Přežijí jen milenci

Nemám tušení, zda se jednalo o autorský záměr, ale nápad a myšlenku snímku, kterou jsem z něj vnímal a odnesl si, tak ta byla naprosto úžasná. Tento snímek zachycuje v mých očích krásně zobrazenou upíří evoluci. A to hezky od počátečních úžasných zajímavých a hrůzu nahánějících krvelačných monster, až po novodobé nablýskané a těžce polidštěné buzeranty, kteří přišli prznit filmový svět s příchodem sraček typu Twilight a upíří žánr dokonale pohřbili hluboko pod zem, odkud už není návratu. Divák tedy sleduje osudy několika upírů, pro které už ve světě přestává být místo, neboť ve snaze o přizpůsobení se dnešní zvrácené době, která mimochodem směřuje i ke ztrátě pohlavní identity (muži začínají být ženami a ženy začínají být muži - je otázkou času, než bude existovat jedno jediné pohlaví), jsou nuceni zcela popřít svoji pravou zvířecí identitu a namísto tradičního lovu, tak raději preferují pytlíkovanou krev z blízkých nemocnic. V tomto vidím velkou paralelu s debilní sračkou Twilightem, kde jsou naši hrdinové také nuceni se stát otravnými čůráky, aby se zalíbili dnešní zdegenerované mládeži. Naštěstí, Jarmuschovi upíři si tento úpadek dobře uvědomují. Samotný závěr je poté jakousi optimistickou nadějí pro vzkříšení do sraček se řítícího světa. Pochválil bych i nesmírně sympatický Casting, kde mi nevadil vůbec nikdo ze zúčastněných. Naopak výtku bych směřoval k hypnotické a nesmírně pomalu se vlečící stopáži, která mě dvakrát spolehlivě ukolébala ke spánku. Proto dávám "pouze" lepší 3 kousky. (15.06.2019)

Až do konce mi to přišlo jako okázalá, vyprázdněná póza. Pak jsem pochopila, že specifická atmosféra filmu se mi zažrala pod kůži mnohem hloub, než jsem byla ochotná si přiznat. A nakonec mi došlo, že ta nenápadná aura civilizační znechucenosti a naděje ze zacyklení historie je mi vlastně velice sympatickým způsobem blízká a povědomá. Ten film nepřestává růst. (25.03.2014)

Když jsem se dozvěděla, že vampírskému trendu podlehl i Jarmusch, trochu jsem se toho bála a očekávala jsem spíše něco jako parodii (v Jarmuschově stylu ovšem, podobně jako tomu bylo v Ghost Dogovi), nicméně Adam i Eva jsou sice upíry, ale zcela zapadají do Jarmuschova pomalu plynulého, leč atmosférického a podmanivého světa. On je hudební skladatel (parádní můzička) a ona vášnivý knihomol. A protože jsou vskutku z jiné doby (výborně to dokresluje také jejich vzájemný vztah a úcta k tomu druhému ve vyloženě středověkém hábitu, divže si vzájemně nevykají), jsou v současném světě výstřední, nezapadají do něj a vůbec vůči němu pociťují zášť (zejména Adam je outsider každým coulem). Snaží se na sebe neupozorňovat a v současnosti, kdy zájem o lidské bytosti jaksi upadá, nejedná-li se o celebrity, se jim to daří - hlavně mít peníze a klidné místo. To se nachází v Detroitu, opuštěném městě, které jaksi symbolizuje současný stav společnosti (město duchů). Na tom film ale nestojí, nosnou linkou jednoduchého příběhu jsou zejména promluvy postav, nespokojených a odmítajících konzumní společnost - a protože toho prožili za svůj dlouhý život opravdu hodně, jsou v současnosti skeptičtí a obávají se brzkého konce (snaží se stravovat nekontaminovanou krví, což není v současnosti tak lehké). // Ano, je to taková agitka, ovšem s nezaměnitelným rukopisem a s perfektní hudbou. A perfektními dialogy - a protože se baví zejména o hudbě a literatuře, zase jsem se zamilovala a pobavila. // Vampíři-intelektuálové projíždějí městem a projevují lítost nad jeho stavem, a to za doprovodu skvělé hudby. Není nad čím váhat, byla to láska na první, podmanivý pohled. (16.08.2014)

Zdeprimovaný hudobník sa dáva znova dokopy so svojou starou láskou, no ich pohodlný život trochu naruší príchod jej divokej mladej sestry. Rozvláčna, zdanlivo nekonečná, emo-artová, nehororová upírska dráma, ktorá výborne plní funkciu uspávanky. Pomalý pseudo-dej, prispaté postavy stvárňované nesympatickými hereckými podivínmi, ktorí otupne prednášajú svoje dialógy / monológy a snažia sa divákovi predať túto profesionálne natočenú umeleckú nudu. Režiséra nepoznám a po tomto kúsku ma zaujímať už asi ani nebude, no zdá sa mi, že jeho fanúšikovia by vedeli, že ide o super cool film, aj keby natočil hovno pod lopúchom. (15.02.2014)

Jak praví Mylady Fibonacci: "It certainly was a visual." *** A jako arabeska, parabola, bajka, podobenství o ušlechtilém vztahu k životu a ke kráse ve všech podobách, o tom, že když dáte jedincům několik staletí, tak je nakonec i možné, že se mezi nimi začnou někteří soustředěně, trpělivě rozvíjet, tříbit smysly i vnímavost, naučí se vychutnávat dary jako pomalost, jednoduchost, samotu, klid a začnou být pozorní a galantní - a začnou dokonce i přirozeně vytvářet skutečné umění - jako sediment zkušenosti a moudrosti, rozvinutého citu i nadhledu. *** Ta provokativní myšlenka, že za jeden běžný lidský život, vzhledem k těkavé a sobecké povaze člověka, v umění téměř nelze nic skutečně hodnotného vytvořit - že všechna velká díla vznikala teprve dlouhověkým, proměněným a na veřejnost pronikala víceméně podsunutá ješitnými smrtelníky. *** Dávalo by smysl extrapolovat - nemohli by se tedy dál živit tím, že budou objevovat nesporné talenty, jakým je v závěru snímku například Yasmine, a proměňovat je, aby dali jejich darům šanci skutečně dozrát....? Vlastně by takový závěr slušel filmu logicky víc - nemuseli se vrhat na ten nezáživný pár, měli si samozřejmě vychutnat Yasmine. *** Nicméně i bez toho je tenhle snímek jedinečný šperk, v němž se mi nakonec smysluplně, s jemným humorem a bez malichernosti odladí i ty drobné ostré střípky, které mi zprvu padly do oka a chvilku hrozily překážet - např. se zdálo zjevné, že neměli Iana nechávat s Avou samotného - a vůbec bylo rozčilující, jak moc jí dovolili narušovat a ničit ten delikátní svět hodnot, smyslů a významů, v němž se pohybovali jako umní tanečníci - jenže, což bych to po staletích života neviděla jinak? Není nakonec takový zásah někde v hloubi přijímán jako vítaný posun, k němuž by se jinak nedokázali přimět? Zákony dialektiky. *** Zůstane po shlédnutí ve vědomí hutný bílý trpaslík, diamant velikosti planety, znící vesmírem zvukem obřího gongu. Je nám dáno se ladit. *** A mimochodem - tu základní ideu, že obyčejní lidé se vesměs chovají jako zombie, živé mrtvoly, které nedovedou docenit život a jenom všechno pustoší, takže už ohrožují nejen planetu Zemi, ale i život sám v jeho posvátnosti, Jarmusch později nabídl znovu, z trpčí a doslovnější perspektivy, v jízlivějším, ale stejně skvostném filmu Mrtví neumírají - více píšu zde. *** (Po deseti letech viděno znovu, s R. na B12. A je to pořád nakažlivě a provokativně uhrančivé.). *~ (25.03.2014)