Až vyjde měsíc

Taká zvláštna rodinka (2001) ma trocha namlsala, no ale v tomto prípade je to opäť raz starý čudný Wes Anderson, ktorého filmový svet skrátka asi nikdy nepochopím a nikdy to nebude pre mňa to pravé orechové. Hoci vizuálne krásne a dokonale farebne zladené s úžasnou kamerou a zaujímavými bizarnými postavičkami, ale po obsahovej stránke ma to vôbec nenadchlo - dejová linka sa síce snaží miestami navodiť dojem bizarnej situácie, no väčšinou to aj tak skĺzavalo do nezáživnosti, prípadne pocitu trápnosti a banality. Ide o taký príbeh o ničom. Ale kvitujem aspoň tých pár podarených hlášok, ktoré tú celkovú nudu trochu spestrili. Slabší priemer. 55/100 (25.10.2017)

Andersonovy filmy mě vždycky už z dálky odpuzovaly. Tenhle jsem zkusil jako první a rozhodně mě naladil i na další jeho kousky. Palba luxusních středových kompozic, hipstersky přemoudřelí a svérázní dětští hrdinové, specifický humor a hudba tvoří pohodovou poetiku. Ne, že by mě to kdovíjak rozsekalo, nato jsem se ústředním postavám nedostal dost pod kůži a taky od finále s bouří století jsem čekal víc, ale spokojenost. (08.02.2014)

Kacířsky se doznávám, že od Wese Andersona jsem dodnes viděl jen Fantastického pana Lišáka, který se ovšem tehdy zrovna dvakrát neshodl s mojí momentální náladou a od té doby čeká na druhou šanci. Po Až vyjde měsíc mu ji tedy rozhodně dám. A rozhodně se také (konečně) podívám na Andersonovy starší filmy, protože tenhle mě doslova okouzlil, a to úplně vším. Originální, vtipná, roztomile dětsky dospělá podívaná, perfektně obsazená, ještě lépe napsaná a zrežírovaná a se skvělou Desplatovou hudbou. No co můžu chtít víc? (09.03.2014)

Už jsem si zvykl na to, že Anderson točí filmy věnované pouze určité divácké skupině a že já bych musel být snad trochu na drogách, abych se s jeho fiktivním světem ztotožnil. Ale jak mě Život pod vodou nebo Fantastický pan Lišák vůbec nezaujali, tak Moonrise Kingdom se celkem vydařilo a já se u něj dokázal docela dobře pobavit(a to jsem nebyl na drogách). Významnou roli sehrál hlavně jednoduchý a povedený námět, který v rukou zajímavého režiséra, jakým Anderson bezpochyby je, nabývá mnohem větších myšlenkových a vypravěčských rozměrů, a samozřejmě také excelentní herecké výkony. Hlavně Bruce Willis má zase po delší době pořádnou roli a je radost ho sledovat i v jiné poloze, než jen jako hláškujícího Johna McClanea. Edward Norton je jako skautský vedoucí také jedinečný a na mladou Karu Hayward si budeme muset dát v budoucnu velký pozor. Anderson to tentokráte konečně ustál, a byť se na můj vkus až moc často střídají vynikající momenty s těmi vyloženě slabšími, povedlo se mu stvořit naprosto pohodovou rodinnou oddechovku se skvělými dětskými hrdiny, pro kterou je jedna projekce asi zatraceně málo. 3* a 1/2 (25.11.2012)

Na ideové rovině v podstatě hraná verze Fantastického pana Lišáka, pouze s větším zájmem o nedospělého hrdinu, který je ale u Andersona roven hrdinům dospělým (což pěkně ukazuje parťácky vztah kapitána Sharpa a Sama). Svou nechuť opustit krajinu dětství, vzdát se divočiny a vlastní přirozenosti ve prospěch civilizace, tentokrát král filmové indie říše vyjadřuje s velkým nádechem nostalgie (která se trochu bije s několika nečekaně dospělými scénami první mládežnické lásky). Ustoupit před ní občas musí i jeho nenapodobitelná hravost. Banálnost některých dějových zvratů a charakterových proměn, zaviněná nadbytkem postav a snahou každou z nich po zásluze odměnit, kontrastuje s neskutečnou vypiplaností každého záběru. Vtipy nekřičí, aby upoutaly naši pozornost a napoprvé snad ani není možné je všechny pochytit, resp. najít v mizanscéně. Právě s ní Anderson dokáže pracovat s podobnou nápaditostí a smyslem pro poezii prostoru jako třeba Jacques Tati. Na rozdíl od něj ale pracuje s menšími plochami (příbytek Bishopových vytváří díky „rozkouskování“ na jednotlivé místnosti dojem domečku pro panenky) a také rozsáhlejší exteriérové prostory panorámuje tak, že působí velmi ploše (asi jako side-scrooling videohry). Obdiv, s jakým puntičkářstvím a nápaditostí je film udělán (tedy ne vymyšlen) protentokrát převážil nad okouzlením, ale i tak jde o ohromný posun, neboť před pár lety jsem Andersona řadil mezi režiséry, s kterým na dálku nikdy kamarádi nebudeme. 85% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, sinp (19.07.2012)