Dokud jsme mladí

Baumbach naštěstí není Reitman, takže jeho komedie o úskalích internetu, smartphonů a aplikací nevyznívá zdaleka tak didakticky a hloupě jako nesnesitelní Muži, ženy a děti. Zároveň je jeho scénář natolik chytrý, že ze satiry společnosti závislé na síti nedělá jediné téma filmu, ale spíš skrze ni částečně zkoumá generační propasti a tak dále. Problém je, že svět, který si tady vymýšlí, nepůsobí uvěřitelně. Je to trochu filovská argumentace, kterou jinak nemám rád, ale tady to podle mě fakt platí. Hrdinové jsou na jednu stranu chodící klišé - sice ne takoví, ke kterým bychom mohli zaujmout jednoznačný postoj, nicméně pořád klišé, které si nedokážu reálně představit. Scény, ve kterých se Naomi Watts učí tancovat na hip-hop a Ben Stiller nosí "módní" klobouček, jako by vypadly z nějakého nerealizovaného scénáře Poledňákové. K tomu jsou tu ale k nalezení celkem netriviální úvahy nad autenticitou ve filmu, případně o tom, že dnes můžete cokoli "šokujícího" odhalit a říct nahlas, ale nikoho to vlastně nebude zajímat. Natočené je to opět precizně baumbachovsky - podobně jako u Frances Ha je komediální timing přesný, nic nepřebývá ani nechybí. Na druhou stranu je to ale poměrně nenápadité až rutinérské, což u filmu, který samotné natáčení (dokumentů) tematizuje a vypráví o něm, dost zamrzí. Pro mě asi nejslabší režisérův film, Mistress America s Gretou Gerwig snad dopadne líp. (10.06.2015)

Také nejaké. Typický príklad zaujímavého konceptu, nemastného neslaného vyvrcholenia a otvoreného konca, ktorý pôsobí pozitívne. Začínam mať pocit, že Indie filmy začínajú byť na jedno kopyto. Hlavne tie americké. Je síce super vidieť 4 skvelých hercov pokope, ale okrem výrazov a mudrovania viac menej o ničom, nemajú čo ponúknuť. Baumbach je možno dobrý scenárista, ale mizerný režisér. Nemá cit pre načasovanie a príbeh je príliš všeobecný, než aby sa reálne mohol niekoho dotknúť. Ak to niekomu nevadí, tak super. Určite sa nájdu takí čo ho majú naozaj radi. Ja si stále radšej pustím Jarmuscha, alebo Andersona. (12.07.2015)

Modrá barva. *sigh* Přitom je to v podstatě tak speciální snímek. Zaprvé snímek, co má hodně co říct k rodičovství, stárnutí ("how we are getting old - just like everyone else") a nabízí překvapivou dávku autenticity. Zadruhé taky snímek, co velice elegantní oklikou přichází na to, že protiklady se vážně přitahují. A konečně zatřetí snímek s tak úžasnym dialogem a tak úžasnou sebereflexí zároveň: "Now, this guy... he's... he isn't particularly charismatic, he's kind of anti-social, maybe Asperger's, but not interesting Asperger's. He's kind of boring even. But he's a charismatic thinker. --- How do you show what he thinks? Cartoons? --- No, not cartoons. He says it. --- But he's boring? --- Well, yeah. But as with many boring things, the longer you watch it, it takes on a different dimension..." (02.07.2015)

Sympaticky se rozjíždějící feel-good atmošku a zajímavé myšlenky v poutavých dialozích pohřbí ve druhé polovině snímku zbloudilé pobíhání tam a zase zpátky, od jedné postavičky ke druhé stále dokola. A už to najednou není ono. Drámo, které chtělo radit, jak prožít nenudný život a natočit strhující film, se tak nakonec legračně zacyklilo samo do sebe. Naomi po sto padesáté k pomilování. (07.02.2016)

Herci dobrí, (Naomi Watts, Ben Stiller, Adam Driver, Amanda Seyfried), ale žiadna extra sláva, rovnako tak ich podané herecké výkony. Príbeh síce celkom ujde, ale o dialógoch by sa už dalo polemizovať. A práve akoby o tom je táto snímka. Hudba ušla, ale taká tá nemastná neslaná. Ja som sa miestami nudil, miestami sa mi to naozaj páčilo, sem tam boli hluché miesta. Ono by sa dalo povedať, že to nieje snímka pre všetkých, musíte mať naozaj tento štýl filmu radi, (myslím drámu), inak to pre vás ani nič moc nebude. Takže presne takej skupine ľudí by som to doporučil. Ja som od toho až tak nečakal a to bolo podstatné, že moje očakávania boli v podstatne naplnené a snímku som si pozrel len kvôli obľúbeným hercom. Je to taká tá jasná priemerná záležitosť. (18.11.2019)