Podfukáři

Hele, mně nevadí debilní filmy. Vlastně je mam docela rád. Mam rád všechny ty nabubřelý blockbustery, velkofilmy s nadsázkou a vlastním šíleným vesmírem. Takový filmy uráží předevšim ty, kteří na danou hru nepřistoupí. Nemam ale rád, když někomu uteče soudnost a schopnost naznačit, do jaký míry to hra je, poněvadž v takovým případě tvůrce dělá debila předevšim z diváka. A přestože je všechno zmíněný možná subjektivní a diskutabilní, tohle... tohle je prostě strašlivá hovadina, která všem iluzionistům prokazuje medvědí službu. Ono totiž ani tak nevadí, že předváděný "triky" často popírají logiku a fyzikální zákony (iluzionista klame diváka, nikoliv fyziku, víme?), mnohem trapnější je ovšem fakt, že spousta předvedených věcí (z nichž některý jsou smrtelně důležitý) vysoce závisí na faktoru náhody a skutečnosti, že někdo bude idiot a nevšimne si podstatných věcí. Závěrečná pointa je pak v kontextu zdejšího univerza vyloženě retardovaná a zbaštitelná snad jen proto, že s dotyčným jakž takž soucítíte. Naznačovaná (a připouštěná) možnost existence skutečný magie je tu značně dvousečná - nestává se totiž ani ospravedlněním (Čtyři jezdci nemají nadpřirozený schopnosti), ani klíčovým odhalením (ve filmu je dávno všechno natolik absurdní, že je to úplně jedno). Dvě hvězdy obhajitelný na základě zábavy, jelikož při vší tý pompéznosti, barevnosti a pátrání všeho po všem děj spolehlivě dokluše do cíle, přestože je vám dávno všechno ukradený. Už po dvaceti minutách totiž pochopíte, že v tomhle filmu je možný naprosto cokoliv a tím pádem nemá smysl cokoliv dedukovat či se o někoho bát. (23.01.2018)

Bezbolestné, jednoduché a příjemně svižné, asi jako vyslovení mystického Abrakadabra. Škoda, že se Louis Leterrier sklonil před honičkami a rádoby efektními CGI kouzly a neukázal trochu víc z loupežnické kuchyně. Těch několik maket a flashbacků moje zmlsané oči úplně neuspokojily. Takhle z toho hlavní čtveřice vychází jen coby prchavý stín, na který se hezky kouká, ale člověk se mu nedostane pořádně pod kůži. Nad čím ale kroutím hlavou ještě teď, je fakt, že zrovna Louis Leterrier natočil jeden z nejzábavnějších filmů letošního roku! A v tom tkví to největší a nejlepší kouzlo Now You See Me. (25.08.2013)

Hodně komplikovaný, ale zároveň dost nápaditý příběh. A herci k tomu jako třešnička na dortu. Byla z nich cejtit ta kouzelnická arogance a vychytralost, se kterou jejich nápad rostl a padal. Musím ale říct, že kvůli tomuhle všemu jsem ty čtyři hvězdičky nedal. Kdybych se řídil podle toho, tak bych nepřekročil dvě. Měl jsem, co se týče příběhu, v hlavě naprosto šílenej zmatek. Líbil se mi ale způsob, jakým byl film natočen. Režisér si evidentně dal záležet, když to bral jako jeho vysněný projekt. Zaručeně nejlepší a nejkrásnější herečka byla ale Mélanie Laurent. Na tu bych mohl koukat od rána do večera. A kdyby ti kouzelníci nechali před zraky diváků zmizet právě ji, určitě bych psal pohoršující dopis až do Hollywoodu, kde bych požadoval vysvětlení. Naštěstí ale svoji francouzskou eleganci a šarm představila v naprosto uspokojující formě. Je vidět, že sám režisér, Francouz, moc dobře ví, kdo je Mélanie zač. Tak je tedy vidět, že ačkoliv má film svoje mouchy, určité pochvaly si rozhodně zaslouží. Ve výsledku tedy spokojenost a nenápadné očekávání od druhého dílu... (13.12.2013)

Abrakadabraka, chci metrového čuráka! Zdá se, že tahle partička jánošikovských čáryfuků by mi mé přání byla schopna v mžiku splnit, akorát by to pravděpodobně dopadlo tak, že já bych čuměl v Ostravě a můj nový, výstavní pyj by se nakrucoval někde ve Francii před anorektickými modelkami, kterým by se nevešel ani do mezery mezi paží a čnijícími žebry, kdyby si daly ruku v bok. Důvod? Tak ten nezjistíte, ani když to pečlivě dokoukáte až za titulky. Jelikož nemám rád otevřené konečníky s vyhřezlou logikou, musím této jinak vskutku pompézní, svižné a zábavné vyjebávací podívané odepřít plnou palbu, neboť neuspokojivý závěr vyjebal i s verbalem jakožto divákem, a to se přeci nedělá. Se mnou nikdo vyjebávat nebude! (27.08.2013)

To se nám zase jednou sešla v kině sestavička... Já s oblibou sedávám kolem třetí řady, protože mám rád, když plátno je to jediný, co v sále vidím, no a pak je to taky jediná možnost, jak se vyhnout křupanům, kteří si kino pletou s bufetem nebo se slučákem. Jenže tentokrát byl asi mezinárodní den hňupů, takže za levým uchem mi seděl roztomilej páreček, kterej si snad připlatil za sedačku s popcornovačem, za pravým ouškem se patrně souložilo, přímo za mnou pak seděl vážně nadějnej fotbalista, kterej celý dvě hodiny neúnavně trénoval kop bodlem, no a přede mě se rozvalil druhej nejroztomilejší pár toho odpoledne; převoněnej metrouš, co pod mým pravým okem každejch pět minut čuměl do fakt fakt fakt zářícího telefonu a smradlavá pipina, která se mně pod levým okem už od polovičky bijáku oblíkala, aby pak byla jako první na záchodě. Tím nejsilnějším argumentem, odůvodňujícím moje čtyři fáborky je, že všechna tahle bizarní snůška lidský nevychovanosti a debility mě od Podfukářů rozptýlila jen jednou! Takovej spád a náboj to mělo. Jen tomu štramákovi Morganovi mohli ubrat na věšteckejch schopnostech, no a pátej Jezdec? Ale prosím vás... (06.07.2013)