca. Nádherné piesne doprevádzané úžasnou hudbou a samozrejme speváckymi zručnosťami účinkujúcich. Pri mnohých piesňach som pomaly nedýchal a zimomriavky som mal po celom tele, no a neubránil som sa ani slzám - hlavne pri Eponine a jej piesni On my own, to ma vždy dostane (možno aj preto, že s ňou súcitím a cítim sa rovnako ako ona - neľúbená)... Nedá mi to však neporovnávať aj s filmovým spracovaním Les Misérables, ktoré celé toto veľdielo posunulo ešte o kategóriu vyššie. Prečo som teda nedal 5 hviezdičiek? Jediný dôvod (avšak pre mňa dosť podstatný) - prevedenie spevu a hudby bolo síce dokonalé, no chýbalo mi v tom väčšie prejavenie dramatizácie a hereckého umenia. Práve z tohto dôvodu mnohé scény pôsobili príliš staticky - avšak našťastie v spomínanom filmovom spracovaní to už bolo všetko tip-top dokonalé! ()
Muzikál - Bídníky miluji. Už od dob co jsem je slyšel poprvé a na mém názoru nic nemění ani dnes již jistá ,,ohranost'' písní. Tento koncert z Londýna byl asi to nejlepší co mohla TV (ze všech stanic) nabídnout. Děkuji tímto ČT Art. Ani Menšík, ani další Donutil by mne totiž nedonutili se tak královsky bavit (o trapácích na Nově ani nemluvě). Koncert měl neskutečnou výpravu a to teď nehovořím jen o zpěvácích hlavních postav, ale i o obrovském tělese orchestru a sboru vokalistů. Kostými, zpěv, skutečná hudba, to vše bylo velmi kvalitní a mělo to opravdové grády... Co mne však šíleně rušilo byly kouřové a světelné efekty a zejména ramena z příhradoviny, která jak nějaký rozložený transformer se neustále natáčela nad pódiem...Já vím, byl to megakoncert v mega HALL , ale přesto... Druhou mojí výhradou je sám Javert. Předně nejsem rasista. Ale proč byl proboha pro jeho roli vybrán černoch? To je jako kdyby Angeliku hrála Whoopi Goldberg ! A poslední co mi nesedlo, zpěváci sice zpívají o stošet, ale nehrají. Celé je to velmi statické, čelem k publiku. Když umírá Éponine (Samantha Barks - Ëponine i Bídníků z roku 2012), dozpívá, stojí a ukloní se !!!! Když je útok na barikádu, studenti stojí, občas mávnou puškou a jen jsou pouštěny výstřely z repráků.... To i naše verze muzikálu byla tedy akčnější... Netvrdím, že to tam mělo vybuchovat ohnivými koulemi, ale té statičnosti čišel chlad a strohost. To jsou ale možná jen mé osbní poznatky, někdo jiný to mohl cítit jinak. Každopádně po včerejšku si mám zase sto chutí pustit poslení filmové bídníky. Dávám 4 stříbrné svícny. * * * * ()
Dávám 4* jen pro srovnání s verzí z Royal Albert Hall (1995), která přeci jen v preciznosti a provedení koncertní formy 25té výročí předčila. O2 aréna jednak byla zkrátka slabším prostředím, počet členů company byl také výrazně nižší a na koncertní ztvárnění obsahovala scéna dle mého názoru až moc kulis a herecké stránky věci. Tím se inscenace dostala na pomezí klasického muzikálové provedení a nastíněný hybrid byl v tom směru zkrátka trochu slabší, než čistě (pouze) kostýmový koncert z roku 1995. Např. ztvárnění Konfrontace v podání Colma Wilkinsona a Philipa Quasta (1995) stojí proti verzi z tohoto koncertu o několik příček výš, právě kvůli tomu, že do ní nebyl vkládán herecký prvek z muzikálového jeviště, ale šlo čistě o precizní duet. Po hudební a pěvecké stránce jinak celkově i v této verzi naprostá dokonalost, těším na další výroční koncert. ()
Pokud bych měla hodnotit atmosféru dvou výročních edicí, tak by to u mě vyhrála ta první z Royal Albert Hall, k 10. výročí z roku 1995. Už jen místo konání v prvním případě bylo bonusem, které kapacitně obrovská a do jisté míry neosobní O2 aréna nemůže svou atmosférou vyvážit. Přesto i edici k 25. výročí hodnotím na plný počet bodů. Důvodů je několik: od vynikajících hlavních představitelů - Alfie Boe (Jean Valjean), Norm Lewis (Javert), Lea Salonga (Fantine- ve verzi z roku 95 zpívala Eponinu), Samantha Barks (Eponina), Matt Lucas a Jenny Galloway (manželé Thénárdierovi), Katie Hall (Cosette). Kdo zde pro mne ovšem působil jako zjevení a z malé role Enjolrase udělal takřka svým herectvím, zpěvem a entuziasmem skoro hlavní, byl Ramin Karimloo. Tato nová hvězda West Endu je v současné době nejmladším představitelem právě role titulní, Jeana Valjeana. Kdo byl ovšem obsazen snad omylem, byl v roli Maria Nick Jonas. Tento chlapec neumí zpívat, neumí hrát a vypadal jako když na jeviště zabloudil. Opravdu těžký castingový omyl pro tak památný koncert. Dojemné bylo finále a s původním obsazením včetně Valjeana (Colm Wilkinson) a Maria (Michael Ball) - oba zpívali titulní role i k 10. výročí, nebo kvartet všech Valjeanů současných i minulých "Bring him home" (Wilkinson, Boe, Bowman, Owen-Jones). ()
První výroční koncert se mi líbil rozhodně více, ale stále je to skvělé. Musím říct, že postava, která byla naprosto geniální (a líbila se mi rozhodně více než v minulé verzi) byl Ramon alias Enjolras! Stunning!!! Musím říct, že při závěrečné písni mi nic neudělalo větší radost než staré obsazení vyjma právě Enjolrase. Takto jsem si to doopravdy užila. ()
Reklama