Mistr

v těch nejhrubších obrysech: přísně intelektuálně vedené a sugestivně umělecky podané téma pocitu duchovního pnutí, pro který člověk nedokáže najít způsob vyjádření, svěřuje proto svůj život do rukou benevolentní autoritě a nastupuje trnitou cestu k radikální proměně, přičemž může být předmětem sporu, zda film demonstruje pozitivní, byť nesnadný a bolestivý příklad cesty k zlepšení lidského života podle žádoucího vzoru, nebo bláhové podlehnutí zlovůli labilního sektáře. samozřejmě tak jen neobratně odkazuji na pečlivě vyvažované napětí mezi neohraničitelnými prostory na interpretační mapě, kde na jedné straně lze vykládat mistrův vliv jako pozitivní, terapeutický vliv osvíceného, ač nepochopeného muže, který se zázrakem naučil ovládnout své démony a s hrdostí čelit protivenství, na straně druhé může být s jistou měrou oprávněnosti líčen coby jedovatá manipulace psychicky narušeného šarlatána, která hlavního "hrdinu" spíše jen dále duševně rozkládá, než aby ho povznášela. poslední záběr filmu mi nedává spát a neustále se mi mimoděk připomíná. rozvíjí mistr duševní schopnosti, nebo znásilňuje posvátnou schopnost člověka snít? (19.04.2013)

Master má určitě své kouzlo plné hledání dominantně-mystické touhy vést "své lidi" skrze osvícení o "zbytečnosti emoci, které z nás dělají zvířata, která nejsme" až po "podobnost se Scientologií". Herecky pochopitelně vyšší dívčí, ale chladná, příliš chladná. V tomhle mi film připomněl There will be blood, které mě prostě emočně minulo. Je pěkné vidět, jak Master reaguje na otázky, jak reaguje na nejednoznačnost nebo protiřečení vlastního díla, ale když to vše sečtu, nechám výkony a technickou kvalitu stranou, tak ten film prostě není tak velký, jak se snaží tvářit. Zajímavé je sledovat, jak se filmem prolínají snové pasáže, které vlastně člověku docházejí až zpětně. A ano, je tu hromada zajímavých aspektů, kontrastů, ale ty nedělají hluboký film. Jsou tu naťuknutí, možná i otázky, ale není tu vedený dialog/monolog, není tu ten konečný pocit, který by s člověkem pohnul a zanechal v něm víc. Tento obsah cítím jen v závěrečném rozhovoru hlavních postav o tématu "jsi první, kdo nepotřebuje mistra?", ale přes chytrost této věty pro mě představuje ukázku "bezvýchodnosti" tématu, kterou si sám film stanovuje. A to je škoda. PS: perfektní scéna s "...jakou barvu mají mé oči? " (09.02.2013)

Fascinující interakce dvou záštihodných, ale o nic méně obrovských osobností. Anderson ne poprvé vypráví v rytmu, který mi svou podstatou nesedí, ale hlavní dvojice v něm odvádí takové penzum práce, že mám sílu výsledných emocí chvílemi problém ustát. Ústřední téma mě totiž nabíjí a zneklidňuje zároveň a z Mistra dělá extrémně intenzivní podívanou, byť jaksi nepříjemným a až cizím způsobem. (14.11.2017)

To najvhodnejšie slovné spojenie, ktoré ma napadlo pri sledovaní tohto filmu bolo - premárnená príležitosť. A kde je premárnená príležitosť, tak tichým krokom ako duch sa zakráda aj sebaľútosť. Presne taká mi pripadala hlavná postava. Inak nechápem, prečo toľko ľudí tvrdí, že River Phoenix bol lepší herec ako jeho brat Joaquin. Myslím, že ten sa mu minimálne vyrovná a možno aj v niečom prekoná. Tento snímok stiera akékoľvek pochybnosti o jeho hereckom majstrovstve. Krásny príklad toho, kde herec dokáže prispieť k utváraniu atmosféry. Tá bola po celý čas priam až hypnotická a s nádychom ťažko uchopiteľného magického kúzla. V niečom takomto je PTA majster. Nádherná zaležitosť, ktorá ak to dovolíte, tak vás celých pohltí. Silný nadpriemer. 85/100 (19.04.2018)

Málokdy dokážu sympatizovat s hrdinou, když je to obyčejnej sebestřednej kokot, a užít si tak jeho jakkoli dlouhej příběh. Phoenix to zahrál perfektně, to bezesporu, ale kdykoli před kamerou exceloval, já viděla jen rozmazlenýho cápka, kterej by potřeboval pořádně nakopat prdel. A mistr sám taky neprezentoval zrovna metody, které by mi uhranuly, nebo nepřišly úplně na hlavu. Ženy nekomentuju, bez vyjímky tu byly ošklivé, ať už je ztvárnila kterákoli herečka. Paul by si tentokrát mohl odnést pomyslnou sošku za to, že ze všech herců, včetně těch hezkých, dokázal v jednom filmu bez vyjímky udělat obyčejné, až oku nelahodící lidi. Dokud točil filmy zaměřené na větší množství postav, byl Paul můj Bůh. Co točí filmy o jednotlivcích, zapadl u mě mezi průměrné vypravěče, jehož příběhy mám problém dotáhnout do konce. 50% (15.11.2014)