Černý Petr

Jeden z najvtipnejších filmov českej novej vlny. To dokázal aj so svojou nezúčastnenou kamerou, pri ktorej máte podobne ako v niektorých iných vlnových filmoch pocit, že sa na mieste ocitla náhodou a protagonisti o nej nevedia. Prvé lásky, spory s kamarátmi, generačné trable a horkosladká mladosť. Napriek tomu žiadna zľudovelá hláškovitá klasika, ako Formanov nasledujúci film. Je tu cítiť ešte mierna neistota v točení epizodického filmu bez dramatického oblúku a deja. Ale dôkaz, že záživný film sa môže zaobísť aj bez jasnej zápletky. Teď mě sleduj, jo? Sleduj mě... (30.01.2014)

Je úžasné, jak efektivní mladý, napůl debutující, Miloš Forman byl, s takovým málem udělat tak celistvý a dospělý film. Začátek stále ještě dosti ponurých 60. let, v nichž doznívá bezčasí předešlé dekády a generace otců (otec Petrův - vedoucí samoobsluhy - zednický mistr) vnitřně zdevastovaná válkou a padesátými léty, která v ryze patriarchálním rozpoložení společnosti (fascinující promluvy Jana Vostrčila o funkci žen ve společnosti a obchodě) vytváří svou chladnou a neempatickou dominancí značnou generační propast, zpoza níž vše odcizeně sleduje generace nová, generace, jež se nudí a chce se především bavit. Forman si všímá především jazykové roviny (fráze zaplevelující jazyk) a malosti a provinčnosti českého člověka, stejně jako pocitu jiného plynutí času tehdejších mladých. Jeho film stojí někde na pomezí dokumentárního a hraného, klíčové je rozvíjení poetiky trapnosti a reflektování společenských rolí... Skvělí jsou formanovští naturščici (jimž vévodí Jan Vostrčil coby nejvýraznější hrající neherec) a těch několik již legendárních scén (zvláště ,,Ahooooj! ... Hoj..."). Takhle se kdysi iniciovala Česká nová vlna... (18.11.2006)

Naprosto jednoduchá, ale přitom tak zásadní filmová revoluce. Revoluce v podobě krátkých holčičích vlasů, všemožných tanečních kreací, ale hlavně velký generační skok. Tuctový obraz jednoho nemotorného panice, který si se svou povahou neporadí ani v zaměstnání, na zábavě či na rande. Neporadí si s ní ani doma, kde je vystaven nekompromisním životním radám a moudrům svého otce a přikyvující matky. Jedinečná přirozenost postav, vynikající režie, dialogy a samozřejmě naprosto výborné skladby. Dokonalost dolaďuje Čeněk Semerád, a jeho nádherně rozfázované alkoholové opojení. Zlatá šedesátá ala Miloš Forman. (21.01.2013)

Po celou stopáž Černého Petra jsem se svíjel v křečích smíchu, které střídali panické záchvaty zaseklého úsměvu. Vím, že pro někoho se může jednat o nudu, která vede...nikam. Možná za to může fantasticky uvěřitelný Ladislav Jakim (jeho Petr je pro mě nejsympatičtější postavou v celé české kinematografii) nebo "vesnicko-obyčejný" scénář, který Forman s Papouškem sesmolili víc než bravůrně, prostě Petr- Černý Petr je pro mě neskutečně originálním dílem. Zamrzí především to, že se na českých obrazovkách vyskytuje vzácně a jeho hledání je snad těžší než vysvětlování logaritmických funkcí. 95% a Jakime: "Ahóój! " (04.01.2009)

95% - Zde uvedeným názorům, že je tento film o ničem vůbec nerozumím. Scéna "Ahój" zajisté zaujme experty na hlášky, ale že by vystihovala celý film? Fascinující... Je mnoho věcí, o čem ten film je. Kupříkladu neschopnost hlavního hrdiny najít povolání, v němž by se mohl realizovat. Výčitky ze strany rodičů, a "zájem" o ně ze strany těch, co si s ničím hlavu nelámou, a prostě pracujou. To téma je stále aktuální, a bude vždy... A je toho ještě víc... Tak ahój! (15.03.2006)