Až vyjde měsíc

Štedré hodnotenia ma navnadili a popravde Nortona poslednú dobu nevidno často, preto som sa na film tešil. Neviem však či som pozeral to isté ako ostatní, ale príbeh o skautoch v akcii ponúkal nekonečné množstvo možností na humor, no mne sa na tvári objavil úsmev skôr výnimočne. O zamdletej postave B. Willisa ani nehovorím. 60%. (16.12.2012)

Andersonovy filmy mě vždycky už z dálky odpuzovaly. Tenhle jsem zkusil jako první a rozhodně mě naladil i na další jeho kousky. Palba luxusních středových kompozic, hipstersky přemoudřelí a svérázní dětští hrdinové, specifický humor a hudba tvoří pohodovou poetiku. Ne, že by mě to kdovíjak rozsekalo, nato jsem se ústředním postavám nedostal dost pod kůži a taky od finále s bouří století jsem čekal víc, ale spokojenost. (08.02.2014)

Chtělo by se mi říct, že v tomto případě je celek bohužel méně, než je součet jeho částí. Wes Anderson si v Moonrise Kingdom vypiplal všechno (všechno, co je vidět očima) do nejmenšího detailu, což je sice pěkné a oceňuju to, ale pod vší tou těžkou přešlechtěnou nádherou se nějak utopilo kouzlo příběhu. Vizuálně pěkné, moc mě bavilo zkoumat jednotlivé scény, všímat si, jak Anderson hýbe kamerou (úvodní titulky!), ale do příběhu jsem se prostě nezažral a emocionálně to na mě nezafungovalo ani trochu. Ony všechny Andersenovy filmy jsou zvláštně odtažité, ale najdou se v nich místa, u nichž je člověk smutný / dojatý ... a tady mi taková místa citelně scházela. Stejně tak andersonovské postavy - všechny jsou (hodně) divné, ale tentokrát mi v nich chyběla jakási životnost, kterou jsem cítil v Lišákovi, Zissouovi a dalších. Tuhle životnost jsem v Moonrise Kingdom viděl snad jen v postavě Billa Murraye (noční postelová scéna), který dostal jen strašně málo prostoru. Bezprostředně po zhlédnutí nenadšených 80 %, ale potřebuje to pár dní uležet. (19.07.2012)

PRO-BO-HA!!! Co zase všichni čicháte? Ať je to cokoliv, nepochybně to dýluje Gondry s Kaufmanem. A přitom jsem se tolik snažil! Fuckt! Nehrál jsem u toho Tetrisy, nepočítal hrboly v omítce, ani jednou jsem se nebyl vychcat a opravdu soustředěně jsem sledoval všechny ty vynikající herce, jak se potácejí od ničeho k ničemu v téhle téměř nesnesitelné sračce výstředního psychopata, jenž byl asi zamlada na skautském táboře vedeném sbormistrem Kulínským! A to nějaký ten šrám na duši určitě zanechá! Ano, i já se u toho smál, ale nebylo to tím vytříbeným syslem pro tumor, který se dá odhalit snad jen s kapesníkem napuštěným ředidlem. Bylo to proto, že asi ve čtyřicáté minutě mi přiletěla na obrazovku moucha a sedla trapně se pitvořícímu Wilišovi přímo na pleš! K po-pu-ká-ní! No, ještěže mi to všechno vynahradila ta téměř magická, tolik opěvovaná poetika a imaginace režiséra. Naposledy jsem takovéto čarokrásné pocity a plnění diváckých snů zažil, když jsem devadesát minut čuměl do ledničky a bez dechu sledoval, jak v ní mrzne hovězí. Akorát s tím alarmem na dveřích musím příště něco udělat, to pípání mi trochu kurvilo ten hluboký, artový zážitek! (10.10.2012)

Člověk si myslí, že už ho Anderson nemá absolutně čim překvapit a on přijde s tak brilatní dávkou nadhledu, nápadů a toho "svého" humoru, že prostě nelze odolat. I když se vlastně pořád jedná o toho starého dobrého Wese, v tak neodolatelném balení jsme ho tu snad ještě neměli. Tenhle film zkrátka musí zlepšit náladu i tomu největšímu pesimistovi. A kariéru Kary Hayward budu asi pečlivět sledovat. (07.10.2012)