Až vyjde měsíc

Když se dokodrcal do kin nový Anderson ještě ke všemu se svým dvorním hercem Billem Murrayem a viděl na plakátě Brucíka v kratkejch kalhotách s bílejma ponožkama, měl jsem radost jak kráva z předjaří. Jenže jak už to tak bývá, velká očekávání kolikrát filmu nejvíc podřezavaj nohy. Film je sice opět tak krásně jinej a a má mnoho vtipů zaležených na pouhým jednom zábvěru kamery, což na Wesovi prostě miluju, ale neubránil jsem se pocitu chvilkové nudy což se mě u předešlých Wesových filmů nikdy nestalo. Možná je to tím, že khaki skauti nejsou takovým světem ve světě jaký Wes k vyprávění svých příběhů potřebuje, možná je to proto, že žádná dospělá postava, která určitě lépe chápe Wesův absurdno styl neměla tolik prostoru, nevím. Vím jen, že ač jsem byl opět svědkem vynikající fantazije se smyslem pro humor, hravostí a neuvěřitelnou originalitou, chyběla mně k tomu poleva, která to všechno spojí a dochutí. (19.07.2012)

Wes Anderson žije ve zvláštním světě plném zvláštních a ujetých lidí. Trošku jako kdyby jeho filmy sežraly před promítáním tunu hub a já pak sledoval déšť, střídavě oblačno. A to v případě, až vyjde měsíc. Každopádně na rovinu musím říct, že jsem čekal trošku víc. A to hlavně i z toho důvodu, jací velikáni se ve filmu objeví. A to jak můj oblíbený Bruce Willis nebo naopak Edward Norton u kterého vždycky nevím co si mám myslet stejně tak ale i režisérovi stálice jako Bill Murray a Jason Schwartzman, na které je pokaždé radost koukat. S herci jsem problém neměl, horší to už bylo se samotným vyprávěním příběhů a se samotnými skautíky, kteří jak kdyby vylezli z továrny na absurdno. Bylo to fajn, ale bylo to zvláštní a proto jsou tři hvězdy akorát. (04.01.2013)

[SFF 2012, Sydney] Instant classic v plnej paráde a ja sa už neviem dočkať druhej a tretej projekcie pretože toto je ďalšia továreň na nápady ktorých jedinečnosť môže byť zdvojnásobená až po opakovanom pozretí. Rukopis dodržaný a aj keď nie až tak kúzelne neprístupný/ojedinelý ako kedysi, tak ku prospechu veci (v niektorých pasážach) ešte viac vypiplaný. Dočkáme sa očakávaného, ale aj prekvapujúceho a hlavne niečoho, čo si vyžaduje agilnú spoluprácu. V každom ohľade, nezabudnuteľné... (09.06.2012)

Na ideové rovině v podstatě hraná verze Fantastického pana Lišáka, pouze s větším zájmem o nedospělého hrdinu, který je ale u Andersona roven hrdinům dospělým (což pěkně ukazuje parťácky vztah kapitána Sharpa a Sama). Svou nechuť opustit krajinu dětství, vzdát se divočiny a vlastní přirozenosti ve prospěch civilizace, tentokrát král filmové indie říše vyjadřuje s velkým nádechem nostalgie (která se trochu bije s několika nečekaně dospělými scénami první mládežnické lásky). Ustoupit před ní občas musí i jeho nenapodobitelná hravost. Banálnost některých dějových zvratů a charakterových proměn, zaviněná nadbytkem postav a snahou každou z nich po zásluze odměnit, kontrastuje s neskutečnou vypiplaností každého záběru. Vtipy nekřičí, aby upoutaly naši pozornost a napoprvé snad ani není možné je všechny pochytit, resp. najít v mizanscéně. Právě s ní Anderson dokáže pracovat s podobnou nápaditostí a smyslem pro poezii prostoru jako třeba Jacques Tati. Na rozdíl od něj ale pracuje s menšími plochami (příbytek Bishopových vytváří díky „rozkouskování“ na jednotlivé místnosti dojem domečku pro panenky) a také rozsáhlejší exteriérové prostory panorámuje tak, že působí velmi ploše (asi jako side-scrooling videohry). Obdiv, s jakým puntičkářstvím a nápaditostí je film udělán (tedy ne vymyšlen) protentokrát převážil nad okouzlením, ale i tak jde o ohromný posun, neboť před pár lety jsem Andersona řadil mezi režiséry, s kterým na dálku nikdy kamarádi nebudeme. 85% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, sinp (19.07.2012)

Člověk si myslí, že už ho Anderson nemá absolutně čim překvapit a on přijde s tak brilatní dávkou nadhledu, nápadů a toho "svého" humoru, že prostě nelze odolat. I když se vlastně pořád jedná o toho starého dobrého Wese, v tak neodolatelném balení jsme ho tu snad ještě neměli. Tenhle film zkrátka musí zlepšit náladu i tomu největšímu pesimistovi. A kariéru Kary Hayward budu asi pečlivět sledovat. (07.10.2012)