Rivalové

Nepamatuju si to. Rok 1976 se stal deset let před tím než jsem se narodil. Díky Howardovi to nevadí, protože s přehledem dokáže zprostředkovat to nejlepší z doby, kdy závody ještě nebyli čistým kalkulem (geniální závěrečný rozhovor do toho problému hodně rýpe) a kdy lidi jako Hunt byli hrdinové - rytíři. Perfektně vyvážený scénář, který má co říct, oddaná režie, precizní a zároveň je vidět, že jde o srdeční záležitost. Hemsworth nikdy nehrál tak dobře (nebo nehrál a je takový?) a Brühl se v Laudu přímo transformoval. RUSH je snímek, který navrací víru v závodění, ve filmy o závodění a dobře vyprávěné příběhy ze života jako takové. Dialogy jsou vybroušené, vizuální stránka něco mezi moderním pojetím a věrným zachycením let sedmdesátých, napětí se dá krájet a za ty dvě hodiny se nemáte v kině šanci nudit. Čekám minimálně tři Oskarové nominace. Letos zatím nejlepší film. Zimmer tématicky sází na jistotu. P.S: Holkám se to bude líbit taky, i přes to že neholdují závodění, kterého je tu všehovšudy čtvrt hodiny. Štěstí je nepřítel. (10.10.2013)

Režisér, který mě příliš nebere, mě dokázal rozbrečet filmem o sportu, u nějž usínám jen o pár vteřin pomaleji než u tenisu. Jak osvěžit zaprděný žánr sportovních filmů? Vykašlat se na do mrtě vytěžený rockyovský motiv „underdoga“, udělat z toho niterní i externí souboj našich milovaných orgánů, mozku a koulí, a pojmout to jako obecnou úvahu o neústupné urputnosti nutné k úspěchu – když se to vezme kolem a kolem, mohli ti dva docela dobře závodit v profesionálním přežírání a vyznění by bylo stejné. Snad nikde jinde jsem dosud neviděla přirozenější předávání štafety mezi protagonisty, které umožňuje doslova nemožné, a sice fandit oběma zároveň. Mužné filmy o mužných mužích, co mužně dělají mužné věci – můj nový oblíbený žánr. (15.10.2013)

"A takhle jezdí Niki Lauda!" Intenzivní divácký zážitek a film nepostrádající dynamiku ani v jediné scéně. Ron Howard se pro biografické snímky snad narodil a opět potvrzuje, že v tomto "žánru" nemá konkurenci. Daniel Brühl v roli Nikiho Laudy exceluje, ale bez skvělého režijního vedení a parádní kamery i střihu by i tak byl jen poloviční. Kdo by to tušil, že tohle sportovní drama bude jedním z nejlepších filmů roku. (29.12.2013)

Everyone's driven by something... Spolehlivý rutinér ze středového pole s filmem o sportu, u jehož sledování mě nikdy netlačilo svědomí, když jsem na dvě hodiny usnula, získal drajv, který povzbudil činnost mých nadledvinek víc než kterýkoli jiný snímek uplynulého roku, o mozku, srdci a koulích nemluvě (čistě proto, že nic z toho nemám). Spálené pneumatiky ještě nikdy nevoněly tak lákavě, slzy u filmu po x letech zase jednou udělaly z mejkapu šmíru a při tuningových závodech mě zarazil až hlas rozumu kázající: "Krávo pitomá, máš dvě malý děti, chceš, aby tě znaly jenom z fotek?" To zabralo. Na fotkách vypadám totiž odjakživa úděsně. (13.11.2013)

Velmi povrchní film podřizující historickou realitu filmovému (a v tomhle případě ještě navíc hollywoodskému) vidění světa. Ryzí hollywoodský kalkul. (O to paradoxnější, že jde o projekt nezávislých studií mimo Hollywood) Už jen fakt, že Lauda a Hunt nikdy nebyli nepřátelé, jak si to vykonstruoval scénárista. Naprostá limonáda. A navíc patnáctý nejlepší film vůbec dle čsfd? Ani náhodou. Jen trochu nadprůměrné sportovní drama... (03.01.2014)