Bojovník

Jako první mě napadlo, k čemu svět potřebuje další boxerský film, navíc ve kterém nehraje Stallone? Ale to si asi jen Jake Gyllenhaal chtěl taky jednou střihnout roli boxera... A nutno podotknout, že se mu to docela podařilo. Problém je scénář v čele s všudypřítomným, otravně "emerickým" vyzněním. Na emoce se tlačí příliš a přitom např. způsob, jakým Billy přišel o ženu, patří mezi ty nejméně důvtipné. Taktéž opětovný vzestup Billyho nepůsobí úplně přirozeně (jakoby byl zkratkovitý). Ve srovnání s Creed nemá Southpaw mnoho, co nabídnout. 6/10 (14.03.2016)

Aneb když jsou herec a režisér každý na zcela jiné kvalitativní vlně. Zatímco Gyllenhaal "oscarově" hraje jak o život, tak Fuqua rutině točí prostě jen další spotřební verzi tisíckrát viděného boxerského echt béčkového melodramatu, ve kterém jsou snad veškerá žánrová klišé; akorát mnohdy v nefunkčním provedení. Také to má zvláštní tendenci uvadat, jelikož to začne tou zdaleka nejlepší scénou a pak už to jde od desíti k pěti; speciálně pak po pádu na dno, kdy se ke slovu dostává prozření těch pravých hodnot a návrat na výsluní. Je svým způsobem smutné, když úvodní zápas má drajv, energii i náboj a finální kde nic, tu nic. Drží to pohromadě jen díky Gyllenhaalovi, ale jak jsem již zmínil, tak tady jeho vynikající "rozervaný" výkon působí téměř až nepatřičně. (22.07.2015)

Strašně jsem chtěl zůstat při třech hvězdách, vážně. Jenomže to je těžký, když v tomhle jinak dost ubuleným dramatu - který vlastně ani pořádně neví, čím chce bejt - hraje famózní Jake a podává jeden z nejzuřivějších výkonů svý dosavadní kariéry. Šel jsem na Fuquovu akční poctu Rockymu a místo toho dostal zatraceně citlivou studii o spáse bojovníkovy duše. V tom filmu nemá absolutně co překvapit, a jen se skrze něj plýtvá škatulkou sportovních dramat. Přesto se ale na Southpaw dívá jedna radost, páč stopáž furt utíká kupředu a žádná ze scén neuráží. Zápasy navíc nejsou natočené úplně tragicky a napětí vyvolat rozhodně dokáží. Prostě průměrný boxerský drama s excelentním Gyllenhaalem a nakonec jsem spíš radši, že jsem to viděl na plátně než doma v bedně, takže díky, ČSFD. (22.07.2015)

ČSFD premiéry v Lucerně jsou asi zakletý filmovým satanem. Když už nenadskakuju v rytmu undergroundový kapely, která zrovna koncertuje pod sálem nebo když mě zase naopak neuspává Dáma ve zlatém, tak se pro změnu do první brázdy rozvalí novinářský hovado, který během filmu asi tak devětsetpětašedesátkrát cvakne propiskou a svítí si k tomu baterkou. Ty debile jeden, kdo tě naučil chodit si do kina malovat? Jak můžeš dělat kritika a psát recenze, když polovičku těch filmů ani nevidíš? Ode dneška si nepřečtu už ani řádek od takzvanejch odborníků, protože když vidím jací jste arogantní burani, je mně jasný, že o filmu doopravdy můžete vědět maximálně to, jaký i se v tom slově píše. A to kdo ví jestli... Jinak Bojovník sám o sobě je dobře natočená šablona sportovních klišé příběhů, která by ode mě dostala pár hvězd navíc, kdyby skvěle hrající Jake seběhnul z plátna a tomu hňnupovi urazil pazouru i s propiskou. Příště si do Lucerny beru prak. (23.07.2015)

Rutinně natočená směska všemožných boxerských klišé a pouťových rodinných hodnot, plná velmi solidních otřesů prázdných lebečních dutin agresivních, vypatlaných lopat, která podobně jako Roky Brambora rozhodně nikterak neurazí. Naopak. Naprostým klenotem celého filmu je zhruba čtyřicátá minuta, kdy traumatizovaný trenér Les Bílober, sveřepě bojující se svými vnitřními démony, s vševědoucím pohledem retardované poloopice ukázal na svou pěst a krutohustě zamentoroval: „Box není o tom, co máš tady!“. Načež si zaťukal na hlavu: „Je to o tom, co máš tady! Box je úplně jako šachy!!!“. Ihned mi kdovíproč naskočila představa, jak vysolárkováný, pokérovaný portorikánský vymaštěnec v trenkách brutálně rozbíjí na charitativním šachovém turnaji mongoloidních dětí držku sýrově bílému Karpovovi ve špatně padnoucím obleku poté, co mu Anatolij dal ponižující mat druhým tahem, protože si náš milý, spravedlivě rozzlobený šachující rohovník patrně „yntelechtuálním omylem“ rozestavěl před otevřením pěšce do rohů a na kostce mu navíc ne a ne padnout šestka. Dusivý smích mě nepřešel až do konce filmu, tudíž tomu prostě musím přichechtat jednu nad průměr za prodloužení života. Nedá mi to vás závěrem ukrutně nepoučit, a tudíž se dnes loučím nezpochybnitelným moudrem roku, přesně dle výše uvedené obskurní logiky: „Astrofyzika je úplně jako kopání kanálů!“. (07.09.2015)