Ráj: Láska

Ulrich Seidl se v tomto filmu definitivně projevil jako pokrytec a misantrop, který se nanejvýš dokáže uboze vysmívat svým postavám. Zatímco jeho předchozí snímek Import/Export se dal obhájit argumentem, že poukazuje na palčivé skutečnosti naši společnosti (např. sexuální ponižování), v případě Ráj: Láska už to neplatí. Nebo si snad někdo myslí, že "sugar mamas" je nějaké závažné téma, kterému bychom měli věnovat pozornost? To těžko. Seidlův film se tak redukuje pouze na posmívání se starým ženským a jejich tloušťce, ošklivosti, povrchnosti a blbosti. Nikdy jsem netvrdil, že by humor měl mít nějaké hranice, jsem přesvědčen, že sranda se dá dělat ze všeho, ale Ráj: Láska není komedie nebo satira, na to se tváří příliš vážně a důležitě. Film ale neobstojí ani ve své snaze být realistický, neboť je příliš naivní a dost zjednodušující. Těžko se dá věřit tomu, že lze padesátnici okouzlit neustálým opakováním "Já tě miluju" a že naletí na tak průhledné záminky, jak z ní vytáhnout peníze. Seidlův "realismus" se omezuja na předstírání, že je nezávislý pozorovatel, jednotlivé scény ale stylizuje a uměle vytváří trapné situace pro pobavení publika. To se spolu s tvůrcem může cítit povýšeně nad postavami ve filmu, které jsou dehonestované na blbé škaredé nány a vychcané černošské podvodníky (velice primitvní rasismus). Je tu sice jistý náběh (velice nepatrný) na film o životní deziluzi a snaze, alespoň na chvíli, vrátit ztracená léta, ale veškeré potenciální emoce jsou záhy pohřbeny (dvojnásobný telefonát matky její dceři, která ji nevolá zpět v den matčiných narozenin, je nahrazen ultratrapnou scénou "čtyř na jednoho"). Seidl umí postavit dobře kameru, pracovat s mizanscénou a zkomponovat zajímavý obraz, ale v tomto případě je to sakra málo. Ráj: Láska je film zábavný jen do té chvíle, než si uvědomíte, jak moc je ubohý a zvrácený. P.S.: Přiznačná je už první scéna filmu znázorňující mentálně postižené na pouti. Nemá žádnou spojitost s tím, co přijde (zjištění, že hlavní hrdinka je asi pečovatelka v nějakém ústava, je irelevantní) a je tu prostě jenom na to, abychom se hezky zasmáli blbým obličejům mentálů, kteří jsou u vytržení při jízdě na autodromu. Haha... (05.07.2012)

Tímto filmem se prosmějete od začátku do konce. Z kina budete ale vycházet z pocitem životní prázdnoty. Stejně jako hlavní hrdinka... Margarete Tiesel i její kolegyně si zaslouží palec nahoru za explicitní scény, kdy by se jiné ženy raději neodhalily... leč taková je realita všedních dní, kterou nezachrání ani pobyt v "africkém ráji"... naopak - kromě celulitidy a faldů vyhřezne na povrch to, že žijete třeba život odnikud nikam... (11.07.2012)

Příběh byl vyprávěný se zajímavým odstupem, trochu jakoby dokumentárním stylem. Je mi dost líto, že u této projekce nebyl režisér a neřekl pár slov. Většinou je film cesta k vyjádření nějakého názoru, ne tak tady, Ráj: láska neodsuzuje ani nelituje, nenapravuje, nedává naději, neočišťuje, neomlouvá, nekritizuje. Divák se stává opravdovým nestranným pozorovatelem. Určitě to není špatně, jen je to dráždivé, nepohodlné, člověka to nutí víc přemýšlet. Hlavní hrdinka a její přítelkyně mi byly více a více nesympatické, až k poslední půlhodině, kdy jsem si říkala, že je s odpuštěním naprosto vypatlaná. Vůbec mi nešlo s ní jakkoli soucítit, ale proč bych vlastně měla? Každý ze zůčastněných byl trochu sviňák a trochu oběť, takový začarovaný kruh. (05.07.2012)

Sžíravý portrét osamělosti, sexuální frustrace, chudoby, power play a rasismu v kulisách tropickýho ráje. Tereza se svýma láskama jsou si vzájemně vykořisťovateli i falešnou nadějí, všichni jsou svině a zároveň oběti. Vyprázdněnost a beznaděj tu srší z každé palmy a Seidl nás do toho voyeursky hodí, s jeho typickou středovou kompozicí a statickou kamerou, aby to dřelo až na kost. Hakuna matata, vážení diváci. Na Seidlovi mě mimo jiné strašně baví, jak širokou paletu interpretací ten jeho dokumentární styl otevírá. Někdo v Terese vidí blbou krávu, já v ní vidím osamělou duši zoufale toužící po někom blízkém. Někdo v úvodní scéně vidí nechutný pokus o dělání si legrace z hendikepovaných, já v tom vidím akcentaci kontrastu, že Teresa pečuje o ostatní, zatímco o ni nepečuje nikdo. A jakkoliv jsem u prvního dílu trilogie trnul, dovedu si představit, že v jiným mentálním rozpoložení bych se u toho smál. Prostě Ulrich ♥ (28.07.2022)

Portrét starej obtlstlej a naivnej Rakúšanky hľadajúcej lásku a cit na keňskom pobreží u miestnych mladých junákov. Práve táto oblasť je známa, že sem staré Európanky chodia hľadať "lásku" a súlož. A mladí muži sa predávajú aby tak zabezpečili živobytie pre svoju rodinu. Morálna dilema s kým sympatizovať. S obstarožnými ženami hľadajúc lásku a sex s mladými mužmi tisíce kilometrov od domova aby si kompenzovali svoje nedostatky? A nebodaj očakávajúc nejaký skutočný "committment"... Alebo s mladými Keňanmi, ktorí síce tieto ženy často klamú ale robia tak lebo žijú v chudobe a chcú zabezpečiť obživu pre svoje rodiny? Veľmi naturalistický film Ulricha Seidla, známeho najmä svojou dokumentárnou tvorbou. 75-80% (14.01.2014)