Lore

Lore je pohledné německé děvče, co náhle muselo dospět. Po konci války jsou totiž její nacističtí rodiče uvězněni. A jí na krku zůstali čtyři mladší sourozenci, ten nejmladší dokonce ještě pije z cecku. A s nimi putuje přes celou německou vlast za svojí babičkou, kde je bezpečno. Saskia Rosendahl je herečka, kterou se vyplatí (v jejím kariérním růstu) sledovat. Film ale svojí téměř dvouhodinovou délkou ztrácí na dramatičnosti, což má za následek poměrně monotonní vyznění. K putujícím se ještě přidá židovský mladík, ten se ale za svůj původ zřejmě vydává. A není jasné proč tomu tak je. Závěr filmu je co do jeho identity poměrně nevyjasněný. Navíc moc nepomáhá přespříliš urychlený až zbrklý závěr filmu. K mání je i nějaká ta drastičtější scéna. Sahá se i po erotickém dráždění. Režisérka Cate Shortland se poválečný stav země jala zmapovat poměrně neutěšeně, takže v tomto ohledu boduje. Vizuálně film také nepůsobí nikterak špatně, nicméně jsem čekal, že mě snímek vtáhne více sugestivněji, což se rozhodně nestalo. Ono to není ani tak nudné, jako spíše rozvláčné, takové bez velkých výrazných momentů. To je u dramatu zásadní problém. Saskia Rosendahl si říká o další kvalitní role, takže další její filmovou cestu budu sledovat. Tenhle její kousek má ještě nějaké ty vady na kráse. 6/10 (13.02.2022)

Jak přes noc dospět? Zeptejte se Lore, válkou hýčkané nacistické dcerky, která se s tlupou hladových sourozenců musí vydat na dlouhou cestu poválečnou hysterií, aby přežila. V hypnotizující atmosféře nedůvěry, strachu, zkázy a ponížení z porážky je tak nucena nejednou spolknout árijskou hrdost, otevřít oči a poznat zahanbující pravdu, aby na konci putování zjistila, že očištění nepřichází s bezpečím domova, ale s popřením rodinných i národních ideálů, symbolicky dovršeným devastací porcelánové sbírky. Strastiplnou pouť se zdáním noční můry vede nervní kamera, libující si v detailních lidských torzech a trosky poválečné kocoviny střídá se záběry přírody, která si žije dál po svém, řízena jen zákonitostmi a dovršuje tak rozpor mezi řádem a nesmyslností lidského konání, ale současně symbolizuje i novou naději. Zajímavě pojatý konec války na odvrácené straně, který nemá v úmyslu vyvolat lítost, což je sympatické, myslím si však, že ho právě tato snaha ochudila o určité grády, které jsem čekala a nedostala. (17.04.2013)

Vzhľadom k súčasnému premieľaniu témy Holokaustu a zločinov spáchaných počas vojny Nemcami vo všetkých možných médiách, ktorých následkom pre prevarenosť a statickosť vzťahujúca sa k danému tematickému celku, sa môže divák stretnúť (rovnako, ako aj ja) s predsudkom, že "na čo ešte točia ďalší film o tom istom". Pritom Lore je médium s presne opačným charakterom, úspešne nabúravajúcim spomenutú monotónnosť, "obnosenosť" vojnovej tematiky. ......... Princíp rozprávania pripomína Klimovo Idi i smotri alebo československú post-apokalyptickú drámu J. Schmidta - Konec srpna v hotelu Ozon. Jedná sa o vyobrazenie putovania naprieč zdevastovanou krajnou, kde je viac než len viditeľný absolútny spoločenský rozklad, strata hodnôt, či, presnejšie povedané, ich úplná deštrukcia, a mohutná atmosféra dezilúzie. Hlavnou postavou odkázanou na brodenie sa mizériu tento krát nie je žiaden "nepriateľ Ríše" ale jej ideoví "odkojenci", v prvom rade titulná Lore, čím dostáva koncept originálnejší a tým pádom aj údernejší rozmer. ......... Lorin prerod osobnosti je zachytený v nápaditom a vynaliezavom scenári, spájajúcom konštrukciu post-apokalyptického filmu s históriou vyobrazenou v subjektívnej, a naďalej autentickej rovine, prístup ostáva šetrný a skvelo vyvážený, okľukou sa vyhýba prebytočnej emotívnej (patetickej) vypjaosti. ........... Kamerou A. Arkapawa sa podarilo vytvoriť nielen autentický, ale aj naozaj ťaživý dojem blízkosti pocomou kamery držiacej sa "pri tele" postáv, obzvlášť pri ich tvárach. Silne realistický výraz dotvára tiež jej hranie sa detailami, či bravúrne sugestívne snímane krajiny. Zvolením daného prístupu a farebnosti, použitím filtrov, autentická surovosť obrazu presahuje do poetickej roviny, štylistika snímky sa môže pochváliť naozaj originálnym prístupom, ktorý perfektne zvláda kumuláciu myšlienok a ideí. V spojení s celkovou lakonickosťou snímky, ktorá sa nezahrabáva do zbytočne popisných replík , alebo expresívnych prejavov svojich cieľov. taktiež nevkladá zbytočne obsiahle hudobné vložky, vytvára Lore ducha impresionistického diela, vyjadrujúceho sa elegantne, s nápaditými metaforami, bez straty naliehavosti, ktorá interpretuje "ohrané pesničky" chytľavo a osobitne. (08.10.2013)

Ten film se hrozně o něco snaží, tak moc, až je to protivné. A přitom to vůbec nefunguje ani jedné rovině. Hlavní hrdinka je nesympatická a k rádoby stylové (ale opět nefunkční) kameře se dá také říct pouze stanovisko z první věty. Požadovaný účinek nemá ani Richterova hudba, která se vždycky na pár vteřin s velkou pompou objeví, ale záhy stejně tak rychle zmizí, aniž by bylo jasné, proč se objevila a proč zmizela. Nemluvě o různých morálně nepřijatelných událostech, například když jeden z hrdinů zezadu kamenem zabije neškodného týpka...a navíc se souhlasem hrdinky. Nepočítá se tady ani s žádnou psychologií, jež by určovala příčinnost jednotlivých událostí, všechno je neskutečně vykonstruované a nerealistické. Vrchol bezradnosti je pak samotný závěr, který je tak tezovitý, jak to jen jde a veškerá předchozí stominutová snaha o jakože "nový pohled" jde s tímto momentem do všech pekel. Už po prvních deseti minutách film pomalu ztrácel mou pozornost, což se mi v kině nestává často a jenom to dokumentuje naprostou bezradnost celého konceptu, který se snaží o jakousi komplexní výpověď, která je potom v konečném důsledku naprosto nefunkční a neuvěřitelně umělá. Pochvala snad jenom za ten pokus, podívat se na válku trochu jinýma očima, za krásný záběr chlapce před modrýma kachličkama a za Nelu Trebs, hrající mnohem lépe než opěvovaná Saskia Rosendahl. (24.04.2013)

Začnu poněkud jedovatě. Označovat Cate Shortland za mladou režisérku, jak se dosud objevuje v biografii na ČSFD, mi přijde poněkud nepatřičné. V 48 letech má mít za sebou podstatně obsáhlejší výsledky své práce. Při kondici australské kinematografie svědčí pouhé dva celovečeráky o tom, že to buď s jejími schopnostmi nebude až tak slavné, nebo že se jedná o takový tvůrčí samorost, že předem odrazuje producenty. Jisté je, že její Lore okouzlila výraznou část evropského festivalového publika, takže se jméno Shortlandové dostalo to širšího povědomí - uzavřené bubliny klubového publika. Širšímu okruhu diváků bude snímek připadat příliš pomalý a odtažitý. Minimálně se v něm vysvětluje kontext, film je snímaný subjektivně, z pohledu hlavní hrdinky, která se snaží po útěku otce namočeného do válečných zločinů a zatčení matky okupačními úřady dopravit mladší sourozence k babičce na druhém konci Německa. Za sebe musím bohužel říct, že odvařený jsem z Lore nebyl. Neměl jsem problém v orientaci s ději ani s tím, že produkce byla skoupá na rozpočet, takže o výpravnosti se v žádném ohledu nedá hovořit. Mám ho naopak s návodností scénáře - společníkem Lore se při její cestě z jihu na sever stal, jak jinak, německý žid, se kterým se dají skvěle konfrontovat postoje holky z prominentní nacistické famílie. Navíc kluk příhodného věku, se kterým může Lore prožít nejenom určitou názorovou proměnu, ale i svéráznou drsnou romanci. Evropou se tehdy valily milionové zástupy uprchlíků, válečně nasazených, zajatců, zběhů i vězňů, němečtí židé mezi nimi tvořili pranepatrný zlomek. Z pochopitelných důvodů jich koncentráky přežila jen hrstka a přicházeli navíc z odlišného směru - z těch méně fajnových lágrů na severovýchodě. Přicházeli navíc mnohem později, než se odehrává Lořin příběh. Za druhé mi vadila i absence výrazného filmového jazyka. Srovnejte si například Lore s tématicky spřízněnou Krajinou po bitvě nebo Evropou od Larse von Triera a hned by mělo být jasné, kde se dá mluvit o talentu a kvalitě a kde o filmařském průměru. Kdepak, i umění se musí umět. Celkový dojem: 60 %. (12.07.2017)