Až vyjde měsíc

PRO-BO-HA!!! Co zase všichni čicháte? Ať je to cokoliv, nepochybně to dýluje Gondry s Kaufmanem. A přitom jsem se tolik snažil! Fuckt! Nehrál jsem u toho Tetrisy, nepočítal hrboly v omítce, ani jednou jsem se nebyl vychcat a opravdu soustředěně jsem sledoval všechny ty vynikající herce, jak se potácejí od ničeho k ničemu v téhle téměř nesnesitelné sračce výstředního psychopata, jenž byl asi zamlada na skautském táboře vedeném sbormistrem Kulínským! A to nějaký ten šrám na duši určitě zanechá! Ano, i já se u toho smál, ale nebylo to tím vytříbeným syslem pro tumor, který se dá odhalit snad jen s kapesníkem napuštěným ředidlem. Bylo to proto, že asi ve čtyřicáté minutě mi přiletěla na obrazovku moucha a sedla trapně se pitvořícímu Wilišovi přímo na pleš! K po-pu-ká-ní! No, ještěže mi to všechno vynahradila ta téměř magická, tolik opěvovaná poetika a imaginace režiséra. Naposledy jsem takovéto čarokrásné pocity a plnění diváckých snů zažil, když jsem devadesát minut čuměl do ledničky a bez dechu sledoval, jak v ní mrzne hovězí. Akorát s tím alarmem na dveřích musím příště něco udělat, to pípání mi trochu kurvilo ten hluboký, artový zážitek! (10.10.2012)

Když se dokodrcal do kin nový Anderson ještě ke všemu se svým dvorním hercem Billem Murrayem a viděl na plakátě Brucíka v kratkejch kalhotách s bílejma ponožkama, měl jsem radost jak kráva z předjaří. Jenže jak už to tak bývá, velká očekávání kolikrát filmu nejvíc podřezavaj nohy. Film je sice opět tak krásně jinej a a má mnoho vtipů zaležených na pouhým jednom zábvěru kamery, což na Wesovi prostě miluju, ale neubránil jsem se pocitu chvilkové nudy což se mě u předešlých Wesových filmů nikdy nestalo. Možná je to tím, že khaki skauti nejsou takovým světem ve světě jaký Wes k vyprávění svých příběhů potřebuje, možná je to proto, že žádná dospělá postava, která určitě lépe chápe Wesův absurdno styl neměla tolik prostoru, nevím. Vím jen, že ač jsem byl opět svědkem vynikající fantazije se smyslem pro humor, hravostí a neuvěřitelnou originalitou, chyběla mně k tomu poleva, která to všechno spojí a dochutí. (19.07.2012)

Opět se mi někam zatoulala niť. A tak rád, bych tomu filmu pomohl! Už vím: milý film. Ten přívlastek je hnus, obvykle totiž svádí lidi k šišlání, tady je však potřebný. Wes se dá rozpoznat; podivíni, kolorit, hudba, kamera - a je to dobře, protože se mi zdá, že jeho osobitost není vycucaná z palce, prostě to v něm je a basta! Jen nevím, jestli je mu dovoleno velké plátno. Ono se totiž může stát, že člověk takovou dávku hravosti neunese a začne jeho svět považovat za epileptický. (16.07.2012)

Jéminkote, pane Timpletone, nespletl jste si adresu, alebo ako som si dal prvé rendez-vous Andersonom a bola z toho láska na prvý pohľad. Milá, strmhlavo vratká úsmevná komédia na troch nohách o deťoch, ktoré majú svoju hlavu a len tak niečo ich na uzde neudrží - dokonca ani Bruce Willis nie. Parádny scenár, luxusné obsadenie a neposedná kamera, brázdiaca po krásach malého ostrovčeka v polovici 60.-tych rokov minulého storočia, idylka, do toho nejaká tá búrka historických rozmerov, tragédia osudovej lásky v troch dejstvách a hľa - nadrozmerný portrét roztodivnej vidieckej fazóny je na svete. Pre niektorých úchvatné, pre niektorých neuchopiteľné. Madsbender vraví - sadnite si na hlavu, začnite kikiríkať a hrať pri tom na všetky nástroje symfonického orchestra súčasne, a možno Andersona pochopíte. Madsbender tak učinil a je spokojný že až no. Rozptopašných 99,9 periodických percenta. (06.01.2014)