F jako fotři

Pro mě také velké festivalové překvapení. Zajímavostí pro mě bylo, že každý si prožil se svým odcem peklo a přitom se ke svým dětem chovali úplně jinak. Z toho usuzuji, že sice Freudova teorie je správná, avšak nepůsobí na punkáče nebo alespoň ne na ty americký. Podle mě nemůže být punkáčem ten kdo má děti, manželku, velký auto...to popírá celýho punkáče...pak už je to jen byznys. Co americkýmu punku jde tak mluvit sprostě, když hráli Pennywise na mightysounds, naučil jsem se spoustu sprostých slov. Dokument za to určitě stojí. (26.07.2011)

O tom, jak ideálně namixovat punk a rodičovství, se tu rozpovídala pěkná řádka punkových legend od Pennywise přes Red Hot Chili Peppers až po Rancid či Total Chaos. Kromě toho, jak se jim to daří či nedaří, se mnozí z nich rozpovídali i o svém dětství či o tom, že živit se v současné době punkovou muzikou není žádný med. narvané skvělou muzikou, úsměvné, někdy i dojemné, ale hlavně strašně zábavné. 90% (16.09.2015)

Chápu bezprostřední nadšení diváků z předložených příběhů a proto také všechna pozitivní hodnocení. Mám-li ale hodnotit tento snímek jako dokument v evropském objektivním smyslu, nelze nedospět k závěru, že jde o velmi schematický, manipulativní a scénářem řízený americký komerční "dokument". Jak i z diskuze s tvůrkyněmi - režisérkou a produkční vyplynulo, sestavovaly z oněch zmíněných180 hodin natočeného materiálů výběr podle svého scénáře, který má nejprve diváka šokovat (vhled do "obscénní" subkultury punku), pak pobavit (scény jak si pokérovaní punkeři pohrávají se svými ratolestmi) a nakonec dojmout (přeměna životních hodnot punkerů, přechod k familiérnosti a sentimentální výpovědi se slzami v očích). Ano, to se povedlo - autorky takto dostaly diváky a sál byl satisfikován koncentrací pozitivních emocí a stavů, které ze sebe aktéři vpravdě těžce zkoušení životem dorazivší k zásadním životním mezníkům prožili a naplno je projevili. Svoji výtku bych shrnul tak, že bych upřesnil žánr dokumentu nebo přidal podtitul ve smyslu, že nejde o dokument o punku nebo punkerech ani o punkerech otcích, nýbrž o punkerech otcích, u kterých převládl otcovství nad jejich původním přesvědčením. Ostatně zajímavé by mohly být reakce z auditoria aktivních přesvědčených punkerů, kterým by asi nezbylo než konstatovat, že aktéři tohoto dokumentu jsou v podstatě odpadlíci, slaboši a konformisté. Praví punkeři byli přece ti, co se opravdu těch 30 let nedožili. Koneckonců scénář dokumentu se odvíjel pravděpodobně také od toho, že sama režisérka punkerka není a nebyla a je trojnásobnou matkou.. I v samém dokumentu zazněno, že o punku to přestalo být pro kapely v okamžiku, kdy se muzikou začaly živit a vydělávat si (prodeje nahrávek, následně koncertní turné). Pak snad přece nemusí být pro někoho tak uchvacující, že muzikant profesionál si pořídí rodinu a snaží se ji uživit. (09.07.2011)

Chválim námet, veľmi dobrý, a pre mňa ako fanúšika punk-rockovej hudby o to lepší. Skvelý kontrast medzi mužmi, ktorým otcovstvo a založenie rodiny doslova zmenilo tvár (a dozaista aj srdce) a razom sa z tvrdých punk-rockerov pohŕdajúcich normami a pravidlami stali oddaní a starostliví oteckovia (teda aspoň v čase, keď sú práve neni na nejakej nekonečnej koncertnej šnúre). Námetovo parádna, ale čo sa týka spracovania, tak to zas až taká sláva nebola. Nieže by som sa nebodaj nudil, ale proste nebolo to ono. Čakal som viac. (16.09.2015)

Pohled na punk-rockové legendy u rodinného stolu je k nezaplacení. Týpci, kteří chlastají, rozbíjejí vše, co jim přijde pod ruku a nadávají na všechno kolem jsou v soukromí starostliví taťkové, beroucí své ratolesti na dětská hřiště, odkud se samozřejmě všichni vypaří, když jen spatří potetovaného punkáče. Příjemný dokument s výborným soundtrackem. Jedna hvězdička dolů za neuspořádanost a chaotičnost. (20.12.2012)