Imaginaerum

Můj jubilejní 100. komentář jsem si nechal právě pro tento film. Jelikož je Nightwish už nějakou dobu jedna z mých nejoblíbenějších kapel a album vydané k tomuto filmu jsem měl poslechnuté už dlouhou dobu dopředu, na tento film jsem se náležitě těšil. Co se týče hudebního a vizuálního zpracování, tam mě film rozhodně nezklamal, nemám tomu co vytknout. Věc, která u mě mírně pokulhávala byl děj. První polovina filmu byla zmatená, a ikdyž jsem se k nějakému rozuzlení na konci dostal, tak mě sledování první půlky příliš nebavilo. Takže ač mám k této kapele velmi kladný vztah a na film se tak těšil, nemohu dát plné hodnocení. 75% (22.06.2013)

Nightwish mám už z dřívějška moc rád. Líbí se mi ta kombinace metalu a pohádkové atmosféry textů a melodií. Pár dnů předtím než jsem tenhle film viděl jsem se zaposlouchal do alba Imaginaerum a říkal si, že tak krásná hudba nemůže mít špatné zpracování do samotného filmu. A ono také že ne, i když to není takové, jak jsem si představoval. Příběh je hodně abstraktní, což mě taky mohlo napadnout. Té hudby ale tam není tolik, kolik bych chtěl. Přímých vstupů tam má kapela opravdu jenom pár, což je obrovská škoda. Celé je to asi takové, jak si Tuomas Holopainen přál. Tedy jako kdybych se zaposlouchal do něčího snu. (05.10.2014)

Že by se jednalo o muzikál si nejsem jistý, ale fantasy povedené. Není to snímek u kterého si lehnete a můžete odpočívat, ale donutí vás přemýšlet o ději a příběhu. Vše se ze začátku zdá jinak, ale do závěru se vše odtajní a divák veškeré své nezodpovězené otázky dostane. Přemýšlím, jak lépe by šlo toto fantasy zpracovat, ale nápad žádný nemám, jen tomu něco málo chybělo, něco co by více vtáhlo do děje a ještě více zaujalo. Nejsem si jistý, že Imaginaerum vtáhne maximálně. Herecké výkony jsou slušné a problém s nimi nemám, o hudbě ani nemluvě, vše od začátku sedí, ale přesto nejsem přesvědčen na plný počet .. 7/10 = 78% (11.05.2013)

Za odhalení možná stálo by, kdybych řekl, že jsem fanouškem hudby Nightwish a že je opravdu rád poslouchám téměř kdykoli a kdekoli. Konkrétně album Imaginaerum, spolu s nímž tento film kráčí ruku v ruce, řadím mezi nejoblíbenější alba od nich, proto jsem se celkem přirozeně na filmový výsledek. A jaký je? Inu, zklamání to vyloženě není, nadšení ovšem také zrovna dvakrát ne. Vlastně jsem dostal to, co jsem v podstatě očekával – dávku audiovizuálního potěšení, kde scénář za moc nestojí, ale nemálo toho vykompenzují nápady a některá muzikálová čísla. Ne, samozřejmě jsem nečekal nějakou muzikálovou bombu à la Moulin Rouge!, kterou asi jen tak nějaký muzikál nepřekoná, ale stejně jsem si myslel, že film nabídne mnohem komplikovanější zápletku, ne tak schematické postavy a více hudby od Nightwish. Teda ne že by měly muzikály obecně nějaký mnohovrstevnatý děj, to ne, ale zvláště část odehrávající se v realitě strašně trpí nedostatkem nějakých dobrých nápadů na ozvláštnění děje. Jde hodně poznat, že film točili pánové Harju a Holopainen opravdu s láskou a radostí (především v oné fantaskní části to jde vidět), ale stejně bych si představoval na pozici režiséra či spoluscenáristy někoho, kdo má s filmařinou větší zkušeností, umí se filmovým jazykem lépe vyjadřovat a dodat filmu jako celku řádný náboj. Efekty jsou vzhledem k nízkému rozpočtu poměrně slušné, herci nejsou vůbec špatní, jenom mi teda připadalo, že dcera skladatele občas dosti přehrávala, ale co už. Sečteno podtrženo: Imaginaerum určitě není špatný film, jenž bych neváhal doporučit nejen fanouškům Nightwish a opětovnému zhlédnutí bych se určitě nebránil, ale myslel jsem, že ve mně zanechá mnohem více dojmů. Jak už bylo řečeno – spíše než muzikál mi to připadalo jako takový nesourodý, dlouhatánský videoklip. Ale pěkný dlouhatánský videoklip, to musím uznat. (03.06.2013)

"I did see that I hear chords again. Without them I stray in this emptiness. Wandering by a distant music through a desert of ashes. Should melody have a color, would the mix pink and red. Always afraid of the fade. fear of silence which may occur. My last memories leave me.. towards the end of a black alley. There is a door in the dark. I struggle to take me through. I hear it clearly now. The sweetest melody created by a human. rises into the room. And where is it forever.. changed from G to E minor." I tak by se dal popsat film, poslední CD Nightwish - Imaginaerum a nebo právě nápad skloubit skladby Imaginaerum a vytvořit pro ně nějaký ten příběh. Děj filmu, který je i přes svou originální stránku(vizuální orgie, živou hudbou atp.) postavený na hudebním CD, není tak EPIC, jako ona samotná hudba. Škodou je, že právě ta hudba nehraje vyšší roli, než tomu ve finále je, protože zůstala poměrně dost nevyužita a možná by film nakonec fungoval i bez občasných hrajících tónů Nightwish, jejich gothic metalu a naopak. Ovšem, bez nich by film teď neexistoval. Fantazie plná snových nápadů, idejí, myšlenkových experimentů, která bohužel vyvrší celkem do prázdna. Důležité pro mě bylo, že stopáž není jen hodinový klip s příběhem(jak tu někdo psal), ale kratší film doprovázený hudbou + plus, že ve filmu vystoupili i samotní Nightwish, k už tak skvělé audio-vizualizaci - Fantazie. 70% (21.05.2013)