Bohemian Rhapsody

"Jsem umělec, Zlato, ne švýcarskej průvodčí." Nedochvilný Farrokh Bulsara ze Zanzibaru byl hodně zvláštní týpek a já jsem jeho kvílení měl rád už v době, kdy mu holky vyskakovaly na oslavách z dortu a naivně si myslely, že by na ně mohl mít chuť. Neměl, ale to nevadí, alespoň zbylo víc na nás, kteří jsme neměli koňský předkus, psí oči a suchý zip pod nosem. Ale abych se vrátil k tématu, tak Bohemian Rhapsody mě hodně bavilo, i když si o nejedné souvislosti trošičku zalhalo. V rámci umělecké licence to bylo v pohodě a mě tradičně nejvíc zaujaly okamžiky zrodu skladeb, zaskočily mě Freddieho kočky a vystoupení na Live Aid mě rozdupalo možná ještě víc než v roce 1985. Já jsem zkrátka hodně spokojený divák, kterému k dokonalému zážitku chyběl v písničkách skutečný Freddieho hlas a přebývalo mi tam nejedno tření kníru o knír. Já proti tomu v podstatě nic nemám, ale nerad se na to dívám. (12.02.2019)

Óda na Queen. Fanoušci budou vrnět blahem a krepčit v kině, užívat si špičkování titulní čtveřice, perfektní atmosféru a spoustu drobností... Nebudou chápat, jak může někdo zpívat tak podobně jako Freddie (já bych několikrát dal ruku do ohně za to, že slyším fakt jeho, ale prý ne) a vypadat úplně stejně jako Brian, a budou čekat na finále - na Live Aid. A že to je nějaké finále! Cítím se, jako bych tam byl, případně jako bych vážně sledoval Queen ze záznamu. Smekám. Koho mrzí, že Bohemian Rhapsody není "odvážnější", ten má zkrátka pech. Film nijak nezamlčuje, co se dělo na Freddieho bujarých večírcích (naopak třeba dojde na trpaslíky s balíky drog, což je věc, kterou Peter Freestone vehementně popírá snad v každém rozhovoru), ale zkrátka a dobře to neukazuje, protože to ukazovat nepotřebuje. Tohle je film o lásce, přátelství a odhodlání jednoho člověka vydat ze sebe naprosto všechno, na jevišti i mimo ně. A je to skvělý film. (01.11.2018)

Ne že by mě ten film nebavil (jako každého, kdo má rád QUEEN), ale myslím, že byl dost přikrášlený - zbytek kapely to byl jeden svatoušek vedle druhého a tomu nevěřím. Navíc Rami Malek přes veškerou snahu Freddieho nedal tak, aby mě přesvědčil - nejhorší bylo to jeho přihřáté chování a vyjadřování - to Freddie opravdu nedělal. Navíc jsem měla celou dobu pocit, že mu hrozně překáží ty zuby. Velká škoda, že to nakonec nevzal Sacha Baron Cohen. (31.01.2019)

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)

Výborný hudební film, ale mizerná biografie. Snad všechny aspekty týkající se orientace jsou tady vyobrazeny jak ten růžový slon v místnosti. Od coming outu přítelkyni přes metaforu s gay barem coby místem nákazy HIV, její zneužití do podoby hnacího motoru pro finální akt až po závěrečnou romanci. Přesně takto navazují gayové vztahy, chodí od dveří ke dveřím a po dvou hodinách strávených spolu se jdou představit svým rodičům. V roce 2018 by si tohle téma zasloužilo citlivější přístup. Takhle je výsledek filmem o tom, jak by se kapela vidět chtěla a né o tom, jaká vlastně byla, protože to by mainstreamový divák nerozdýchal. (30.11.2018)