Umělec

Sorry Marilyn, ale nostalgia "is glamorous". A to aj keď sa tu na ňu nazerá cez pomerne skreslenú optiku, ktorá vlastne nenápadne obhajuje poľahčujúci gýč. Napriek tomu a možno práve preto sa nejedná o čistokrvnú poctu, ale o elegantne vystavanú variáciu ktorá sa sčasti riadi novými pravidlami a sčasti neguje tie staré. Podivný, no sympatický hyprid ktorému druhá projekcia už veľmi nesvedčí. Btw. že to celé asi zapadá do zákulisných machinácii prospechárskych producentov je už vec, iná. (10.02.2012)

hlavny hrdina zazil na vlastnej kozi stare dobre "pyche predchadza pad" a "svetska slava, polna trava"... Takmer bez slov, ale vypovedane bolo vsetko. Nebudem sa opakovat, herci boli neuveritelni! Tento film ma preniesol takmer o storocie spat do minulosti, duch tej doby na mna priam dychal, a to tak intezivne, ze som si cely cas musela podupkavat nohami! No co dodat, aj ti, co su skalopevne presvedceni, ze film musi byt hovoreny, hor sa do tohto filmu a popierajte svoje predsudky :) A Berenice, ach jaj, to je kosticka! (20.01.2012)

Kdo by to byl řekl, že němý film mě dokáže uzemnit i v době, kdy vládne zvuk a především se bouří třetí dimenze. Vlastně je to naprosto překrásný návrat a poklona filmu minulosti. A od toho se odvíjí i samotný, velice nápaditý příběh. No a musím se přiznat, že ačkoliv se mi Jean Dujardin v dřívějších filmech jevil trošku jako pošuk, tady se bez zvuku předvedl jako mistr svého řemesla. Snad nikdy nezapomenu na scénu, kdy se objeví na bále, zamračí se a cosi hledá. V té tváři je tolik emocí, které nejde popsat ani mluvou. Prostě v tu ránu naprosto pochopíte, co tím vším je myšleno. A nějaký text a zvuk? Bez toho se bez problémů obejdete. Stejně tak závěrečná scéna. Krásnější taneční číslo jsem si nemohl ani představit. A na jeden zátah? Ty bláho, to ještě někdo takové scény v dnešní době točí? Klobouk dolů, takový filmový zážitek nevzniká každý den. A nejspíš je to i dobře. Díky tomu tento film získává obrovský důraz na jedinečnost, kterou nikdy neztratí. (20.12.2013)

Nechápu v reakcích na The Artist slova jako „čistý“ nebo „ryzí“. Do čistoty a ryzosti má tenhle hybrid opravdu daleko. Jako poctu starým filmům jsem ho nevnímala, spíše je to jednoduchý příběh odvyprávěný zbytečně divným způsobem. Neštěstí je, že z prostředků němé éry tvůrci odkoukali především mezititulky. V těch vězí to nejpodstatnější z vyprávění, zatímco v obraze se dočkáme několika roztomilých gagů se cvičeným pejskem a jednoho tanečního vystoupení. Celou projekci jsem se sice usmívala, ale zároveň jsem litovala, že to není natočené úplně jinak - totiž tak, aby použité formální postupy samy nesly nějaký význam (vždyť námět si o to přímo říká). (15.02.2012)

Scénář: Michel Hazanavicius .. Krásný film pro pamětníky. Je rozhodně co vyzdvihovat. Vypiplaný černobílý retro kabátek, děj dotvářející hudbu, sebejistou režii, byť některé zejména pozdější scény jsou svým dávkováním už lehce za nejpřijatelnější hranicí. Zvláště podařený je casting ústředních postav: jak Jean Dujardin tak především neuvěřitelně okouzlující Bérénice Bejo jsou typově dokonalí a herecky bezvadní. Odvážný snímek z přelomových let Hollywoodu a pocta jedné jeho éře (ohlédnutí za technickým přechodem z 2D na 3D určitě tak svěží nebude..). (05.02.2012)