Já, padouch 2

Jak byl první díl dost vtipný, dvojka je už téměř dospělácká. Neustále se řeší mová maminka pro děti, holka si najde frajírka s účesem ala Justin Beaber, který se chová naprosto nepřirozeně a už ani ti malí žlutí cosi nejsou moc vtipní. Humoru opravdu nepřidají ani rádoby vtipná jména. Nechápejte mě špatně, mám rád příběhy o lásce, ale ne v animovaném filmu pro děti o padouchovi. Zapomněl jsem na příběh - ten je velmi průhledný. (23.08.2013)

Gru se stal otcem tří dětí, zfotrovatěl a zapadnul do maloměstského života, Shrek se stal otcem tří dětí a stalo se mu to samé. Je to snad nějaké prokletí animovaných otců - expadouchů? Nebo je to obecný jev? ____ Každopádně v tomhle díle chybí Gruovi jeho sympatická bezohlednost, se kterou likvidoval všechno, co se mu nelíbilo. Teď se musí vyrovnávat s dospíváním nejstarší Margot a jejím pokukování po klucích - a je jasné, že Margot zmrazit nemůže. Gru je prostě napravený padouch a jeho padoušská stránka se vynořuje napovrch jen ve chvílích největších krizí a tudíž málo. Škoda. Protože třeba posledních 10 minut filmu se zuřivou marmeládovou střílečkou se vyrovná prvnímu snímku. ____ Žlutí pomocníčci v jedničce zabrali a tak teď dostali mnohem větší prostor, jenomže to je útok na první signální: vtipné ale ne anarchistické nebo podvratné. _____ KOUSEK DĚJE Příběh je jednoduchý a přímočarý, ale to byla i jednička. Ve dvojce už ale ani to nestačí na celý děj a tak je natahovaná motivy, které do ní nezapadají, jako (ne) povedné rande s ordinérní blondýnou, Margotin milostný příběh nebo zrada doktora Nefária, která je navíc nelogická a absolutně nevychází z doktorova charakteru i jeho chování v závěru. _____ Starý dobrý Gru se změnil a já toho lituji, protože už není legračně temným frajerem, ale upozaděným chlapíkem, který se snaží zavděčit. Měl si zachovat své roztomilé nepřátelství ke světu. /24. 7. 13./ (24.07.2013)

Paradoxně malinko slabší dvojka, kde se náš padouch vrací se svou mini armádou mimoňů, aby tentokrát bojovali proti zlu, dosáhla u diváků větších ohlasů. Já si to opět parádně užil. Malé nedostatky jedničky zde nahradily zase jiné, ale jinak to vyšlo opět nastejno. O hlavní zábavu se opět starají malí žlutí dvoukaloričtí poskoci, kteří jsou bezesporu hlavním tahákem obou dílů. Nezbývá, než vřele doporučit fanouškům animovaných filmů. 90% (17.07.2013)

Petr Novotný jako hlavní padouch v Já, padouch? To je fikané. A co dál? Humor, posílený mimo jiné razantním přívalem mimoňů, kteří tu dostávají mnohem víc prostoru než většina ostatních postav, zcela vytlačil ostatní emoce. Už žádné napětí, žádné dojetí, žádné velké zvraty, žádný velký příběh. Jen samé legrácky. Malé, velké, v každé scéně, v každé situaci. „Perte to do nich!“ zněl zřejmě příkaz shora a tvůrci ho plní do posledního dechu. Takže jsem se sice velmi dobře bavil, dosyta se zasmál, ale celou dobu mi podvědomí při vzpomínce na první díl našeptávalo “A není to málo, Antone Pavloviči?“ A jakási je jeho lehce zvrácená část odpovídala “Není!“ A já bych asi měl dodat “Občas.“ (25.12.2013)

Nejlepší byla ta kindrvajíčka. Bez nich by to bylo jako Laurel bez Hardyho, jako Abbott bez Costella, jako Procter bez Gambla nebo jako Ren bez tý debilní kočky, co nalepuje soply pod stůl a sbírá náplasti od roku 62. Celé je to lehce špionážní, jinak docela veselé, složené z neustálých gagů zmíněných kindrvajíček. Ta k srdci přilnou více, než kterákoliv jiná hlavní postava a příběh tak postrádá hlavního hrdinu. Záporák El Macho byl bezkonkurenčně nejlépe napsaná figura. Pro děcka pestrobarevný úlet do fantazie, pro dospělého velmi, ale opravdu velmi mírná zívačka. Dobrý animovaný film. (04.07.2013)