Na život a na smrt

Pořád váhám, jestli mám tento snímek proklínat, nebo jej pochválit. Ze začátku to byla dost nuda, pak ještě větší, později přišlo téma: amík vystřelí a pět smotaných ručníků spadne ze skály. Střídané občas tématem: amík skočí šipku z vrcholku hory, chytí se vypálené rakety, přistane do mechu a cestou skopne ještě pět ručníků a dva uhrane modrýma očima. Jo, a ještě plus téma: amík vezme golfovou hůl a odrazí odjištěný granát zpět k ručníkům, jenž mu ho tam drze hodily. Jich zemře sto padesát, z toho deset se utopí a jedenáct oběsí. Avšak po vskutku heroickém kousku třech vojáčků, jimž i tímto patosem tvůrci vzdali hold, a ano, skutečně pompéznější smrt hrdinů NAVY SEALS jste neviděli, to končí s tím, že se přeživší Marcus Aurélijus dostane do spárů hodných Afghánců, kteří si jihad vysvětlují úplně jinak, totiž tak, že prostě musí zachránit amíka. Co čert nechtěl, i pro ně si přijde taliban s nejhnusnějšíma ručníkama na hlavě a začne uklízet v ulicích, ale zaplaťalláh, přiletí amíci v apačích a vyčistí to pro sichr ze vzduchu. Konec dobrý, všechno dobré. Byla to zábava. (15.01.2015)

Nevím, jestli je to tím, že se natáčelo v pěkném lesíku nebo čím, že z toho na mě vůbec nešla autentičnost, kterou by to potřebovalo. Nemyslím na druhou stranu, že by film přešel do nějaké patetické nesnesitelné polohy, i když v některých věcech trochu přehání (těch bojovníků Ahmada Šáha ve skutečnosti nebyly stovky, jen nějakých 30-40). Nebylo to špatné, ale třeba francouzská Speciální jednotka se mi líbila víc (dost se na tom myslím podílí to, že Francouzi natáčeli v Tádžikistánu, takže film působí opravdověji). (02.11.2014)

Hrdinové Svazu amerických republik jsou drsní hoši. Tak například umí slanit třistametrovou kolmou skálu úplně bez lana, aniž by se rozjebali na kaši, a to navíc každý se třemi a více kulkami v těle. S takovou záštitou (slovní základ zachcat) demokracie spím jako miminko a vůbec se nebojím zlého šejka, jako vystřiženého ze Šehrezádiny nejhorší noční můry! No, co vám budu povídat. Velmi autentické! Křížová palba asi tak stovky ákáčtyřicetsedmiček kombinovaná s hustě střílenými protitankovýmí granáty způsobí vypatlanému, kulkovzdornému mariňákovi, který kosí nasraný, zlý Taliban po tuctech, pouze pár škrábanců a modřinek a sundá jej třistanábojovou salvou až popravčí četa asi tak z metru. Korunu tomu nasadí hrdinná, cigánská osada, co si klidně nechá kvůli jednomu okupantovi uřezat hlavy na tytrubko. No paráda! S rukou na koulích teď hrdě vzhlížím ke hvězdotřpytnému praporu a lituji, že u nás taky nemáme hrdinné námořnictvo! Z fleku bych se chtěl stát nezdolným, řemeslným vrahem, plným lásky ke spoluvymaštěncům a vlasti. S mým vojenským výcvikem u lučištníku se mi to už asi nepodaří. (02.01.2014)

Hodně zajímavý film, to bezesporu. Zkušený režisér Peter Berg dokonale ovládá řemeslo, film má akční grády, dokonce se dá říci, že je to sofistikovaná podívaná (válka v Afganistánu coby zcela specifický válečný konflikt a vlastně i nový subžánr), problém ovšem vězí v klasické Achillově patě struktury podobných filmů tohoto žánru - v přemíře neodůvodněného patosu. Peter Berg ještě jakžtakž ukočíroval patos vlastenecký, i když ke konci se jistě nejednomu Američanovi stejně bude drát do očí slza a jeho hruď zaplaví zrychlující se emoční vlna, jako přehnaně patetický ale film stejně vyznívá, a to ve smyslu přemrštěného hollywoodského kýče, který je přespříliš nadnesený a emotivní, аčkoliv tomu celkový kontext a význam snímku neodpovídá. S tím souvisí množství klišé (afgánský chlapeček na konci jako by vypadl z úplně jiného žánru) a černobílé rozdělení na hodné a zlé, přičemž při množství mrtvých úplně stejné peklo museli zažívat i bojovníci na druhé straně, fandit je ale nutné jen těm správným chlapcům. Co mi ale na vyznění celého filmu vadilo nejvíce, byla jeho neautentičnost, srovnám-li tento film třeba se strhujícím snímkem 30 minut po půlnoci Kathryn Bigelow, zřejmě nejlepším a nejautentičtějším snímkem na toto téma... Přesto Na život a na smrt rozhodně není marný, neřku-li špatný film... (04.04.2014)

Wow. Vedle členů Red Wings vypadá Rambo jako totální chudáček, který se zmůže maximálně na skok mezi stromy. To pánové ve vojenském pobíhají po lese i s pěti kulkami v těle a po dvou volných pádech ze skály, kdy zažili tolik ran, že by mohli konkurovat i kariéře Jackieho Chana. Peter Barg je břídil. Poprvé měl šanci dokázat, že dosavadní rezervy jeho filmů vznikly vinou scenáristů. Tentokrát si scénář napsal sám a je to ještě horší. Není to propaganda US Army (v tomhle případě je podobný výkřik stejně nesmyslný, jako u Slz slunce). Je to propagace správných amerických hochů, kteří vždy bojují a umírají pro dobrou věc. A je to škoda, protože finální třetina ve vesnici ukazuje, o čem film mohl skutečně být. O nečernobílé vidině světa, ve které není válčení jen o dvou stranách. Finální titulky jsou dojemné a zajímavé, vizuál filmu je dostatečně špinavý a sem tam potěší syrový záběr. Ale je toho moc. Z reálného příběhu se vinou přepálenosti stala pohádka, která nemůže ani v nejmenším konkurovat klasikám typu Černý jestřáb sestřelen. A Marky Mark je dřevo. Pořádně herecky ploché, jemuž komplexnější postavy zkrátka nikdy nepůjdou k duhu, i když se snaží sebevíc. 50% (04.01.2014)