Bojovník

"Zastavuješ rány obličejem. To není obrana." Ale na druhou stranu je to atraktivní styl, který spolehlivě odstraní přebytečnou inteligenci z hlavy. A Eddie více než polovinu filmu dokazuje, že ve své hlavě nemá vůbec nic. Pro mě bylo poměrně velkým utrpením sledovat idiota, který padá z výšin jenom proto, že je cholerik a že si vychytrale vzal hypotéku na tři mistrovské pásy dopředu. A to klišé je poměrně strašné, protože to není jen klasické nahoru - dolů, ale přidává se k němu supermanská schopnost jeden den si jít zaběhat, druhý den se duševně vyrovnat, třetí den se naučit bránit a za šest týdnů ... to byste neuhodli. (06.01.2016)

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)

Že já a Antoine Fuqua kráčíme po jiných cestách je mi s každým dalším jeho filmem jasnější a jasnější, ale byla jsem zvědavá, jaká bude ta Sutterova filmová prvotina, protože jeho seriálovou práci z velké části miluji, ale taky trochu nenávidím. A ukázalo se, že Southpaw je na můj vkus až moc prvotina a jen velmi málo zajímavý film. Jakeova fyzičnost je opravdu krásně děsivá, ale mám dojem, že ani na prostoru dvou hodin nezvládl předvést uspokojivý duševní vývoj svojí postavy. Ale aspoň ještě desetkrát víc jsem byla zklamaná z napsání té dcery, protože veškeré změny jejího chování extrémně šustily papírem a příručkami o vypointovaném dramatickém psaní. Ona měla být druhá hlavní postava filmu, ale protože si chlapci z nějakého důvodu rozhodli přidat do rodinného psychologického dramatu ještě klasický předvídatelný sportovní film o ztroskotanci, co trénuje, aby se vrátil na výsluní, tak se vyloženě ztratila mezi balastem. Když chlapci při velkém finále stříhali do souboje statické záběry, jak s Naomie Harris děvče sedí v tmavé místnosti, kouká na televizi a vykřikuje: "Ne, ne, on mu ubližuje!", tak jsem se skoro styděla, jestli ji vážně nešlo namontovat do dění alespoň trochu lépe a organičtěji. (05.08.2018)

Film se skládá ze dvou hlavních příběhů, které lze získat slepením dějových linií Rocky Balboa a I am Sam. Jake Gyllenhaal předvádí mistrovský herecký výkon nejen po stránce herecké, ale je vidět, že nezůstaly opomenuty ani znalosti boxu. Jakožto bývalý boxer velice oceňuji stupeň nastudování a reálnost choreografie a prostředí. Pro mě to Jake uhrál na 5* díky své opravdovosti. Říkám bez ohledu na kritiku: díky. (03.09.2015)

V rámci boxerskýho sportovního subžánru pouze průměr. Když pominu to, že jsme to jaksi skoro všecko viděli už jinde, na tento filmek nezapomenu pouze, jak už to bývá pravidlem v daném typu filmů i v případě Jakea Gyllenhaala, díky jeho realistickému zhmotňování charakteru hlavního hrdiny, úplně stejně jako tomu bylo v případě Fightera a vyzáblé smažky Christiana Balea. Prim ve filmařině Antoine Fuquai hraje krom Gyllenhaala audio, bohužel choreo zápasů je jen průměrné, trénink nedostatečný, což při Jakeově postavě uřčitě nebylo tím, že by to nedal, ale mnohem pravděpodobněji ve spojení s prací Kurta Suttera (kdo to je???) a jeho rádoby citově vydíracím scénářem. Ten je ale bohužel tak na oko bijící a účelový, že ani nedokáže emočně zaujmout, za to krade spoustu času, který by mohl být použit jinde a patřičně. S emoční nakládačkou ze závěru MDB se toto, i když by určitě moc moc chtělo, srovnat nedá. Celkově jsme tady v rámci boxerskýcho sportovního filmu o řád a půl níž. 3,5*/69% (07.09.2015)