Přežijí jen milenci

Iian je mladý chlapík, ktorý v zapadnutom Detroite zoženie všetko. Jeho najobľúbenejším zákazníkom je mimoriadne hudobne nadaný, no zato záhadne žijúci Adam. Ten mal na Iiana niekoľko požiadaviek, no jeho posledná bola skutočne zvláštna. Chce guľku ráže 38 vyrobenú z toho najtvrdšieho dreva. Je Adam obyčajným skladateľom rockovej hudby? Alebo je niekym úplne iným? Veľmi pomaly rozbiehajúca sa romantická dráma s minimálnymi hororovými prvkami. Zdĺhavé rozhovory, hlboké myšlienky dávnoveku zaoberajúce sa zachovaním holej existencie upírov či filozofovanie prebilo veškerú "akciu". V tomto snímku je takmer nulová. Popravde, hororová je len myšlienka. Áno, bohužiaľ, nápadito originálne pojatý, ospevovaný, očakávaný príbeh pôsobí veľmi nudne. Nemôžem si pomôcť, u mňa veľmi nepochodil. Ale viem u koho áno. "Ženy" si vďaka "Rómeo Júliovskej" pointe prídu na svoje. Nie, že by ma tento film vyslovene nebavil, ale nebudem ho velebiť len preto že je skvele, hereckým obsadením zahraný, alebo pôsobí ( relatívne ) k danej "problematike", realisticky. Skoro som si vyškriabal kožu z predlaktia - 50%. (25.02.2014)

Nemám tušení, zda se jednalo o autorský záměr, ale nápad a myšlenku snímku, kterou jsem z něj vnímal a odnesl si, tak ta byla naprosto úžasná. Tento snímek zachycuje v mých očích krásně zobrazenou upíří evoluci. A to hezky od počátečních úžasných zajímavých a hrůzu nahánějících krvelačných monster, až po novodobé nablýskané a těžce polidštěné buzeranty, kteří přišli prznit filmový svět s příchodem sraček typu Twilight a upíří žánr dokonale pohřbili hluboko pod zem, odkud už není návratu. Divák tedy sleduje osudy několika upírů, pro které už ve světě přestává být místo, neboť ve snaze o přizpůsobení se dnešní zvrácené době, která mimochodem směřuje i ke ztrátě pohlavní identity (muži začínají být ženami a ženy začínají být muži - je otázkou času, než bude existovat jedno jediné pohlaví), jsou nuceni zcela popřít svoji pravou zvířecí identitu a namísto tradičního lovu, tak raději preferují pytlíkovanou krev z blízkých nemocnic. V tomto vidím velkou paralelu s debilní sračkou Twilightem, kde jsou naši hrdinové také nuceni se stát otravnými čůráky, aby se zalíbili dnešní zdegenerované mládeži. Naštěstí, Jarmuschovi upíři si tento úpadek dobře uvědomují. Samotný závěr je poté jakousi optimistickou nadějí pro vzkříšení do sraček se řítícího světa. Pochválil bych i nesmírně sympatický Casting, kde mi nevadil vůbec nikdo ze zúčastněných. Naopak výtku bych směřoval k hypnotické a nesmírně pomalu se vlečící stopáži, která mě dvakrát spolehlivě ukolébala ke spánku. Proto dávám "pouze" lepší 3 kousky. (15.06.2019)

Tie narážky na minulosť a dávne kamarátstva toho upíra so slávnymi osobnosťami svetových dejín ma moc nebrali, skôr mi prišli ako také naivné a lacné spestrenie obsahovej stránky. No tá atmosféra, páni, to snáď dokáže iba Jarmusch - film kde sa síce nič svetoborné nestane a dejová linka toho moc nerieši a nepovie, no aj tak som pri tom sedel ako urieknutý. Nadpriemer. 75/100 (12.04.2018)

Tento film je absolútne fantastický. Je radosť ho sledovať. Postavy Adama a Evy sú absolútne vynikajúco stvárnené, majú medzi sebou vynikajúcu chémiu, atmosféra absolútne fantastická. Neustále len sledujete a čakáte, čo ďalšie sa bude diať, a kam sa film posunie. Myslel som si, že keď príde mladá sestra Ava, tak film začne klesať, ale nie. Práve naopak. Je to pomalý, nádherný film, ktorý si vychutnáva každú drobnú chvíľku svojho času. Soundtrack? Čo iné môžem povedať ako len skonštatovať, že filmu sedí absolútne dokonale. Melancholická a nádherná dráma v príbehu dvoch upírov, ktorí prežili spolu už bohviekoľko rokov je absolútne nádherný. Neviem, či by som to nazval hororom, nakoľko tu nič výrazne desivé nie je, no romantická dráma s upírmi v 21. storočí, kde už je svet trošku iný. Ak máte radi pomalé filmy, ktoré budujú atmosféru viac než na vás letia s romantickými klišé alá Twilight... tak toto je presne ten film pre vás. Dokonca si myslím, že Twilight fanúšikovia by mali opustiť Bellu a radšej si pozrieť toto. Lebo je to jednoznačne niečo oveľa silnejšie, emotívnejšie a nádhernejšie. (01.06.2015)

Jak praví Mylady Fibonacci: "It certainly was a visual." *** A jako arabeska, parabola, bajka, podobenství o ušlechtilém vztahu k životu a ke kráse ve všech podobách, o tom, že když dáte jedincům několik staletí, tak je nakonec i možné, že se mezi nimi začnou někteří soustředěně, trpělivě rozvíjet, tříbit smysly i vnímavost, naučí se vychutnávat dary jako pomalost, jednoduchost, samotu, klid a začnou být pozorní a galantní - a začnou dokonce i přirozeně vytvářet skutečné umění - jako sediment zkušenosti a moudrosti, rozvinutého citu i nadhledu. *** Ta provokativní myšlenka, že za jeden běžný lidský život, vzhledem k těkavé a sobecké povaze člověka, v umění téměř nelze nic skutečně hodnotného vytvořit - že všechna velká díla vznikala teprve dlouhověkým, proměněným a na veřejnost pronikala víceméně podsunutá ješitnými smrtelníky. *** Dávalo by smysl extrapolovat - nemohli by se tedy dál živit tím, že budou objevovat nesporné talenty, jakým je v závěru snímku například Yasmine, a proměňovat je, aby dali jejich darům šanci skutečně dozrát....? Vlastně by takový závěr slušel filmu logicky víc - nemuseli se vrhat na ten nezáživný pár, měli si samozřejmě vychutnat Yasmine. *** Nicméně i bez toho je tenhle snímek jedinečný šperk, v němž se mi nakonec smysluplně, s jemným humorem a bez malichernosti odladí i ty drobné ostré střípky, které mi zprvu padly do oka a chvilku hrozily překážet - např. se zdálo zjevné, že neměli Iana nechávat s Avou samotného - a vůbec bylo rozčilující, jak moc jí dovolili narušovat a ničit ten delikátní svět hodnot, smyslů a významů, v němž se pohybovali jako umní tanečníci - jenže, což bych to po staletích života neviděla jinak? Není nakonec takový zásah někde v hloubi přijímán jako vítaný posun, k němuž by se jinak nedokázali přimět? Zákony dialektiky. *** Zůstane po shlédnutí ve vědomí hutný bílý trpaslík, diamant velikosti planety, znící vesmírem zvukem obřího gongu. Je nám dáno se ladit. *** A mimochodem - tu základní ideu, že obyčejní lidé se vesměs chovají jako zombie, živé mrtvoly, které nedovedou docenit život a jenom všechno pustoší, takže už ohrožují nejen planetu Zemi, ale i život sám v jeho posvátnosti, Jarmusch později nabídl znovu, z trpčí a doslovnější perspektivy, v jízlivějším, ale stejně skvostném filmu Mrtví neumírají - více píšu zde. *** (Po deseti letech viděno znovu, s R. na B12. A je to pořád nakažlivě a provokativně uhrančivé.). *~ (25.03.2014)