Obchod pro sebevrahy

Vždycky jsem si přál bejt doktorem Smrt - zbavovat na smrt nemocných lidí jejich utrpení, nebo si otevřít nějaký malý šopík s potřebami pro sebevrahy. Prodávat oprátky - pro majetné ty konopné, pro chudé ty levnější umělohmotné - moc neekologické. Upínací nebo zavěsný s možností přibalit i židli. Pak jedy v elegantních lahvičkách, rezavé žiletky, jedovaté žáby či pavouky, plyn, granuly anebo revolver s jedním nábojem. Nebylo by to zajímavé podnikání? No dobře, tak ne. Ale tak alespoň se podívejte na tento moc pěkný animovaný muzikál :-) (23.08.2013)

Komentář ve spoilerovém pokušení: Další se sebevražedných animáku, které to nejlepší předvedou v prvních deseti minutách a pak doufají, že je diváci vezmou na milost a budou mhouřit oči před tisíckrát opsaný scénařem, kterak láska je silnější než smrt. Od Fulghuma však pro tento snímek je příhodnější jiný jeho citát a to: "O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností." Dalo by se říct, že Obchod pro sebevrahy je parafrází Addamsovy rodiny, jenže narozdíl od ní postrádá dvě důležité vlastnosti. A těmi jsou humor a osobnost. V tom samém momentu, kde Addamsovi sklízejí sympatie přes bizardní gagy a černočerné vtipy právě tím, že ukazují, že láska (nemyslím jen ta milostná, ale i rodičovská, sourozenecká atd..) může mít mnoho odstínů a že se nutně nemusí projevovat jen "pozitivním" způsobem, u Tuvacheových vyplouvá na světlo plochost a pokrytectví jednotlivých postav. Asi v půlce filmu totiž dochází z ničehonic k nesmyslnému obratu, kdy se postupně všichni členové rodiny negativně postaví k svému předchozímu konání a přiznají svou touhu po té správné(=pozitivní) životní cestě. Z vtipné nonkonformní rodinky se tak stává slepenec nudných obyčejných obyvatel města. Vzor těch, kteří chodí do jejich obchodu, ukončit své vnitřně prázdné životy. Jakousi ústřední postavou proměny má být nejmladší člen rodiny, jehož "new age" životní přístup je podivně nekonzistentní a spíš než jako nezdolný optimista mi chlapec přišel jako lehce retardovaný. :) Pocit sounáležitosti či aspoň sympatie k postavám tak z mé strany dostal příznačný poslední hřebík do rakve. O závěrečném vykradeném, ala montypythonovském "Always look on the bright side of life", muzikálovém čísle už ani nemluvě. Jedna hvězda za první čtvrthodinku, jedna hvězda za taneční číslo korpuletní slečny a poslední za plavajícího psychiatra. Mám chuť si pustit Addamsovu rodinu. (12.11.2012)

Mám rád osobité, animované filmy a tento má své kouzlo v obou z těchto kategorií. V závěru ovšem moc zajímavosti nepobral - čekal jsem trochu nestandardnější zakončení (happy end klidně, ale...). II Scénář: Patrice Leconte (adaptace stejnojmenného románu francouzského spisovatele Jeana Teulé, který pod názvem POTŘEBY PRO SEBEVRAHY vyšel i u nás). 65% (30.11.2012)

Sluníčkově pozitivní závěr vše pokazil, vyvrcholil ve scéně, kdy duše sebezavražděných zpívají, jakou udělaly chybu, že udělaly to, co udělaly. Ach jo. Já si naopak myslím, že většina sebevrahů by svého činu nikdy nelitovala, ale to se holt tvůrcům nehodí do krámu. Přitom zezačátku film vypadal celkem zajímavě, i když chování oné rodinky působilo přehnaně, třeba ve scénách, kde trestala svého nejmladšího člena za každý náznak úsměvu. Je pravda, že ten kluk by zasloužil pětadvacet, ale ze zcela jiného důvodu. Co si budeme nalhávat, původní zaměření krámku bylo veskrze užitečné (zatímco palačinky lze najít na každém rohu, o jednu restauraci míň nebo víc, to je jedno). Neboť co je ušlechtilejšího než umožnit člověku odejít z tohoto světa důstojně, rychle a bezpečně a kdykoli on sám chce? No a né, ten malý smrad to musí za každou cenu kazit. No dobře, dejme tomu, jistým způsobem ho omlouvá jeho mládí a nezkušenost, ale rozhodně žádnou kladnou postavou nebyl. (05.05.2013)

Francouzský alternativní animák. Už jenom toto zavání přinejmenším zajímavou podívanou. Přesně toho se mi dostálo. Animák pro dospělé s odlišnou animací než má většina těchto filmů hlavního proudu. Musím říci, že je opravdu zajímavá, ale většinou bohužel i docela ošklivá. Po stránce příběhu by se k filmu hodil spíše kratší formát. Na celovečerní film má sice Obchod pro sebevrahy poměrně krátkou stopáž, ale i tak si myslím, že svižnější a údernější by byl krátkometrážní formát a děj by se i takto dal odvyprávět poměrně hravě. Zajímavé, ale na opětovné shlédnutí to nebude. (19.09.2015)