Le Gamin au vélo
Il ragazzo con la bicicletta
The Kid with a Bike
Chlapec na bicykli
Obsahy(2)
Dvanáctiletého Cyrila umístil jeho otec „dočasně“, než vyřeší své problémy, do dětského domova. Ve skutečnosti ale slabošský a nevyzrálý Guy nemá dost odvahy, aby jednou pro vždy řekl svému synovi „nechci tě, nestačím na to“. I když se Cyril nevzdává představy na návrat k otci, netrvá dlouho a otevře se před ním nová šance na život mimo brány dětského domova. Sympatická Samantha, která má vlastní kadeřnictví, si jej začne brát na víkendy. Tím ale teprve začíná série zkoušek jejich křehké důvěry, ze které se teprve může vytvořit opravdové pouto. Kluk na kole je realisticky natočeným příběhem obyčejného kluka, ve kterém stojí lhostejnost s vypočítavostí proti lidské vzájemnosti a lásce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (170)
Ten chlapec to ozaj nemá jednoduché, otec ho dočasne natrvalo odložil do detského domova a napokon mu dal najavo, že je pre neho príťažou. Následné Cyrilove hľadanie sameho seba a patričné miesto v živote je v mnohých prípadoch na veľkú škodu príliš priamočiare a zjednodušené. Tým pádom nečakajte ťažkú drámu, príbeh je takto vhodným aj pre pubertálne deti. Rozhodne však ide o ľahko nadpriemerný snímok. ()
Celkem povedené drama o chlapci s nelehkým osudem. To co mi tu chybělo bylo trošku více souvislostí- protože snímek, jakoby byl pouhou výsečí z celého příběhu. Pro to, co bylo cílem filmu to naprosto stačilo a možná by bylo zbytečné tam něco přidávat, ale pro mě osobně to bylo místy celkem ploché. Líbila se mi kamera a celkový způsob realizace příběhu. (Tím myslím zajímavé a všeříkající zachycení- ke kterému už ani nebyl potřeba nic říkat.) ()
Zatímco plakát slibuje hořkosladký příběh o hledání přijatelných vzájemných pozic při budování netradičního partnerství, divákovi se tentokrát vyplatí číst anotaci na přebalu: „…podává další dávku současného filmového realismu. Kluk Cyril je citový deprivant upnutý jen na dvě věci: na své kolo a na svého otce. Co udělá, když o ně přijde?“. Stručné, výstižné a bez příkras. Stejnou měrou postrádá jakýkoli náznak poezie i samotný film. Není špatný a já mu nemám ani co vytknout, vyjma poněkud rozhořčeného dojmu, že jinou než snad edukativní hodnotu snímku jsem nedokázal rozeznat (rozebiratelnost obsažených námětů, jako je schopnost rozeznání pravých hodnot či rodičovská zodpovědnost aj. mě tu nechává chladným). Holt realismus. ()
No a jak to bylo dál? To si v zájmu podpory pěstounské péče hezky happyendově domyslíme, zvlášť potom, co nám byl vnucen pohled na nepěkný kousek synka ze spořádaných poměrů, že? No, nic proti, Dardenni správně vystihují trauma odložených dětí s jeho projevy - jak nepřijatelný je fakt, že ztrácí jedinou jistotu, co měli, byť byla zřejmě pochybná (škoda, že jsme se nedozvěděli, čím Cyril procházel při soužití s otcem a jaký byl před přijetím do dětského domova), ale úskalí, provázející pěstounství či adopci už tolik nerozvádí, nedozvíme se, že až zbožštělé omlouvání otce není jen prvotním jevem provázejícím odmítnutí, netušíme, že při sebemenším náznaku zájmu ze strany otce - kterému v očích jeho dítěte pěstoun nesahá ani po kotníky, ač se mu snaží dát vše, čeho je schopen - bude odmítnut, kritizován a viněn spolu se sociálním systémem, který otci nedává možnost se postarat, mlčí i o vděku, který je logicky očekáván na prvním místě, ale ve skutečnosti se ocitá na tom posledním, pokud vůbec. Pěstoun by se měl dozvědět, že přednost před ním budou dostávat ti, co si ji nezaslouží a že jeho chvályhodné počínání bude neustálým bojem s geny a předchozí výchovou dítěte na jedné straně a s vlastní rodinou a společností na straně druhé... Snímek naznačil, že Samanthina oběť nemusí být marná, ale otevřeným koncem zapomněl dodat, o jak vzácný jev se jedná. Každopádně, kdo se k takovému kroku odhodlá z ryze soucitných důvodů (ne pro vidinu zisku v podobě pěstounských dávek) a dokáže se povznést nad všechny neúspěchy a prohry, aby někomu předal vše, co je v něm dobré, má můj obdiv, já bych to nedokázala... Dobře zahraná zarputilost malého Cyrila i Samanthina odevzdanost napomáhají utvoření představy o složitosti hledání vztahu, založeného na neustálé schopnosti začínat znovu a líp. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (2)
Související novinky
"Spravedlivé" Zlaté glóby
Zatímco v rámci nominací na letošní Zlaté glóby se jasní favorité rýsovali, samotné ceny žádného drtivého vítěze nepřinesly. Nicméně za obrovský úspěch se dají považovat tři Zlaté glóby pro… (více)
Nominacím na Zlaté glóby vládne Clooney
Asociace zahraničních novinářů akreditovaných v Hollywoodu dnes oznámila nominace na prestižní Zlaté glóby, které jsou tradičně považovány za oscarové předskokany. Letos se nejvíc těší George Clooney… (více)
46. ročník MFF Karlovy Vary
Od 1.7. do 9.7. se v Karlových Varech uskuteční nejvýznamnější filmový festival kategorie A ve střední a východní Evropě. Festival představí 178 celovečerních filmů, převážná většina z nich bude mít… (více)
Předem se omlouvám za intelektuální autismus, na nějž mají na ČSFD patent jiní, ale Kluk na kole to ve mně vyvolal a nemohu to již déle dusit. Zastávám názor, že naše existence ve světě je založená na symbolické matérii, které říkáme realita a pohyb v této matérii se řídí klíči před-rozumění, postojů, hodnot a re-prezentací, které nám umožňují a) světu rozumět b) patřit do skupiny těch, kteří mu rozumí stejně nebo podobně (takové divné bandě se pak říká "společnost"). Francouzský filozof Louis Althusser zhruba takhle definuje ideologii. To, že vidíme ideologie jiných a nevidíme tu svou, není výsledkem toho, že žádnou nemáme, ale že tu svou verzi vnímáme jako zcela přirozenou podmínku vlastní společenské existence (je pro nás "skutečnější než skutečnost sama", abych parafrázoval svůj oblíbený slovinský tým SK Slavoj Žižek). Filmy jako Kluk na kole či Rozchod Nádera a Simin jsou jedinečné právě v tom, že dokáží na plátno přenést fragment "nepředpojaté" situace, na níž si člověk může uvědomit, jakým způsobem skládá a deformuje obraz skutečnosti. Natočit Kluka seveřané, pravděpodobně tu bude určitá viktimizace hlavního hrdiny, který by byl obětí sociálních podmínek (pochopitelné u kultury postavené na hodnotách silné sociální solidarity). Nekompromisní analytik typu Hanekeho by se zaměřil na patologii chování a odvodil by z něj patologii moderní společnosti. Veristický přístup Dardennů ale spočívá v tom, že žádnou podobnou oporu v Klukovi nenajdeme, jsem neustále nuceni přehodnocovat zaujaté postoje, nemáme možnost utíkat ke klasickým (sociálním, třídním, náboženským) vysvětlením toho, proč se postavy chovají tak, jak se chovají -- sám kluk působí zpočátku jako oběť, ale posléze prokazuje až mrazivou aktivitu a bráním nám se prostě dojímat na jeho čistotou (to, že nepáchá zlo z materiální zištnosti ho paradoxně nečiní o moc čistším a důvěryhodnějším, ale spíš vyvolává otázku nad schopností citově manipulovat -- podobně, jako se ostatní pokoušejí manipulovat s ním). Jedeme v tom prostě s postavami -- relativně svobodní ve volbě, vystaveni nejistotě této svobody. Podobně jako Náder a Simin i tenhle film je fascinující volným plynutím smyslu, morální nepředpojatostí a zcela precizním zachycením vyhrocených i všedních situací. Pokud v dnešním svět obtěžkaném dominantními verzemi reality i aktivizovanými vzorci vnímání (často v dobré úmyslu fundamentálními) má sociální drama klíčový význam, je to právě na tomto poli -- jako připomínka toho, že žijeme ve světě zcela relativním, jehož se sice můžeme zmocnit ideologickou re-prezentací, ale jehož části vždy zůstanou "symbolickým přebytkem" (přízrakem), který nám unikne. Pro mne požitek z Dardennů znamená prožitek z proměn vlastního čtení toho, co se na plátně odehrává a z uvědomění si zaujaté pozice vykladače (občas má člověk prostě tendence zapomínat, jak moc si je jistý "správností" svého postoje). Tenhle film je naprostý unikát, alespoň pro někoho, kdo znal dosud Dardenny jen z doslechu. A navíc je to úchvatné řemeslo s tak promyšlenou stavbou, že to člověk v naprosté autenticitě skoro přehlédne (přitom to ale není konstrukt visící ve vákuu jako česká Poupata). Konec terapie. () (méně) (více)