Candyman 2: Sbohem masu

Překvapivě mi to sedlo víc než jednička. Jako jo, námět je naprosto stejný a žádných jiných zvratů se stejně nedočkáme, ale dvojka mi připadala víc atmosférická, svižněji utíkala a i postavy mi tu byly sympatičtější. Jen ty lekačky mi zde přišly zbytečné, nefungovala ani jedna a jelikož je Candyman (nejen dvojka, ale i jednička) založen hlavně na atmosféře, tak se to mohlo obejít bohatě bez nich. Taky mě potěšilo, že zde bylo vidět, jak Candyman vznikl a jenom se o tom nemluvilo. Objektivně je to za silné 3*, ale jelikož se dvojka (díky Bohu!) vyhnula tomu typickému kýčovitému hororovému konci, nakonec ty hodně slabé 4* dám, jelikož horor to byl příjemný. (22.03.2020)

Bohužel to, co první film povyšovalo nad běžný průměr, zde chybí. Sice se film drží zaběhnutých kolejí námětu Barkera, ale zmizel ten vtíravý dotaz, zda hlavní záporák reálně existuje, nebo zda jde jen o utkvělou představu postav filmu. Není to vyložené zklamání, ale děj nemá moc čím zaujmout, strhnout a děsit. Vše hororové se točí okolo nepříliš hororové postavy, která vlastně přišla o své jediné pravé hororové vlastnosti. Candyman 2 je pouze nový o vysvětlení minulosti, pár záběrů z ní a o postavu, která uvěří hlavní hrdince. Trpkých, ale zasloužených 50% = 3-/5 (01.03.2015)

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candy...no aby som to neprehnal. Pokračovanie kultovky, ktorú doladil hlavne soundtrack od Philipa Glassa, je pitvorčinou chcejúcou ísť rovnakou cestou ( a rovnakými finančnými zárobkami ), ako predchodca, ale snaží sa málo. Už len podnázov dáva tušiť, že tu nejde len o pôst ako taký, ale aj o spätný progres týkajúci sa hororových ingrediencií. Snáď nabudúce. (25.08.2017)

Zcela objektivně je Candyman 2 skutečně o stupeň horší, než vynikající jednička. Jenomže tenhle film prostě nějak nechce být průměrný. Dvojka jede na jistotu, kopíruje děj jedničky a zejména v první polovině je trošku slabší, ale ve druhé se pořádně rozjede, a je opět na co koukat. Nechybí mrazivý (a zároveň velmi romantický) klasický hudební motiv, Tony Todd je opět naprosto famózní (za něj je určitě celá jedna hvězda, ten chlap je prostě totální ikona) a velikou radost mi udělalo i to, že jsme viděli celou Candymanovu popravu a konečně jsme jeho origin dostali i vizuálně. Pořád je to poměrně podmanivé a atmosféra je pořád docela fajn, sice absolutně nefungují lekačky a zjevení různých černochů je víc, než by se hodilo, ale já jsem se prostě zase bavil. Ten příběh je prostě skvostný. 70%. (20.01.2020)

Jak už název napovídá, vydáme se na cestu vegetariánství, konkrétně včelích produktů, aneb Sweets to the Sweet. Zrcadla slouží jako plátna, které mají přihlížející vylekat, nebo obelhat tím, že nic nepřijde, Glass pokračuje ve znepokojivé stopě, občas se objeví legrační snaha samoúčelně vystrašit a do toho Toddovic Toník jako kapitán Hook s podkožním úlem a zlověstně mléčným bělmem. Pravda, New Orleans při Mardi Gras není posprejovaný beton chicagského Cabrini-Green, ale jako místo Medáčkovi nové štace plní svůj účel. Nechci být hnidopich, ale jakou ohebností loketního kloubu musí Candyman disponovat, aby dostal hák pod tím úhlem, co můžeme vidět, skrz trup těch, co vedli před zrcadlem silácké řeči? (24.07.2023)