Laulev revolutsioon
Obsahy(1)
V roce 1991, po téměř padesáti letech brutální sovětské okupace, vyhlásila malá Estonská republika nezávislost na Sovětském svazu. Tato událost předznamenala zhroucení SSSR a rychlé osvobození všech sovětských republik. V této historické události hrála klíčovou roli hudba. Film vypráví příběh o obrovské touze Estonců po sebeurčení a neotřesitelné víře v obnovení nezávislosti jejich země. (MeGab)
(více)Videa (1)
Recenze (5)
Jakkoliv jsem samozřejmě pyšný na svoji vlastní zemičku, kdy jsme ty komanče jemně a sametově vyklíčovali z Hradu, tak stejně se mnohem raději vracím k přístupu během Laulev revolutsioon, a to ze dvou důvodů - protože si tu svobodu jednoduše vyzpívali a protože lidský řetěz přes celé Pobaltí. V obou případech mi dokument nabídl to, co jsem chtěl. Možnost vidět, jak tyto až pohádkové řešení revoluce vypadaly ve skutečnosti. Ostatním bych nabídl to samé, protože je to poměrně inspirativní - minimálně vidíte, že se z hodin hudebky lze lehce prokvičet až třeba do prezidentského křesla. Kromě dlouhých pěveckých expozicí, které jsou naštěstí dostupné i se jmény jednotlivých skladeb na oficiální stránce filmu, o všem film nabízí i výpovědi pamětníků z mnoha různých sfér - partyzáni, politici, intelektuálové, novináři, první poslanci europarlamentu, první porevoluční estonský prezident Lennart Meri, první estonský porevoluční předseda Mart Laar, účastníci revoluce... Nejvíce zaujal asi Heinz Valk, samotný autor termínu Laulev revolutsioon a též citátu "Ükskord me võidame niikuinii!" (Jednoho dne stejně vyhrajeme), který inspirován a emocionálně zasažen událostmi o nich napsal článek a v dokumentu se vypovídal o nenásilném průběhu revolucí, bera v potaz, že revoluce minulých dní jiných zemí byly plné destrukce, násilí a chaosu. Proto si myslím, že na tu estonskou protisovětskou revoluci, kterou si ti naši vennad těžce vyzpívali, je dobré se aspoň jednou podívat. ()
Mohu-li soudit i z jiných zdrojů, je to perfektně zpracovaná historie znovuobnovení samostatného Estonska. ()
Bohužel jsem se dost nudil. Je to dobrý dokument, ale zkrátil bych ho na polovinu. Tenhle zpěv je mě prostě netankuje, nudí mě a jako symbol národnostní jednoty a vytrvalosti by mi o něm stačilo vyprávět o dost kratší dobu. Dalším důvodem, proč jsem se moc nebavil, je, že tyhle dějiny znám, ostatně náckovské a bolševické praktiky se zaváděly jak přes kopírák. To jsou dvě věci, které se tomu dokumentu nedají vytknout, prostě mě osobně nesedly. Co bych vytkl, tak je slátanina Estonců mluvících jednou estonsky, jednou anglicky. Stejně někteří anglicky nemluví, tak proč nemluví po jejich všichni a nedotitulkuje se to? Dále bych to teda skutečně zkrátil, objektivně možná ne o polovinu, ale i tak o dost. Jinak dobrý. ()
Dokumenty nevyhľadávam, ale tento o moderných estónskych dejinách osloví srdce aj dušu. Dokud se zpívá, ještě se neumřelo! ()
Poutavě zpracovaný dokument o nepříliš veselé době estonských dějin. Vřele doporučuji! ()
Galerie (4)
Reklama