Bídníci

Nemyslím, že bych byl cynik a pro Bídníky mám slabost už od prvního shlédnutí Jeana Valjeana Gabina tak někdy v osmi letech. Jenže dokud se zpívá, ještě se neumřelo a vyjádření citů v příběhu prostřednictvím písně nějak není můj šálek čaje, jednoduše navzdory tomu, že některé melodie jsou chytlavé a jejich podání jsou úchvatné. Na můj vkus je to příliš stylizované jako divadlo, ne jako příběh, kterému bych propadl. Výprava je skoro až ohromující, ale problém je v tom, že z ní moc neuvidíme, ježto jsou tři čtvrtiny filmu utopené do tmy. Na druhou stranu potěší, že Marius je projednou bílý Evropan a ne něco z kategorie eurokvótního importu (jako u příšerného seriálu s Gérardem Depardieuem). Samotný Jean Valjean v podání Hugha Jackmana je dobrý, ale nějak mu nevěřím stárnutí (opravdu staře nalíčený je až v poslední scéně). Pro Amandu mám slabost už od Mamma Mia, tvářička co i docela slušně zpívá, i když podobně jako někteří jiní uznávám, že Eponina byla hezčí (mimochodem posílat jednu holku získávat info o jiný je tak strašně nechlapský, že se Marius nestydí). Nejtragičtější je samozřejmě příběh Fantiny, to by se jeden styděl za lidstvo, tahle část působila na city navzdory tomu, že se při ní zpívalo. Co se týče Hooperova "experimentálního" podání, je pravda, že šel asi na hranici toho, kam se dá jít při přiblížení muzikálu realitě, ale stejně bych asi radši ocenil normální adaptaci románu. Tři nebo čtyři? V rámci humanity... (27.04.2015)

Jednak jsem viděl muzikál a druhak jsem přesně věděl, do čeho jdu, takže se žádné zděšení nekonalo. Naopak mi Hooperovo experimentální zpracování docela imponovalo, jen se těmi pár písničkami "na ksicht" zbytečně připravil o filmové hrátky, které mohly ony scény katapultovat do památných výšin. Když pak totiž nastoupí třeba koláž s One Day More, je to přesně taková nádhera, jaká by slušela i zbytku slavných melodií. (7/10) (10.01.2013)

Les Misérables... Dopředu zdůrazním, že již dříve jsem filmové Bídníky zhlédla ve dvojím zpracování. Jak verzi z roku 1998, tak francouzskou z roku 1958 (dle mě nejlepší ze zfilmovaných) a nyní přichází muzikálová verze od Toma Hoopera... Na začátek je třeba zmínit, že film je muzikál převedený na plátno a ne adaptace knihy (jak správně uvedla uživatelka Vědma). Proto lze očekávat, že děj bude oklestěn až na kost, paradoxem je, že i přes svoji délku čítající přes 150 minut. Film je sice vypiplaný do posledního detailu (a je to na něm znát) ale nejde do hloubky, která je Bídníkům vlastní. Hlavní příčina je, v téměř absolutním vynechání filmových dialogů, které nahrazuje zpěv. Ten, ač se snaží sebevíce, neobjasní myšlenkové pochody a konání postav, tak jak by dokázal filmový dialog. Když už, tak jemně naznačuje, ale trvá mu to úctyhodnou chvíli, proto některé pasáže (zvláště ty s Jeanem Valjeanem) se zdají téměř úmorné na soustředění. Ale na druhou stranu, tím můj výčet negativ končí. Precizně vybraní herci /zpěváci, tento snímek vyvyšují jak nejlépe to jde. Třeba, příjemným odlehčením je groteskní pojetí nevypočitatelných manželů Thénardierovích (Sasha Baron Cohen a Helena Bonham Carter). Russell Crowe je jako pedantský Javert excelentní. Srdce zaplesá například nad posloucháním Amandy Seyfried coby Cosetty. A u Fantiny Anne Hathaway, mi nejednou ukápla slza (I Dreamed A Dream), protože to, co tady tahle herečka předvádí, jsem od ní ani v nejmenším nečekala. 77% (08.01.2013)

Buzikálům se obvykle vyhýbám jako příjice antibiotikům. Vikiho mám ale celkem rád a žádná dosavadní vizualizace, co jsem viděl, mi až do včerejška, cca. desíti hodin večer, nezpůsobila anafylaktický šok. Já bláhový!! Podle fotek jsem věřil ve velkovýpravný spektákl, narvaný až po titulky snad každou profláklou držkou z Cesmínového lesa, kde všichni ti herci a neherci sem tam zaskřehotají nějakou tu Marsejézu nebo jinou žabožroutskou odrhovačku, a jinak to bude běžná dramatizace v novém kabátě. Když však v páté minutě přiletěl pan Vranae a zcela neheterosexuálním kontraaltem zarapoval Wolverinovi do xichtu "Přinééééééés vlajkůůůů, vězni dvacetčtyřišetsetjednááááááááá", přičemž byl ke všemu falešný jako Dollar s prezidentem Kennedym, polil mě studený pot, pocit trapnosti mi sevřel průdušnici a s hrůzou mi došlo, že tyhle arašídy jen tak nevybliju. A tak začalo téměř tříhodinové martýrium studu a žaludeční nevolnosti, které posléze umocnilo dokonalé obludárium, co přepilovalo mříže v Museu genetických kuriozit. Anička Hetevejová bez mejkapu (fujtajxl), Márius se šprckou přes hlavu, jehož ohyzdná a nesympatická držka by vyvolala paniku i na schůzi nebojácných flegmatiků pod sedativy a v neposlední řadě Kozeta, co dostala roli jen proto, že má kozy, ale jinak by mohla s úspěchem plašit špačky ve Višňovém sadu, aniž by otevřela hubu. Připadal jsem si, jako kdybych seděl na Lišce Bystroušce, příšerné to homopeře hluchého mistra disharmonie, kde lesní šelmu hraje Věra Bílá, sekunduje jí Sagvan Tofi a asi tak z metru mi do ucha ječí své panflety Gazdina roba, aby byl zážitek dokonalý. Takže, nejste li milovník kakaových očí, dobře vám radím, nenechte se zmanipulovat veřejnou masturbací zdejších bukvic nebo grafomanským blábolem jedné nejmenované uživatelky, co čvachtala na barikádách a potřebuje sdělit světu, že čte francouzské klasiky, za což by zasloužila chrchel do šouletu, protože skončíte jako já a pomažete v deset večer do pohotovostní lékárny pro kortikoidy! Je to opravdové Bídné svinstvo a upřímně doufám, že se chudák Ígo nějak vydrápe ze své hrobky a bude celé osazenstvo, co tohle spáchalo, nadosmrti strašit falešnými nočními přednesy "árií" z Její pastorkyně. Ve francouštině. (11.03.2013)

// Občas se člověk splete. A jindy musí uznat, že byl tak strašně mimo, až by si za to nejraději dal facku. V close-upu. Za zpěvu Rusella Crowa. S textem písně ve smyslu, že mě čeká věčné utrpení. A do toho by pršelo. (aneb zhruba nějak takhle se cítím potom, co jsem před lety tuhle adaptaci ze zásady odmítal, jako prvoplánový útok na Oscary, nyní - o tři roky později, maximální hodnocení, jeden z nejlépe natočených muzikálů dodnes, totální propadnutí Samantě Barks a utvrzení v tom, že i tříhodinový film nemusí být nutně příliš dlouhý, pakliže má o čem vyprávět) 9/10 (06.02.2016)