Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai.

Jak už napsal Jigvell, "V nebi Menmu nesnesli, proto ji z nebe vykopli" bych doplnil, "díl co díl jsem víc a víc nesnášel její zvuk vycházet z reproduktorů mého počítače. Jediní, co si ho užívali, jsou její přátelé, kteří jsou vlastně po celou dobu naprostí kret*ni". Ano Hana Bla Bla _nejdelší název za posledních 50 let_ je je vlastně anime tak nějak o ničem. Hodně lidí tu tvrdí "pohádkové kouzlo, kdo nechápe, tak tomu dává málo", ale dle mého tam -nic- nebylo. Prvních pár dílů je zajímavých. Od nějakého třetího bych se mohl přestat koukat a říct naprosto -přesně-, jak to dopadne. Také to tak dopadlo... Je to jak čtení 10x přečtené knihy, která ještě není ani ničím unikátní, spíš naprosto průměrná. Nudu od začátku do konce se snaží autor zlomit "náhlými překvapivými chvílemi", ale ani to to nezachrání. Nedoporučuji snad -nikomu-. Je to nudné, je to otřepané, stále stejné, pořád břečící, 7-letá dívka v těle 16 leté začínaje každou větu "Menma si myslí, Menma ti nadává!, Menma je smutná, Menma ti udělá jídlo!, Menmě se nepodařilo ti udělat jídlo, Menma je zas smutná, Menma už nemyslí" 20x v každém z 11 dílů, je to na nervy. Ve výsledku to ani nic nedá. Potěšení z podívání, nadhled nad světem / nějakou věcí... Co jsem si z toho odnesl: "Pokud někomu něco slíbím a nesplním to, tak nebudu moct do nebe... nebo nevim..." slabých 35%. Ten konec to totálně POHNOJIL (26.06.2011)

Vynikající seriál, který ovšem doplácí na to, že né každý objeví jeho zvláštní kouzlo a také na to, že spoustě lidem nepřipadá ničím zajímavým, což ovšem není můj případ, já si ho narozdíl od spousty nových seriálu skoro zamiloval. A proč? Kouzlo, které jsem zmínil, je tím hlavním důvodem, jaké ovšem je se těžko dá popsat, pokud to někdo z vás taky tak cítí, tak ví o čem mluvím, ostatní budou jen nechápavě kroutit hlavou, co to píšu za kraviny. Nemíním se o tom dál rozepisovat, pokud tenhle aspekt (a klidně i další) chce někdo probrat, může mi napsat. Na každý pád je Ano hi mita krásně animovaný se skvělým openingem a endingem, zajímavými postavami, které působí narozdíl od většiny dnešní západní i východní produkce velmi realisticky, navíc se jedná o psychologické drama, které prostě funguje a ten lehký nádech duchovna je jen pomyslná třešnička na velmi chutném dortu, který si dám rád znova. EDIT: po posledním těžce a zbytečně ubuleném díle a krátkému promyšlení uznávám, že jsem Ano Hi Mitu nadhodnotil, takže snižuju na 4* s tím, že si za vším co jsem napsal dřív ale víceméně stojím. (16.06.2011)

Místy vtipné, místy dojemné, ale většinu času naprosto depresivní seriál plný výčitek, nostalgie a potlačovaných citů. Námět o mrtvé kamarádce, která se zjeví vůdci dětské party mnoho let po její smrti a chce, aby jí splnil poslední přání, asi přímo nepřekypuje originalitou, napsané to ale je chytlavě. Tůvrci drží tempo celých 11 dílů a každý druhý díl je poměrně velká citová vydíračka. I přes zjevný fantasy prvek jde stále o velmi civilní záležitost sledující pětici teenagerů vyrovnávajících se se smrtí, vlastním sobectvím a zájmy na úkor empatie k blízkým. Hodně silné 4 hvězdy a taky pochvala za pěkný opening. (23.07.2018)

V anime minulost vrhá vždy stíny temnější a proti času odolnější než v našem světě. Snadné je v tomto světě býti psychologem, vždy jedno trauma neštěstí tvoří a jeden cíl a čin duši léčí. Tady se nezná fluoxetin, mirtazapin ani escitalopram. Tož třebas v mládí se vám stane, že vás šest kamarádů potká neštěstí a stanete se hrdiny seriálu "Bylo nás šest". Smrt holčičí parťačky roztrhá přátelská pouta a vrazí do vašich dětských duší - někdo do školy chodit přestane, další po nocích s kýmsi mluví a třetího cosi z domu do dálky pudí. Však svítá naděje na nápravu věcí, když ze záhrobí přichází to odešlé pojivo lidí a žádá splnění dávných slibů, leč neví jakých. "Ach děvče, je tohle ono co jsi chtěla? Neee. A tohle? Ono? Tamto? Pověz, již všichni spolu táhnem za jeden provaz, jak každý divák předem odhad, tak snad přišel čas, abys souhlasivá byla... " Duchařské melodrama po vás šahá rukama motivů, co za pět prstů někde koupilo. Své snahy dojmout dávkuje rýsovacím prknem do čar nostalgických vzpomínek v ploše dnešního prostopestra, jež pojí lidské body křivkami přezřetelných citů. Obtahuje je tuší současného potkávání a společného cíle. Patero nezáživných dvacetiminutovek se se mnou loučí. (30.05.2011)

Umřel vám někdo blízký a byla to nehoda? Je to vaše vina. Nebo vina těch, kteří přežili a vůbec. Takže se pojďme sžírat pocitem viny celých jedenáct dílů, abychom si nakonec pobrečeli, vyříkali si to na paloučku a všechno zase bylo fajn, zase ze všech jsou sluníčkoví lidé. Menma je otravná, přesto ji všichni milujou – beztak je to jenom proto, že nevyrostla a nestala se z ní mrcha. Na anime mi přišel nejlepší ending. Ten jsem si poslechla vždy, když hrál. Pak animace – líbila se. No a zbytek je děsný. Povrchní, plačtivé, nikam nesměřující, hloupé. Určitě jsou anime, která mnohem lépe oplakávají mrtvou kamarádku/kamaráda. Ačkoliv většinou stojí za prd, protože tohle masochistické vyžívání se v trpění nad ztrátou blízkého je v japonském prostředí téměř bez výjimky zpracováváno hrozně. AnoHana není tou výjimkou, ačkoliv se nám mrtvá vrací a s radostí pomáhá v trýznění (tak proto ji tak všichni milovali?!). Slabé 2*. (28.05.2015)