Big Sur

To nejlepší na tomhle filmu byly asi ty záběry na krajinu, které prostě neměly chybu. Vlastně i díky samotnému plakátu k filmu jsem si udělal představu takovou, že tenhle film bude o samotáři uprostřed krásné přírody, který filozofuje a dumá nad životem. Pravdu jsem ale měl z půlky...a jestli vůbec. Básník a spisovatel se totiž sám v přírodě nudil. Potřeboval pít a voda z potoka mu nestačila. Takže poklidné filozofické zamýšlení střídá alkoholické opojení a sebezničující uvědomění. Výsledek je ale takovej, že člověk se stejně oklepe a jde dál. Za tu ani ne hodinu a půl jsem na nic novýho nepřišel. Chvíli mě autorovy monology zajímaly, chvíli jsem se u filmu hrozně nudil. Začátek vypadal kouzelně, ale po hodině se to všechno zvrtlo do těžkýho stereotypu u flašky whisky. A tak mi nakonec zbyly jen ty záběry na tu krajinu. (27.05.2014)

Hodně záběrů na krajinu kolem Big Suru, moře, nebe, cvakání psacího stroje a hlubokých vět. Jako experiment proč ne (i když ne pro mě), ale jako film to nefunguje, protože tomu chybí ústřední motiv, děj a vůbec něco, co by diváka nutilo koukat se dál. Po prvních dvaceti minutách už mě to hrozně nudilo. Slabou stránkou jsou i nevýrazní herci. (29.12.2013)

Sám seba považujem za beatnika (alebo, považoval som) a bolo mi jasné hned' v úvodných minútach filmu, že začínam hodnotenie na štyroch hviezdičkach a že určito sa postupne vyhupne na jasných 5. No a nevyhuplo. Všetko bolo akési vyumelkované a prikrášlené a navyše bez jazzu, akoby sa to celé odohrávalo v súčastnosti. Josh Lucas ako Neal Cassady mi celkom sedel, ale bolo ho málo. Chýbal mi tam jeho náboj. Naopak, celým filmom sa tiahne Jackovo chcípanie z chlastu, kôli ktorému premrdal tak krásne okamihy a momenty, akými bezpochyby lesy Big Sur ovplývajú. Ale natočené to bolo vskutku krásne a kamere niet čo vytknúť. (23.02.2014)

Knížku jsem četl tak dávno, že už si z ní sotva co pamatuju, ale podle mě se filmu povedlo zachytit ducha této Kerouakovy prózy velmi dobře. Děj se odehrává někdy v roce 1960, kdy byl Kerouac na vrcholu slávy, takřka všechny knihy už měl napsané, po úspěchu Na cestě mohly konečně i vycházet, a Kerouac a Neal Cassady se stali živými legendami a idoly celé generace. Sami už ale ani zdaleka nebyli těmi nespoutanými beatniky z konce 40. let a tak nějak nevěděli, jak se se svou situací a životem vyrovnat. Každý to udělal po svém a oba to dovedlo k sebedestrukci koncem 60. let. Film ukazuje temné stránky Kerouakovy duše, jeho zhoršující se alkoholismus, jeho nevyrovnanost a náladovost, katolický konzervatismus ve sporu se zenovým buddhismem, záblesky radosti ze života a harmonie všehomíra se střídají s depresemi a záchvaty beznaděje. Velice smutný pohled na pomalý konec jednoho z největších spisovatelů 20. století. Výborná hudba, kamera i herci, vytkl bych snad jen jakousi umělost a liduprázdnost světa, v němž se filmoví hrdinové pohybují. (29.12.2014)

Přestože jsem toho názoru, že by beatnické skopičiny měly zůstat pouze na papíře a přestože Big Sur osobně považuji za Kerouacův opus magnum, tak ve mně tato adaptace nevyvolala blesky spravedlivého rozhořčení, ba naopak. Když už chce nějaký bodrý jožin seznámit dvacátéprvní století s poetikou beat generation skrz filmové plátno, tak se nestydím říct, že je tohle zpracování správná cesta. Zlepšení oproti loňskému On the Road je znatelné. Ten základní pilíř všeho zlepšení vidím ve faktu, že tu nikdo neprojíždí kaďák Stevu Buscemimu. Ale proti gustu žádný dišputát, žejo. Kerouac je srdcař všech srdcařů, a proto má jeho náhled do zdevastované duše alkoholika mnohonásobně větší hodnotu než od mistra teoretika Zoly. Možná je to mou hanebnou přitepleností, ale to jeho ukňourané sebelítostivé bědování, nekonečná honba, nekonečné cajdákování s cílem oprostit se od otravných mladých hejsků, alkoholového oparu, smrti a samoty mi prostě sedlo jako průměrná běloška na průměrný bílý penis. Jediná výtka putuje směrem k odfláklému závěrečnému deliriu, neboť v knize to byla několikastránková esence hnusu a deprese a vlastně ultimátní vyvrcholení předcházejícího odvárku hnusu a deprese, ehm. Každopádně asi doporučuji. (20.02.2015)