Priest

Příběh mladého konzervativního homosexuálního kněze, staršího liberálního velice aktivně heterosexuálního kněze a ještě staršího bezictného asexuálního kněze, který režisérka pojala jako pamflet proti zlu celibátu a proti pokrytecké katolické sexuální morálce. A je to film hořce zlovolný, manipulativní, hněvivě protikřesťanský, po němž zůstává pachuť v srdci, ale který přesto nejsem sto šmahem hodit do odpadu, neboť mimoděk ukazuje několik modelů, jak neprožívat celibát a jak nežít kněžství, a nutí tak k zamyšlení. Svatý Augustin prohlásil, že hříšníka je třeba milovat, ale hřích nenávidět. Jeden z páterů ve filmu “The Priest”, muž laskavý a bodrý, milenku si vydržující, miluje s hříšníkem i hřích a jeho láska se tak stává falešnou. Sice je schopen vcítit se do slabostí druhých, jelikož vidí slabost svou, ale protože zároveň omlouvá a odmítá ji nazývat pravým jménem, přestává být schopen správně rozlišovat dobro a zlo i ve službě druhým. Jeho práce se pak omezí na sociální činnost a na politická kázání, v nichž se hovoří o povinnostech státu vůči člověku vice než o povinnostech člověka vůči Bohu. Jeho laskavá tolerance není skutečným milosrdenstvím. Jiný páter ve filmu představený – stařičký muž, který se obrnil proti lásce, jež je nebezpečná, zůstává sice věrný slibu čistoty, ale má tvrdé srdce a ve svém zlobném asketismu zjevně nenávidí s hříchem i hřísníky. Hlavní hrdina, mladý kaplan, pak zprvu chce být horlivý ve svém poslání, když se však jeho nadšení nesetká s okamžitou odezvou a když jeho duše nedostane potravu v podobě mnohých obrácených, ozve se v ní potlačený hlad po intimitě. Tu po nasycení volající prázdnotu, která měla patřit jen Bohu, zkusí nasytit lidským vztahem, navíc mimo meze normality. Jeho postava – byť tragická - je však ze všech představených kleriků nejzajímavější, protože skrz selhání, hanbu a veřejné pokoření nachází snad cestu k Bohu blíž – k Bohu, který nemiluje úspěšné a výkonné, ale hříšné, kteří si svou hříšnost přiznávají a zprostřed své bídy volají k Nebi. Film je však pokažen haldami planého, hloupého teologizování, jakož i svou tendenčností. Schází tu postava kněze normálního, natož svatého, a nevěřící člověk po zhlédnutí takového snímku musí nabýt dojmu, že katolická církev je banda podivínů se sexuálními problémy a kněží, že jsou lidé, kteří celibát buď stejně nežijí, anebo si jej zvolili z pochybných důvodů, neboť jsou k manželství stejně nezpůsobilí. Raději bych viděl film, který tyto obecné předsudky – v lidech hluboce zakořeněné a médii pravidelně přiživované - spíš vyvrací, než potvrzuje. (31.08.2011)

Očekávala jsem od tohoto filmu mnohem více, možná mě vadilo, že z doby, kde se vše odehrávalo, kdyby to bylo o kousek modernější, určitě bych si k tomu našla cestu, a co k tomuto všemu říci? každý má právo si dělat co chce, pokud to nehraničí se zákonem a homosexualita není nic špatného a proto si myslím, že katolická církev by měla prvně soudit mezi sebou, než opovrhovat lidmi, kteří mají jinou sexuální orientaci, proto jsem ráda, že se nemusím řadit mezi takto smýšlející lidi, i když každý má právo na svůj názor, ale at si prvně každý podívá na sebe, než někoho začne soudit, a katolická církev toto bohužel nedokáže, a když vidím podobné filmy, kde církev odsuzuje lidi, a přitom na to nemají žádné právo, tak jsem vždykcy strašně naštvaná, že chtějí diktovat co jak co má dělat, to je prostě průser a nemělo by to být.ale jinak bylo vše krásně zahrané, jen škoda, že je to ze starší doby, jinak bych dala vyšší hodnocení. (14.12.2012)

Homosexuální kněz, kterého policie přistihne, jak si to v autě rozdává se svým milencem. Otec, který obhajuje své právo na incest, který je přirozený a kdyby se nebáli, dělali by to všichni. Dilema, zda prozradit zpovědní tajemství nebo dopustit pokračování dlouhodobého sexuálního zneužívání dítěte . Mohla by to být dohromady pěkná slátanina nebo prostě pouhý skandální film, natočený s úmyslem šokovat. Výborné herecké výkony vlastně všech zúčastněných, jemný humor a hodně porozumění však z Kněze dělají film, na který hned tak nezapomenete. (A tak krásnou a vkusnou scénu milování dvou mužů jsem ještě v žádném filmu neviděla). (20.04.2004)

Malý, skromný, komorní zázrak. Ano, zázrak je to pravé slovo - už vzhledem k tématu. Rozhodně nečekejte nic šokujícího ani skandálního, čekjte nádherně dojemný a emotivní film prodchnutý človečenstvím s velkým Č. Všechny na první pohled dráždivé a zajímavé epizody, ze kterých je scénář poskládán, ustupují do pozadí před působivostí a upřímností, se kterými je natočen vnitřní duševní souboj hlavního hrdiny se sebou samým, se společenskými předsudky, s rigidností některých zkostnatělých institucí a hlavně s lidskou hloupostí a zlobou, které je bohužel kolem nás pořád víc, než je zdrávo. Že je to tak trochu boj s větrnými mlýny ani nemusím dodávat. Dodám jen, že takovou katarzi, jakou jsem prošel na konci tohoto filmu, jsem pekelně dlouho nezažil. Well, I cried. I cried and I couldn´t stop it. I cried over the human dullness, I cried how stubborn we can be. A přitom stačilo tak málo... Jen jedno upřímné objetí. (10.11.2009)

Priest je príbehom kňaza, ktorý sa ocitne akoby na rázcestí. Kňaza, v ktorom sa bijú všetky tie jeho pocity a potreby. Byť milovaný, milovať, pomáhať a byť tu pre druhých. Všetko vyrozprávané tak nejak rozumne, s citom, s vysvetlením a s dôrazom na známe "kto si bez viny, hoď prvý kameňom". Prvá polhodina bola veľmi fádna a ani to TV spracovanie tomu nepridalo, ale potom to bolo len lepšie. Herci zahrali naozaj výborne a musím spomenúť tri fantastické scény z filmu ... scéna s Lisinou matkou spolu so scénou kňaza pred krížom v jeho izbe a záverečná scéna v kostole ... fakt silné. (Filmová výzva 2015 - evulienka3) (11.09.2015)