Sedm psychopatů

Tvůrce skoroklasiky V Bruggách je zpátky a zase mu to šlape. Sedm psychopatů má minimálně stejně zábavné dialogy a potěší neposedným vývojem příběhu, v jádru filmu ale nebije srdíčko, které by vás donutilo se k jeho hrdinům vracet znovu a znovu. Mimoto si ale není moc na co si stěžovat, v rámci žánru tu nápaditější počin dlouho nebyl. (04.12.2012)

Okázalá snaha o novodobého Bartona Finka, kdy je disfunkčnost celku stavěna nad vypravěčskou atraktivitu. To, co se Coenům povedlo perfektně skloubit, McDonagh se ctí nezvládá a tápe. V důsledku ale neprůstřelný film, protože i nuda je zde stavěna do pozice chtěného prvku. Po přesně konstruovaných Bruggách a divadelnímu Panu polštáři značné zklamání. (02.12.2012)

Ambicióznější, ale dle mého poněkud bezradnější počin, než V Bruggách. Všechny ty náznaky okolo tápání scénáristy, jak napsat film na který vlastně koukáte mě rozčilovaly. Mám mnohem radši čistou žánrovku, než gangsterku / feel good experiment. Přesto to stále bylo zajímavé, vtipné a bavilo mě to. Úvod s duem z Boardwalk Empire mě megapotěšil. (28.11.2012)

Ten tarantinovský styl mi zprvu neseděl a hrdinové mi přišli trochu moc okázalí lúzři. Ale jak se postavy a vztahy postupně prohlubovaly, z wannabe excentrické blbiny se začal stávat příběh se srdíčkem, hravý, překvapující, vtipný a dojemný. A s moc fajn herci, z nichž mě nejvíc bavil walkenující Walken. (19.03.2022)

I přes kvalitní herecké obsazení, záplavu černého humoru a dobrý hudební doprovod mi tahle podívaná tak úplně nesedla. Snad je to tím, že mě moc nebavil zvláštní děj, u něhož jsem občas tápal, co je "skutečnost" a co "jen" scenáristova fantazie - místy mi to prostě přišlo jako divný bizar, který mi není moc po chuti, a jehož smysl moc nechápu, byť se filmu nedá upřít obstojný díl zábavnosti - smál jsem se dost a dost, ale celkový dojem je stejně hodně rozpačitý. Snad je to i některými hereckými výkony - například zestárlý Christopher Walken mi tam herecky vadil fakt hodně, a i někteří další herci ve mně vyvolávali občas pocit, že sleduji výrazně povrchnější a hloupější film, než to je ve skutečnosti je (což zde píšu hlavně při vědomí kvalit, které nesl McDonaghův předchozí snímek V Bruggách, který živí mou víru, že i Sedm psychopatů je filmařsky dosti výjimečný počin, který stojí za zhlédnutí. A to v mém případě už dvakrát za sebou, přičemž podruhé se mi asi líbil o dost víc než prve). Snad je to i tím, že většina postav zde nemá příliš hereckého prostoru, a poté, co splní svou epizodní úlohu v ději, opět mizí ze scény, což na mě působí jakýmsi až estrádním - a laciným - dojmem. Důvod, proč je zde tento film v modrých barvách, spočívá podle mě v tom, že se mu nepodařilo vybalancovat rovnováhu mezi žánry, s nimiž pracuje, a tak často sklouzává k trapnosti a nudě - avšak kdo nic neriskuje, nic nezkazí, a proto za mě stejně režisérovi palec nahoru za odvahu přijít s něčím jiným. (27.11.2012)